Eurozóna po QE. Kdo zachrání země PIGS od defaultu?


13:06 • 8. ledna 2018

Tagy: eurozóna, euro, Itálie, ECB, Dluh

Podobně jako pro Spojené státy, i pro eurozónu bylo poslední desetiletí desetiletím kvantitativního uvolňování. V souvislosti s finanční krizí započatou v roce 2008 v USA, která vzápětí podpořila evropskou dluhovou krizi, se tamní centrální bankéři rozhodli nenechat finanční systém padnout a dodat do něj potřebnou likviditu. Kvantitativní uvolňování, které provádí Evropská centrální banka, je však v něčem jiné.

Ohromné přísuny likvidity do finančního systému ze strany centrálních bank měly být původně jen první pomocí, jak zabránit hromadné insolvenci bankovního sektoru, který tehdy nedokázaly zachránit ani úrokové sazby snížené na nulu. Co však mělo být původně nouzovým řešením, tak často označovaným jako netradiční měnová politika, se však postupem času stalo zcela tradičním nástrojem centrálních bank. A to i v dobách, kdy se již začalo mluvit o přehřívání světové ekonomiky.

Centrální bankéři světa se tak zdají být daleko za cyklem a původně krizová opatření se jim přelila do doby, kdy by měli už dávno provádět restriktivní měnovou politiku. K tomu sice přistupují, avšak velmi pomalu. Americký Fed ukončil program kvantitativního uvolňování na podzim roku 2014, v září 2017 pak oznámil plán osekávání vytvořené ohromné bilance, přičemž v pozadí toho pokračuje ve zvedání úrokových sazeb.

Jak „přečíst“ fenomén kvantitativního uvolňování

Evropská centrální banka však postupuje ještě mnohem pozvolněji, čímž si úspěšně omezuje manévrovací prostor při další krizi, která již možná klepe na dveře. Na svém prosincovém zasedání ECB oznámila, že od ledna letošního roku bude místo původních 60 miliard eur do systému každý měsíc přilívat již „pouze“ 30 miliard eur. Úrokové sazby však nechala beze změny: základní sazbu na 0 %, zápůjční na 0,25 % a depozitní na -0,04 %.

Podle průzkumu agentury Bloomberg by měla ECB zcela ukončit kvantitativní uvolňování na přelomu let 2018 a 2019.

Evropská centrální banka je však v jiném postavení než Fed a i v době přehřívání světové ekonomiky si tak nemůže dovolit žádné radikální kroky. Její kvantitativní uvolňování je totiž v něčem specifické; zatímco do jedné skupiny zemí likviditu dodává, z té druhé ji naopak stahuje. Nikoho nepřekvapí, že tou první skupinou jsou země „jižního křídla“, které trpí chronickými deficity běžného účtu platební bilance a odlivem finančního kapitálu. Oklikou však prostředky opět proudí na sever, a to jednak prostřednictvím obchodní bilance, ale také proto, že lidé ve slabších zemích nevěří tamnímu bankovnímu sektoru a raději ukládají své úspory jinde.

Zatímco severním zemím se v rozvaze Eurosystému hromadí pohledávky, těm jižním se naopak kupí dluhy. Není tedy těžké si domyslet, kdo vydělá na případném zvýšení úrokových sazeb a kdo naopak přijde o mimořádně levný zdroj likvidity. V rámci kvantitativního uvolňování navíc neexistují žádné limity na země, a tak Eurosystém nakupuje převážně aktiva obchodních bank zemí „PIGS“, kterým chybí likvidita, a vzhledem k dluhové krizi tamních států také státní dluhopisy.

Více jak pětina italských bank čeká na vlastní krach

Pokud by Eurosystém začal radikálně osekávat svou bilanci, tedy rychle se zbavovat nakoupených cenných papírů, jejich cena by šla podobně rychle dolů. Nelikvidita jižních obchodních bank by se mohla snadno změnit v insolvenci a samotné jižní státy by se vzhledem k rapidně rostoucím úrokům ze státního dluhu mohly ocitnout v defaultu. Jak naznačuje následující graf ze serveru Zero Hedge, v Itálii se vzhledem ke špatným zprávám tento proces už pomalu rozjíždí.

Na grafu si však lze všimnout paradoxní věci. I když výnos z italských desetiletých státních dluhopisů v posledním měsíci znatelně vzrostl, nachází se kolem 2 %, což je pro zemi s křehkou fiskální rovnováhou, vládním dluhem k HDP kolem 135 % a bankovním sektorem skrývajícím řadu problémů směsně malé číslo. To ovšem má své vysvětlení. Jedná se o projev nerovnováhy v neoptimální měnové oblasti, ve které jsou relativně slabé země černými pasažéry na ratingu těch silných, což jim umožňuje se stále více zadlužovat za nízké úroky, a to i vzhledem ke své vlastní zjevně neudržitelné situaci.

Eurozóna jako optimální měnová oblast? Ani podle ECB ne

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.