Přechytralá města


10:25 • 30. září 2019

Tagy: ČR, Smart City, Technologie, Praha, Singapur

Smart cities představují splněný sen všech futurologů, technokratů, plánovačů městského rozvoje, ale i fanoušků moderních technologií. Možnost sběru obrovského množství dat pomocí nejrůznějších elektronických senzorů a sofistikovaná analýza těchto dat s účelem zvýšení efektivity poskytování městských služeb představuje revoluci s potenciálem redefinovat město jako takové. Městské služby od hromadné dopravy, svozu odpadů, městského osvětlení až po bezpečnost a poskytování zdravotní péče lze centrálně kontrolovat, řídit a aktualizovat v reálném čase podle aktuálních potřeb obyvatelstva.

Tyto a další elementy jsou již dnes úspěšně zavedeny nejen ve velkých metropolích jako je např. Dubaj, Amsterdam, Londýn a New York City, ale i v menších městech jako Milton Keynes nebo Southampton, a odhaduje se, že globální trh se Smart cities dosáhne v roce 2020 hodnoty $400 mld. ročně.

Avšak (jak ví každý komiksový super hrdina) s velkou mocí přichází velká zodpovědnost a je na místě se obávat dvojsečnosti tohoto nástroje. Přechytračíme tedy město, nebo město nás?

Dobrý sluha

Zdá se, že v České republice chytrých měst nedočkáme. Je to dáno nejen hořkou pachutí, kterou zanechala např. kauza kolem chytré karty Opencard, ale i celkovou neschopností úřadů obecně adaptovat moderní technologie, sjednocovat své databáze, nebo alespoň komunikovat s občany prostřednictvím internetu. Je tedy otázkou, zda se toto obyvatelům měst do budoucna spíše znechutí nebo naopak vyvolá poptávku po „chytrých řešení“.

Za fungujícími Smart cities však není třeba cestovat nijak daleko. Za pouhých 48 minut lze z Prahy doletět do Amsterdamu a vidět ho na vlastní oči. Zajímavým zdejším prvkem je např. aplikace Mobypark, pomocí které mohou rezidenti pronajímat za poplatek svá parkovací místa před domem. Toto řeší jeden z největších problémů evropských měst – parkovací místa – která jsou takto efektivně alokována bez velkého narušení tržních mechanismu. Zároveň jsou data z aplikace dále využívána k mapování poptávky po parkování a sledování dopravních toků. Právě takováto propojenost a návaznost jednotlivých prvků je pro efektivitu celého systému velmi důležitá, v Amsterdamu se takto podařilo vyvinout aplikaci, která v návaznosti na tato data pomáhá řidičům volit nejlepší cestu z A do B a má tedy potenciál konkurovat např. oblíbeným Google Maps. Amsterdam rovněž ukazuje cestu ke snižování energetické zátěže, ať už pomocí chytrých měřičů nabízených domácnostem s incentivou snižovat spotřebu nebo dokonce pouličním osvětlením, které se ztlumuje a rozjasňuje na základě aktivity chodců.

Ani jiná Evropská města nezůstávají pozadu. V Madridu je pomocí systému senzorů a smart technologií spravován management místních služeb od infrastruktury a popelářů až po veřejné prostranství. V nedaleké Barceloně je na základě podobných senzorů sledován stav zavodnění rostlin v parku Parc del Centre de Poblenou, nebo je zavedený chytrý systém dopravních semaforů, které jsou automaticky nastaveny tak, aby spěchající záchranka vždy projela na zelenou.

Na těchto příkladech jsou tedy jasné společné prvky Smart cities – zapojení chytrých senzorů ke sběru dat, jejich sofistikované vyhodnocení, zapojení informačních a komunikačních technologií (ICT) včetně zapojení konceptu Internet of Things (IoT) – toto vše samozřejmě zkonstruované na míru danému prostředí a daným obyvatelům. Klíčovým je způsob vývoje těchto technologií a výše zmíněné příklady dokazují, že důležité je efektivní zapojení nejen veřejného sektoru (resp. místní samosprávy), ale i firem a domácností. Kupříkladu Amsterdam již v roce 2009 zřídil Amsterdam Smart City Iniciative, která sdružuje participanty z těchto všech skupin obyvatel se společným cílem přijít s projekty, které zapadnou do již existujícího rámce Smart city – takových projektů se za dobu fungování sešlo více než 170.

