Japonská centrální banka ukončila režim záporných sazeb a cílení výnosové křivky. Kurz jenu oslabil k 150,00 USDJPY. Dolar se obchoduje v zisku pod 1,0870 za euro. Koruna oslabila nad 25,20 za euro.

Centrální bankéři a koronakrize. Euro či jüan jako rezervní měna?

Koronavirová krize bude mít značný dopad na správu devizových rezerv v následujících 12 měsících – od správy aktiv po řízení rizika. To je jedním z hlavních zjištění celosvětového průzkumu mezi centrálními bankéři.

Celkem 73 % z nich tvrdí, že koronavirus ovlivní jejich krátkodobou správu aktiv, 63 % jejich ochotu podstupovat riziko, 58 % pravidla pro práci s rizikem a u 55 % ovlivní dlouhodobou správu aktiv. Největší výzvou byla pro správce devizových rezerv snížená likvidita na trzích společně se snížením úrovně rezerv u jejich menších držitelů.

Výsledky průzkumu tvoří první kapitolu v knize HSBC Reserve Management Trends 2020, kterou vydávají 17. června 2020 Central Banking Publications pro HSBC. Jedná se o šestnáctý v řadě ročních průzkumů v oblasti správy devizových rezerv centrálních bank. Průzkum byl proveden mezi únorem a dubnem 2020. Průzkumu se zúčastnilo celkem 74 centrálních bankéřů odpovědných za devizové rezervy ve výši 6,3 bilionu dolarů.

Vysvědčení pro euro

Centrální bankéři se ve většině shodnou, že se euru jako rezervní měně za prvních 20 let jeho existence nedařilo. To si myslí 88 % dotázaných. Jako hlavní důvody vidí nedostatečnou politickou koordinaci a negativní sazby.

Návrat k vyšším kladným výnosům by podle jejich názoru měl největší dopad na přitažlivost eura jako rezervní měny. Průzkum také zahrnuje názory centrálních bankéřů na výhled pro jednotlivé druhy aktiv a měny rozvíjejících se zemí.

„Průzkum odhalil, že koronavirová krize bude mít výrazný dopad na správu devizových rezerv. Poukazuje na změny ve správě aktiv spolu s přehodnocením ochoty podstupovat riziko, vytváření rizikových modelů a pro některé i s mírou přiměřenosti rezerv. Respondenti též jasně dali najevo, že záporné výnosy představují významnou překážku pro to, aby bylo euro populárnější rezervní měnou,“ okomentoval průzkum Bernard Altschuler, ředitel oddělení centrálních bank a správců devizových rezerv pro region střední a východní Evropy v HSBC.

Společná evropská měna v detailu

Nedostatek politické koordinace spojené s krizemi a negativní sazby byly hlavními faktory, které v očích centrálních bankéřů hrály v neprospěch eura jako rezervní měny. Celkem 88 % z nich zodpovědných za rezervy ve výši 4,4 bilionů dolarů se shodne, že se euru za 20 let jeho existence nedařilo.

Jednotliví bankéři se ve svých komentářích diví, že měna uskupení zahrnující tři země G7 nehraje větší roli obzvláště ve srovnání s dolarem. Další vidí eurozónu jako mnohem náchylnější ke krizím a oproti USA i politicky méně stabilní. Podle některých kvůli tomu drží banky pouze minimum rezerv v eurech pro operativní potřeby, aby předešly zvýšeným nákladům spojeným s držením této měny.

To podtrhuje rozsáhlejší komentář jednoho z evropských bankéřů, který zdůraznil, že nedávné krize a politická opatření ECB nebyly hodny rezervní měny, a zaznamenal také dopad negativních výnosů zejména na centrální banky: „U rezervních měn počítáte s vyšší stabilitou a nižšími intervencemi ECB. Kvantitativní uvolňování spolu s dluhovou krizí nejsou hodny rezervní měny. Dluhopisový i akciový trh fungovaly velmi dobře, ale centrální banky byly zvyklé žít z kupónů a úrokových sazeb – a ty byly značně negativní. Proto bych obecně označil výkonnost eura jako ‚nedostatečnou‘.“

Další centrální bankéř z Evropy (ale mimo eurozónu) vidí jako nejdůležitější ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny: „Hospodářská nerovnováha zemí eurozóny prohloubila hospodářskou krizi, což vedlo k nízkým /negativním výnosům vládních dluhopisů na evropském trhu a oslabilo to roli eura jako rezervní měny.“

