Strach o život jako nejlepší impuls pro pokrok


12:58 • 2. dubna 2020

Tagy: ČR, Koronavirus, Svět, zdraví, demografie, farmacie, léky

Počet obětí v poměru k velikosti lidské populace bude ve srovnání s ostatními pandemiemi zanedbatelný. To ale pouze za předpokladu, že lidé budou ohleduplní a vytrvalí. Historie ukázala, že když se lidstvo pro něco nadchne, tak to dotáhne do úspěšného konce.

Na úvod si pojďme připomenout pár čísel, která jsou zásadní, aby si člověk mohl udělat objektivní obrázek o nynější situaci. Na planetě zemi k dnešnímu dni žije 7,8 miliardy lidí. Roční přírůstek světové populace za minulý rok byl 82 milionů, což je téměř přesný počet obyvatel Německa. Každý rok nám tedy v průměru na zemi vznikne nové Německo plné miminek. Těch miminek je vlastně skoro dvakrát tolik, ale tento rozdíl vyrovnají ti, kteří naopak naši planetu opustí. Oněch 82 milionů lidí je tedy čistým přírůstkem světové populace za rok.

Tempo růstu světové populace kulminovalo okolo přelomu tisíciletí. K dosažení sedmé miliardy obyvatel (rok 2012) jsme poprvé v historii potřebovali více let než k dosažení té předchozí a tento trend zpomalování by měl dle Organizace spojených národů pokračovat. Otázkou tedy je: Jak moc může k tomuto zpomalení přispět koronavirová pandemie? Nebo ještě hrozivěji, může COVID-19 dokonce způsobit snížení světové populace?

Objektivně a ve zkratce? Nejpravděpodobněji ne.

Koronavirem způsobených úmrtí, které statistiky k dnešnímu dni napříč světem zaznamenaly, je 45 tisíc. To je pro srovnání počet obyvatel žijících v Mladé Boleslavi, Karlových Varech nebo na pražských Vinohradech. V porovnání s osmi miliardami je to tedy naprosto zanedbatelné číslo. Mladou Boleslav a Karlovy Vary mimo fanoušků motorismu a filmu pravděpodobně ve světě nikdo nezná. O koronaviru už ale na této planetě slyšel snad každý. A není se čemu divit, protože fabrika na Fabie neohrožuje ničí život, ač by tento názor možná někteří její zaměstnanci nesdíleli.

Nejdříve míra zodpovědnosti a poté míra strachu budou mít největší dopad na konečnou bilanci, kterou za sebou koronavirus zanechá. Však v Česku nosil na veřejnosti roušku každý ještě předtím, než zde mezi deseti miliony lidí byla hlášena první oběť. Toto opatření sice nařídila vláda, ale roušky od ní nikdo nedostal. Fakt, že si doma všichni během pár dní ušili své vlastní a nařízení respektovali, je projevem zodpovědnosti a solidarity vůči ostatním. I přesto se našli lidé, kteří toto nařízení bojkotovali. Proč jsem zmínil, že na konečné dopady koronaviru bude mít nejdříve vliv společenské zodpovědnosti a až následně míra strachu? Protože v případě, pokud by zmíněný Čech, který roušku nenosí, žil dnes v severní Itálii nebo v New Yorku, na sto procent by ji nosil. A donutil by ho k tomu pud sebezáchovy a strach o své vlastní zdraví, když už nedbá o zdraví ostatních.

V krušných časech historicky vznikaly úžasné vynálezy a pokrokové inovace. Však například počítače mají své kořeny právě ve druhé světové válce, když se Britové snažili dekódovat německé šifry. Mimo válečné konflikty stačí k dosažení úžasných věcí čistá rivalita. Dobytí severního pólu nebo přistání na měsíci jsou skvělou ukázkou. Tyto příklady zmiňuji, abych nastínil, že člověk je schopen fantastických věcí. Stačí k tomu jen mít důvod a chtít. Co je tedy větším pohonem pro vývoj přelomového medikamentu v boji s koronavirem, než strach o holý život.

Z tohoto důvodu bych se nebál, že nalezení léku, který na tento vir zabere, je jen otázkou času. Navíc dnes nebojuje jeden národ proti druhému, jak tomu bývá ve válečných konfliktech. Nyní má celá planeta společného nepřítele, a tudíž také řádově větší zájem o jeho pokoření.

V momentě, kdy tento lék bude vyvinut, však ještě společnost nebude mít vyhráno. Než se vakcína dostane do všech koutů světa, aby šíření viru zabránila, bude to nějakou dobu trvat. Do té doby se tedy lidé musí řídit právě preventivními opatřeními, která jeho šíření alespoň zpomalí. Sáhněme si do svědomí a přiznejme si, že po dvou týdnech, které momentálně doma trávíme, nás alespoň napadlo, že bychom se vydali na výlet do přírody nebo na procházku prázdnou Prahou.

S přibývajícím časem, který budeme doma trávit, se toto nutkání o porušování nařízení bude jen stupňovat. A příchod jara a hezkého počasí nám to nebude zlehčovat. Člověk, který žije v domě se zahradou, má situaci jednodušší, jelikož alespoň může trávit čas venku na vzduchu, aniž by někoho ohrožoval. O poznání větší nápor na psychiku mají ve spojení s karanténou obyvatelé žijící v urbanizovaných oblastech, tedy lidé žijící v bytech a pohybující se na prostoru několika desítek metrů čtverečních.

Pokud bychom žili před několika staletími, je možné, že by tato pandemie stála život až několik desítek procent populace, jako tomu bylo v případě moru ve čtrnáctém století. Kvůli pokroku, kterého lidstvo díky vědě do dnešního dne dosáhlo, je však takovýto scénář nemyslitelný, a tak naše životy už nejsou v rukou přírody, ale v našich vlastních. A pokud každý přispěje svou troškou, konečné dopady této pandemie zdaleka tak tragické, jak to v dnešních dnech média popisují, nebudou. Zůstaňme tedy optimisty a chovejme se zodpovědně. Žijeme v dobré době a naši potomci budou díky nám žít v době ještě lepší.

RSS

Absolvoval bakalářské studium na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, nyní pokračuje v magisterském studiu na oboru Finance. Rok studoval v USA a téměř dva roky působil v Commerzbank. Specializuje se na obchodování na devizovém trhu a mezi jeho záliby patří cestování sport a kresba.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.