Pokud však chceme vidět Smart cities, ze kterých spadne čelist i fanouškům sci-fi, musíme si zaletět ven z Schengenu.

Smart city na zeleném poli

Šestisethektarové Songdo International Business District se nachází na severu Jižní Koreje, je domovem zhruba 100 000 obyvatel a ještě před dvaceti lety byste na tom samém místě našli bažinu. Do této bažiny bylo v roce 2000 navezeno 500 milionů tun písku a začala stavba jednoho z prvních „chytrých měst na klíč“. Dnes zde stojí jedno z nejmodernějších finančních center na světě s nejvyšší budovou Jižní Koreje a pokud stále máte pocit, že jste o něm nikdy neslyšeli, tak to s největší pravděpodobností není pravda, je totiž kulisou k jednomu z nejsledovanějších videí na serveru Youtube – Gangnam Style od PSY.

Za bezmála dvě desetiletí a cca $35 mld. se Jihokorejcům podařilo nastínit možný budoucí směr výstavby nových měst a jejich funkčnosti. (Pro ilustraci celkový rozpočet San Franciska za fiskální období 2016–2017 činil $9,6 mld.) Jedná se skutečně o „všudypřítomné“ Smart city – každá budova a ulice je doslova prošpikovaná počítačovými technologiemi a senzory, které sbírají data ohledně teploty, energií, dopravy, kriminality atd. Obyvatelé mají možnost ze svých domovů pořádat video-konference se sousedy, na dálku navštěvovat kurzy ve školách, vzdáleně ovládat své domácí spotřebiče, sledovat příjezdy autobusů hromadné dopravy a sledovat výskyt kriminality ve svém okolí. Po svém dokončení (plánovaném v roce 2018) budou 40 % města tvořit veřejné parky, včetně již otevřené 101 akrů velké repliky newyorského Central Parku, kde se návštěvníci mimo jiné mohou kochat ostrůvkem s králíky, jelenem a rafinovaně ukrytými reproduktory hrajícími doprovodnou klasickou hudbu. Avšak skutečnou třešničkou na dortu je systém zpracování odpadu – síť podzemních potrubí, která vede z každého bytu a kanceláře a shromažďuje odpad do centrálního systému, kde se odpad automaticky třídí, recykluje a dále zpracovává. Celý sofistikovaný odpadní systém je natolik automatizovaný, že na svůj chod potřebuje pouze sedm zaměstnanců.

Dalším asijským tygrem je Singapur, který teprve před 50 lety získal nezávislost a během jednoho lidského života se dokázal dostat na jednu z předních příček, co se týče ekonomického rozvoje, volnosti podnikání a technologického průmyslu zaměřeného na IT. Zatímco evropské prvky Smart cities jsou vyvíjeny jako velmi úzce zaměřené (dopravní systém, odpady atp.), Singapur zvolil holistický přístup Smart Nation – všechny „smart resorty“ propojené pod jednou vlajkovou lodí tak, aby poskytovaly co nejefektivnější služby občanům a zlepšovaly jejich život. Asi nejlépe je tento koncept ilustrován na poskytování zdravotní péče – nač je třeba chodit k lékaři na rutinní prohlídky (např. krevního tlaku), když lze toto vyšetření provést na dálku doma? Zatímco v Songdu nebo v Amsterdamu jsou senzory umístěny zejména ve venkovních prostorách, v Singapuru slouží i uvnitř domů a bytů např. k monitorování zdraví seniorů. Senzory zabudované v kobercích jsou natolik citlivé a sofistikované, že indikováním nepřirozené houpavé chůze seniora dokáží včas predikovat nástup Parkinsonovy choroby, což je reportováno rodině seniora. Další zajímavé využití je v mateřských školách, kde jsou již velmi malé děti vystavovány nejnovějším technologiím a učeny základům kódování, aby dokázaly v budoucnu uspět na pracovním trhu.