Další z evropských bankéřů zaujal komplexnější a střídmější postoj: „Euro se stalo stabilní měnou, a to jak z hlediska směnného kurzu, tak z hlediska cíle cenové stability. Data ukazují, že efektivní směnný kurz vůči hlavním měnám byl stabilnější, ale od zavedení eura na nižší úrovni. Částečně se euru podařilo dosáhnout cíle statusu mezinárodní měny. Výkon společné měny byl poněkud poskvrněn těžkou krizí v eurozóně, několika případy státních dluhů a stagnujícím růstem příjmů. Celková výkonnost eura odhalila obtíže měnové unie vedené samostatnými národními vládami.“

Obecně se dotázaní shodnou, že euro má vyšší potenciál a v případě vyšších pozitivních sazeb by si vedlo mnohem lépe. To si myslí 63 % z dotázaných zodpovědných za 1,56 bilionů eur. Mezi bankéři ze zemí s nízkými a nižšími středními příjmy šlo dokonce o 75 %. Jako další nejdůležitější faktory zmínili bankéři užší politickou unii (15 %) a hlubší likvidnější trhy (10 %).

Názory se však lišily napříč příjmovými úrovněmi i kontinenty. Mezi zeměmi s vysokými příjmy byla znatelně větší podpora pro hlubší a likvidnější trhy, jeden z pěti toto označil jako nejdůležitější faktor, přičemž méně než polovina takto označila pozitivní sazby. Centrální bankéři v zemích s vyššími středními příjmy byli více nakloněni politické unii: jeden z pěti tuto možnost umístil na prvním místě. Vyšší sazby jako první umístila drtivá většina dotázaných ze zemí s nižším středním příjmem.

Jeden z evropských centrálních bankéřů to okomentoval následovně: „Prostředí negativního výnosu v kombinaci s roztříštěnou tržní strukturou a významně sníženou likviditou v několika třídách aktiv dělá z eura méně atraktivní rezervní měnu ve srovnání s ostatními.“

Další evropský bankéř ze země, která ještě není, ale zvažuje zapojení do eurozóny, viděl jako hlavní důvod ekonomickou stránku: „Eurozóna, jako ‚země‘ eura, stále bojuje s dosažením ekonomické prosperity. A nevidíme žádný pokrok v hledání způsobu, jak nějak harmonizovat toto uskupení jako celek. Záporné sazby také nepomáhají, protože i kdybych se rozhodl dané riziko akceptovat, záporné výnosy a sazby mě vytlačují z eura do jiných měn s kladným nominálním výnosem.“

Pokud jde o změny ve struktuře svých devizových rezerv za posledních 12-18 měsíců, několik centrálních bankéřů uvedlo, že euro vyměnilo za kanadský či australský dolar.

Čínský renminbi na vzestupu

Pokud jde o změny ve struktuře svých devizových rezerv za posledních 12-18 měsíců, centrální bankéř z Karibiku uvedl, že přidá renminbi k drženým rezervním měnám. Centrální bankéř z Asie prozradil, že opustil dolar a namísto něj nakoupil renminbi.

Čínský renminbi vyniká jako netradiční volba mezi rezervními měnami. Padesát pět procent respondentů odpovědných za rezervy v hodnotě 3 bilionů dolarů uvedlo, že renminbi mají ve svých portfoliích, a dalších 16 % uvedlo, že o tom nyní uvažují. Australský dolar s 54% podílem a kanadský dolar s 52 % jsou těsně v závěsu. Další skupinou měn s počtem respondentů kolem 30 % byly měny Norska, Švédska, Dánska a Nového Zélandu. Osmnáct procent respondentů uvedlo, že investují do singapurského dolaru a 15 % do korejského wonu. Pouze čtyři centrální bankéři tvořící 6 % dotázaných uvedli, že mají v portfoliu i českou korunu a další 9 zmínilo, že by do ní mohli v následujících 5-10 letech investovat.

