Existuje mnoho náznaků, že digitalizace a přechod z lineárního modelu výroby na ten cirkulární budou v následujících desetiletích klíčovými hnacími silami rozvoje společností. V nedávných zprávách v naší sérii FFbK jsme se obšírně zabývali problémy, které se s tím pojí, i možnými scénáři. Závěry obou zpráv jsou podobné: zmíněné procesy nelze obejít, tyto procesy od základů změní pravidla obchodu tím, že integrují společnosti s přírodním a sociálním prostředím.
Digitalizace a cirkulární ekonomika mají již nyní velký dopad na ekonomickou aktivitu, ať už na úrovni jednotlivých společností nebo na úrovni národní ekonomiky jako celku. Problém je ten, že ukazatele, kterými se řídíme, například výše výdělků společností nebo hrubý domácí produkt, v sobě nezahrnují mnoho efektů, a následně tedy neměří celou výši rozvoje. A co je ještě horší, pokud se řídíme těmito ukazateli, nic nás nenutí do udržitelného stylu života.
Koncept hrubého domácího produktu byl rozvinut na konci 20. let minulého století, kdy celosvětová populace čítala 2 miliardy lidí, kdy výroba (tvorba hodnot) ještě nemusela čelit nedostatku přírodních zdrojů, kdy to ještě nemělo žádný viditelný dopad na životní prostředí. HDP stejně jako výdělky společností je založeno na obchodní hodnotě. Hlavní hodnota je cena zboží na trhu a služby vyprodukované v daný rok. Ceny reprezentují zvětšování hodnoty produktů a služeb. Produkty a služby s nulovou cenou pro společnost nevytváří žádný výdělek, a nejsou tedy reflektovány v přehledu HDP.
Za poslední tři desetiletí se výpočetní technika více než milionkrát zlepšila, kapacita digitální paměti a telekomunikační sítě se pak zvětšily jen o něco pomalejším tempem. Nicméně, pokud se podíváme na podíl telekomunikačních služeb na HDP, za stejnou dobu se změnil jen trochu. Ve Spojených státech byl v roce 1983 na 4,6 %. Dnes je stále na 4,6 %. Proč? Většina digitálních komunikačních služeb je nyní poskytována zdarma! A HDP nereprezentuje výhody, které uživatelům přináší. Facebook přináší výhody miliardám uživatelům po celém světě, ale tato hodnota není v HDP viditelná, protože služba nemá žádnou tržní cenu. Američtí vědci se pokusili odhadnout hodnotu, kterou služby Facebooku uživatelům přinášejí. Uživatelů se tak zeptali na následující: Kolik bych vám musel měsíčně zaplatit, abyste nepoužívali Facebook? Zjistili, že průměrná cena služeb Facebooku pro jednotlivce je 48 dolarů za měsíc.
Jak digitalizace ovlivňuje výdělky společností a HDP? Dobrým příkladem je společnost UBER. Digitální aplikace (robot) propojila soukromé majitele aut, kteří měli volný čas, se zákazníky, kteří se zajímali o levnou osobní přepravu. Digitální robot nahradil taxikářskou společnost, což snížilo náklady a spustilo zájem o službu. To zvýšilo konkurenci, což začalo vyvíjet tlak na taxikářské tarify, což také vedlo ke zvýšenému počtu jízd taxi. Tato nová tržní hodnota (pro řidiče, pasažéry) byla vytvořena bez jakékoliv investice, pouze pomocí použití existujících aktiv, která nevytváří produkci, a dostupných pracovních zdrojů. Digitální robot byl také k tomuto účelu použit zdarma (výrobní aktivum, které vytváří tržní hodnotu pro společnost UBER), tudíž to nebylo reflektováno v HDP. Přímý efekt aktivit společnosti UBER je vidět ve výdělcích taxi společností a v HDP, což je nižší výdělek řidičů taxi a nižší výdělky společností. Co v HDP vidět není, je vyšší výdělek lidí, kteří pro UBER ve svém volném čase pracují. Výzkum ukazuje, že aplikace zvýšila celkový počet pracujících řidičů (jak společnosti UBER, tak taxi společností). V HDP je reprezentován efekt vyšších příjmů ve formě zvýšené útraty zákazníka (a úspor) domácností.