Špatný pán

Skutečně se tedy zdá, že o těchto technologiích a konceptech si v České republice můžeme nechat ještě dlouho zdát. Zavedení prvků Smart city vyžaduje soustředění nemalých investic s nejistou návratností do dlouhodobých projektů, které přinesou ovoce až za dlouhou dobu. Dále je potřeba mít nejen schopnou vládu a veřejný sektor, ale i důvěru v ně, což je další aspekt společný pro jmenované země (Singapur má jednu z nejvyšších hodnot důvěry občanů ve svou vládu, Holandsko a Skandinávie rovněž), vysokou úroveň sektoru výzkumu a vývoje, propojenost mezi tímto sektorem a firmami atd.

Avšak i přes příslib efektivnosti veřejných služeb, spokojenosti obyvatel a sofistikovanosti celého systému se nelze ubránit obavě. Lze se v městě plném kamer a sledovacích senzorů, které zaznamenávají data o tisících různých proměnných každou vteřinu, ubránit strachu ze zneužití informací? Již od roku 1597 víme, že vědění je moc a centralizace takového množství informací na jednom místě si koleduje o její zneužití – ať už v podobě vnějšího útoku nebo ještě hůře zneužití samotnou vládou. Vládou, která má sice velmi vysokou důvěru (jako ta v Singapuru), ale zakazuje žvýkačky, reguluje autodopravu 150% daní na automobily a dává pokuty $15,000 za vyhazování nedopalků z okna (jako ta v Singapuru). Centralizace moci (informací) v kombinaci s tendencí absolutní moci absolutně korumpovat je potenciální recept na velmi sofistikovaný a efektivní policejní stát. Obecně platí, že decentralizace, nikoliv centralizace, vede ke svobodě.

I když existují podobné technologie a služby vyvíjené čistě soukromým sektorem (např. již zmíněné Google Maps), místní samospráva bude mít tendenci poskytovat tyto služby v rámci veřejného sektoru a ještě více se centralizovat (což s sebou nese mimo již zmíněné dopady i problémy spojené s poskytováním veřejných statků, nepředpokládané dopady atd.) a alternativní cesty, byť potenciálně efektivnější, budou prvoplánově zavrhnuty, jelikož nebudou zapadat do celkového konceptu.

Koncept předem naplánovaných „Smart city na klíč“ s sebou také nese mnoho problémů. Prvotně je zde fundamentální problém zastarávání – bude patrně nesmírně drahé nahradit zastaralé technologie zabudované do budov a silnic za technologie nové, až vývoj pokročí kupředu. „Tradiční“ způsob vývoje měst byl chaotický a určitým způsobem i anarchistický – města se volně rozlézala do prostoru, kde to bylo zrovna výhodné a kde bylo třeba, a přirozeně se vyvíjela spolu s dobou. Byla tak budována svými obyvateli, kteří je vytvářeli k obrazu svému. Efektivita a sofistikovanost s sebou nese rovněž určitý prvek sterility a uniformity, mnoho lidí se naopak stěhuje do měst s určitým charakterem.

Ve výsledku tedy platí, že není třeba se bát technologií, je třeba se bát těch, kteří jich zneužijí. Možná tedy nakonec není na škodu mít samosprávu, která není schopná efektivně zavést ani čipovou kartu na hromadnou dopravu. Bůhví, co by si takový magistrát počal se senzory v kobercích.

RSS

Jakub Žofčák je absolventem oboru Ekonomická analýza Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické. Živí se lektorstvím a pořádáním kurzů pro studenty a spolupracuje jako analytik s Centrem ekonomických a tržních analýz (CETA). Mimo psaní ekonomických článků o obskurních tématech se několik let neúspěšně pokouší hrát na ukulele.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.