Centrální bankéři, kteří uvedli, že investovali do čínského renminbi, australského dolaru a kanadského dolaru, pocházeli hlavně z ekonomik s vysokými a středními příjmy. Mezi těmi, kteří si vybrali renminbi, bylo 45 % z ekonomik s vysokým příjmem a 29 % respondentů a vyšším středním příjmem. U australského dolaru šlo o 43 % a 35% a u kanadského dolaru o 41 % a 38 %.

Třicet pět centrálních bankéřů též sdílelo podíl čínského renminbi na jejich celkových rezervách. Dvě třetiny z nich zodpovědných za 1,6 bilionu dolarů uvedlo, že tento podíl činil pouze 1-5 %, přičemž vážený průměr mezi touto skupinou byl 1,83 %. Obecně vzato, centrální bankéři ze zemí s vysokými příjmy vlastnili menší podíl renminbi na celkových rezervách než ti ze zemí s nízkými příjmy. Zatímco pouze 1 z 5 v zemích s vyšším příjmem vlastnil více než 6 % v renminbi, v zemích s nízkým příjmem šlo o 3 z 5.

Pět správců rezerv uvedlo, že jejich podíly byly menší než 1 %. Tato skupina byla zodpovědná za 600 miliard dolarů. Respondent z ekonomiky s vysokými příjmy uvedl následující důvody: „Čínský renminbi před několika lety vypadal jako ‚hvězdná měna‘. Nyní vidíme, že trochu stagnuje. Jedním z důvodů může být skutečnost, že se Čína právě učí, co to pro zemi znamená otevřít finanční trh. Americko-čínská obchodní jednání nejsou ničím jiným než pokusem přimět renminbi a dolar ke spravedlivé soutěži.“

Při pohledu do budoucnosti jsou centrální bankéři optimističtější. Většina (58 %) se shodne, že bude čínský renminbi tvořit 10-20 % světových devizových rezerv. Téměř 30 % dotázaných si myslí, že této mety dosáhne čínská měna už koncem letošního roku. Pouze malá část (11 %) bankéřů si myslí, že renminbi získá podíl vyšší než 20 %, a téměř třetina (31 %) očekává, že nedosáhne ani 10 %.

Očekává se, že se podíl globálních rezerv investovaných do čínských aktiv se s rostoucí ekonomickou silou země a internacionalizací jejích finančních trhů zvýší. Cesta je ale stále dlouhá. Bankéř z Evropy podotkl, že vše nemusí být tak růžové: „Globální alokace devizových rezerv do renminbi se letos dále zpomalí v důsledku Covidu-19 a geopolitického napětí kolem Číny.“

Když přijde na jejich vlastní devizové rezervy, ukazuje se lehce odlišný obrázek. Celkem 69 % z nich si myslí, že bude renminbi tvořit méně než 10 % jejich rezerv v roce 2030. V asijsko-pacifickém regionu zahrnujícím Čínu, Indii nebo Austrálii jsou stejného názoru paradoxně všichni dotázaní. Z regionu Jižní Ameriky a Karibiku se takto vyjádřili všichni, až na jednoho. Jeden z bankéřů s podílem renminbi téměř 5 % sdílel své obavy: „Dokud čínská vláda bude provádět opatření ke kontrole kapitálu a neposílí právní rámec, nejspíš nezvýšíme naše investice do renminbi. Naše expozice vůči čínské měně bude hlavně záviset na úrovni liberalizace tamějších trhů.“

Naopak centrální bankéři z Evropy a střední Asie vidí vše pozitivněji, přičemž čtvrtina z nich očekává nárůst podílu renminbi na 10-20 %. Jeden z respondentů z této skupiny uvedl: „V nejbližší době očekáváme, že podíl čínského renminbi v našem portfoliu bude stabilní, i když v dlouhodobém horizontu je velmi pravděpodobné, že dojde k jeho navýšení. Kromě velikosti investic by mohlo být důležité přidat do současné čisté vládní expozice nové třídy aktiv.“

Celkem 44 % respondentů ze subsaharské Afriky se domnívá, že čínská měna bude představovat 10–20 % jejich rezerv, jak poznamenal jeden z nich: „Částka investovaná do renminbi v posledních letech neustále roste a očekáváme, že tento trend bude pokračovat.“

V obou otázkách na podíl renminbi na devizových rezervách jsou nejoptimističtější centrální bankéři spravující portfolio v hodnotě méně než 25 miliard dolarů a ti s největšími portfolii bývají nejskeptičtější.

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.

Newsletter