Kupujeme a prodáváme knihy. Děláme to nejlíp


16:11 • 26. února 2020

Tagy: ČR, Startup, Technologie, Knihobot

Pavel Pekař, Dominik Gazdoš a David Gazdoš se rozhodli vybudovat antikvariát tak, jak by měl podle jejich představ vypadat v 21. století. Na rozdíl od konkurentů používají technologie, kterými si snaží práci nejen usnadnit, ale dělat ji také co nejefektivněji a nejrychleji, a tedy k co největší spokojenosti zákazníků. Právě propojení antikvariátu s roboty a automatizací se skrývá za výstižným názvem Knihobot, který se zrodil ve Zlíně a následně se přestěhoval do pražských Holešovic. Jak se dělá byznys v antikvariátu, jsme zjistili od jednoho ze zakladatelů Pavla Pekaře.

V čem všem se Knihobot odlišuje od ostatních antikvariátů?

Jedná se zejména o tři věci. Každou knihu pečlivě nafotíme tak, aby zákazník věděl, co kupuje. Dále jsme schopni za zákazníka prodat jeho knihy a dát mu 50 % z prodejní částky, což je výrazně víc, než lze dát “na ruku”. Lišíme se také rychlostí, je normální, že knihu ráno objednáte a zítra ji máte doma. Na toto všechno je potřeba vyladit procesy a automatizovat, co jde. Za tím stojí naše IT oddělení, v našem případě jeden člověk, který vše programuje. Troufám si tvrdit, že žádný jiný antikvariát programátora nemá. My bychom rádi sehnali ještě dalšího.

S prvními pokusy o antikvariát jste začali už v roce 2011, v roce 2016 jste začali s podnikáním naplno. Které momenty byly ve vaší téměř desetileté historii klíčové proto, abyste se posunuli tam, kde jste dnes?

Dominik, který s tímhle vším začal, rád říká: “Vyzkoušel jsem všechny slepé uličky, až jsem se dostal sem.“ Po pravdě máme pocit, že jsme teprve teď na startu opravdového podnikání. Nicméně pro Knihobot bylo klíčové, že jsme se přestěhovali ze Zlína do Prahy, protože je tady zkrátka víc lidí. Zlín je hezký, na výlet. Stěhování v rámci Prahy na naši stávají holešovickou adresu nám uvolnilo spoustu energie, protože se nám podařilo sestěhovat sklad a výdejnu na jedno místo, což jsme na předchozí pražské pobočce postrádali. Hodně nám taky pomohlo, že jsme vzali Eriku, naší historicky první zaměstnankyni, protože je skvělá provozní a značně nám uvolňuje ruce.

Co Vám v pracovním procesu nejvíce usnadňuje práci?

Je těžké vypíchnout jednu konkrétní věc. Nejvíc nám usnadňuje práci to, že se snažíme usnadnit si práci. Co jde, to automatizujeme. Víceméně každý náš proces je jiný, než byl ještě před pár měsíci. Dřív jsme například fotili knihy kompaktním foťákem v ruce, teď máme postavenou speciální konstrukci na focení, která se velmi špatně popisuje, můžete k nám ale přijít a vidět nás přímo u focení. Zákazníci jsou občas dost překvapení. V zásadě se jedná o malé krůčky, v jiných podnicích běžné aktivity, které ale nikdo nedělá v antikvariátu. Spousta kolegů například píše doručovací adresy ručně, nám je ale rovnou tiskne váha po naskenování čárového kódu.

Jen za poslední rok jste zaznamenali roční růst o 78 procent a prodali 52 tisíc knih. Co, podle vás, stojí za rostoucím úspěchem?