Digitální inovace se okamžitě šíří po celém světě. Pomocí cloudových služeb mohou rychle rostoucí společnosti získat přístup k zákazníkům, financím, networkingu, pracovní efektivitě, výpočetním technologiím a softwaru. V dnešní čím dál víc digitální ekonomice „normálním“ zaměstnancům nerostou platy, protože soutěží s levnějšími a efektivnějšími digitálními roboty. Návratnost investovaného „normálního“ kapitálu měřeného reálným úrokem také prudce poklesla (aktiva digitální výroby jsou dostupná zdarma). Tyto fenomény nemohou být vysvětleny pomocí klasické ekonomické teorie. Technologický pokrok, který zvyšuje možnost nahrazení práce kapitálem, by se měl přeměnit na vyšší úrokové sazby, alespoň krátkodobě. Proč? Představte si, že společnosti neočekávaně získají možnost nahradit některé zaměstnance vysoce výkonnými roboty. V analogickém světě by zvýšení kompetitivní výhody touto atraktivní investicí vedlo ke zvýšení poptávky po úrokovém financování, což by vedlo ke zvýšení úrokových sazeb. Ale v digitálním světě toto nemusí udělat, protože výkonní roboti jsou dostupní za ceny blížící se k nule (UBER).
Přejděme nyní k cirkulární ekonomice. Společenský megatrend „sdílené namísto vlastního“, který můžeme nalézt v dopravě (sdílení aut či jízd), lze najít i u ostatních trvanlivých věcí, které domácnosti nakupují. Například pračky jsou výrobci navrženy tak, aby dlouho vydržely a 95 % materiálu použitých při produkci je trvanlivých. Zboží se zákazníkům neprodává, ale pronajímá se výrobcem, který zboží i spravuje. Když vyjde na trh nový model, výrobce ho zákazníkovi poskytne za cenu sníženou o recyklovatelný materiál. Takové recyklovatelné modely použití surovin a spotřebního zboží se dobře hodí do obchodního modelu produktu jako služby. Paradox moderního vývoje je ten, že výrobci, s tichým souhlasem zákazníků, se po několik desetiletí posouvali opačným směrem. Tedy od recyklovatelného zboží, které dlouho vydrží (například praček či telefonů, které mohou být opraveny a vydrží mnoho let), směrem k neopravitelným produktům, které se vyhodí.
Jaký efekt bude mít tato možnost recyklace na roční výdělky společností a HDP? Výroba se sníží, protože na trhu budou výrobky, které dlouho vydrží a nebude je proto potřeba pořád znovu vyrábět. Výnos se rozprostře po větší časové období. Zákazníci budou platit roční poplatky namísto toho, aby si produkt koupili. Prodej surovin a spotřebního zboží se sníží, protože velký podíl toho, co je potřeba na produkci, bude ve formě recyklovaných materiálů. Lze nalézt mnoho podobných příkladů.
Jak můžeme udržitelný rozvoj změřit? Mezi mnoha návrhy, které jsem měl možnost vyslechnout (například na konferenci v Davosu tento rok), mi přijde nejzajímavější ten, který již provádí v Kanadě. Shrnutí zprávy „Comprehensive Wealth in Canada 2018 – Measuring What Matters in the Long Term“, který v roce 2018 vydala nadace Ivey Foundation a think-tank International Institute for Sustainable Development, shrnuje následující:
„HDP vyjadřuje momentální příjmy. To, na čem ovšem dlouhodobě záleží, je bohatství, základ budoucích příjmů. Přesněji řečeno, přirozený, lidský, finanční a sociální kapitál země určuje její vyhlídky do budoucnosti.“ Platí:
- Vyprodukovaný kapitál se skládá z budov, strojů a infrastruktury vlastněné domácnostmi, podniky a vládami.
- Přírodní kapitál zahrnuje lesy, jezera, nerosty, fosilní paliva, půdu a další prvky, které tvoří přírodní prostředí.
- Lidský kapitál je hodnota dovedností a znalostí, které mají lidé, kteří tvoří pracovní sílu tak, jak je to vyjádřeno celoživotním potenciálem výdělku.
- Finanční kapitál zahrnuje akcie, dluhopisy, bankovní zálohy a další bankovní akcie, které jsou vlastněny domácnostmi, společnostmi a vládami.
- Sociální kapitál měří míru společenského zapojení a důvěry mezi členy společnosti.
Těchto pět typů kapitálu společně tvoří to, čemu se říká celkový rámec bohatství. Celkové bohatství je základ pro produkování všeho zboží a služeb, ať už tržního nebo mimo trh, které jsou potřeba pro podporu blahobytu. Aby byl blahobyt udržitelný, celkové bohatství musí být stabilní nebo růst v čase na základě počtu obyvatel. Pokud tomu tak není, země nevyužívá svou produktivní základnu a žije spíše z dědictví, než aby se dívala do budoucnosti. Na základě výpočtů Kanady, z hlediska celkového bohatství, byl jejich hospodářský růst mezi roky 1990 a 2014 nejpomalejší mezi zeměmi G7, přičemž průměrný roční růst byl 0,23 %. Během stejného období rostl HDP Kanady 1,31 % za rok.