Nemyslíme si, že bychom byli nějak extrémně úspěšní. Ve srovnání s přímou konkurencí možná ano, ale v České republice se za rok prodá kolem 30 milionů nových knih. Kdybychom chtěli vrátit do oběhu jedno procento, tak je to z tohoto objemu 300 tisíc knih. A to nemluvím o obrovských zásobách knih, které tady leží v knihovnách a jejich majitelé by rádi některé z nich dostali k jiným čtenářům, ale neví, že to jde i jednoduše. Snažíme se to změnit a zlepšujeme se. Hodně také dbáme na zákaznickou spokojenost. Stačí si přečíst naše hodnocení na Heurece. Zákazníci sice neznají naše procesy, ale pochvalují si rychlost a spolehlivost. Energii ušetřenou automatizací směřujeme do toho, abychom byli, pokud možno, na zákazníky co nejmilejší, což také oceňují.

Mezi pojmy antikvariát a byznys by zřejmě mnoho lidí rovnítko neumístilo. Jak by měl dle vašich představ v budoucnu Knihobot fungovat a vydělávat tak, aby naplnil vaše podnikatelské představy?

Co se obratu týče, tak si myslíme, že máme možnost růst násobně. Jedna z našich motivací vlastně je, že nás zajímá, kam až to lze s antikvariátem dotáhnout. Chceme zjistit, kde vlastně strop tohohle divného byznysu je. Zároveň u růstu nechceme přijít o kvalitu, což je samozřejmě vždycky výzva. Samozřejmě bychom chtěli dosáhnout podnikatelského ideálu, kdy podnik funguje jako dobře promazaný stroj. Ideální by bylo, kdybychom byli to první, co člověka napadne, když chce pustit knihy znovu do oběhu. Může přes nás svoje přečtené knihy prodat a jiné si zase koupit.

Koncem září jste spustili takzvaný komisní prodej. Můžete vysvětlit, jak přesně tento koncept funguje a jak fungoval odkup knih předtím?

Oba způsoby fungují paralelně, protože je každý na něco jiného. Komise, tedy způsob, kdy knihy převezmeme, zpracujeme, prodáme a až potom zaplatíme zákazníkovi, je běh na dlouhou trať. Dává nám ale možnost zaplatit 50 % z prodejní částky, protože ve chvíli prodeje už víme, že nebudeme na knize tratit. Výkup, kdy platíme “na ruku” má tu výhodu, že platíme hned. Nevýhoda je, že můžeme zaplatit pouze takovou částku, u které jsme si jistí, že neproděláme. Odhadnout prodejní cenu jde u hodně knih, ale rozhodně ne u všech.

Jaké knihy jsou pro vás z hlediska prodeje nejlepší a co vám naopak dlouho leží ladem?

Prodejní cena knihy je otázka na samostatný rozhovor. Některé knihy, co se dříve dobře prodávaly, dnes už tolik nejdou a platí to i naopak. Obecně je určitě pravděpodobnější, že odborná kniha, která vyšla jenom jednou v nákladu 500 kusů, bude cennější, než beletrie, která vyšla ve statisícových nákladech.

Za kolik jste prodali nejdražší knihu a jaká to byla?

Nejdražší kniha, která prošla naší nabídkou, bylo “Vidění sedmera dnů a planet” od Váchala za 150 000 Kč a moc dlouho se u nás neohřála, protože kupec se našel za dva dny. Přitom stejná se prodala naposledy v aukci zhruba za desetinu a není to zrovna dávno, takže nás ta rychlost překvapila. Cena vzácných knihy prostě roste rychleji než cena nemovitostí. Pokud doma najdete Váchalův originál, moc rádi ho za vás prodáme.

Dominik Gazdoš (1993)
Pochází ze Zlína, kde vychodil základní školu a nechal se vyhodit ze tří středních škol. Ještě na škole se od otce naučil obchodovat se starými krámy a když se pak rozhodl školní agónii déle neprodlužovat, otevřel si ve Zlíně antikvariát. Ze začátku neměl větší ambici než uživit sebe a svoji ženu, ale čtení staré baťovské literatury v něm probudilo otázku, zda se dá na prodeji starých knížek vybudovat skutečná firma. Přemluvil bratra a kamaráda, že to spolu zkusí zjistit a to je přivedlo do Prahy. Má dvě děti a ve volném čase čte, protože v práci už s knihami skoro nepřichází do styku.
Napsat autorovi RSS

Redakce Roklen24.cz



Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.