Centrální banka má inflaci pod kontrolou


16:10 • 6. ledna 2020

Tagy: ČNB, inflace, sazby, Ekonomika

Listopadová spotřebitelská inflace, která svou hodnotou 3,1 % vystoupila nepatrně nad horní hranici tolerančního pásma cíle ČNB, vzbudila v některých kruzích neklid, dalo by se říci přímo rozruch. Někteří komentátoři začali přicházet s názorem, že ČNB přestala mít věci pod kontrolou a současná zvýšená inflace je toho jasným důkazem. S tímto pohledem nelze souhlasit. Shrňme si nejprve několik základních faktů.

Za prvé v případě České republiky nemůžeme vůbec hovořit o nějakém dlouhodobě vysokoinflačním prostředí. Ohlédneme-li se pár let zpět, meziroční inflace od roku 2016 do současnosti činí v průměru 2 %, od roku 2015 pak dokonce jen 1,6 %. To samo o sobě ukazuje na velmi přesné a nevychýlené plnění 2% cíle ČNB. Tomu odpovídá i to, že období, kdy byla inflace mimo výše uvedené toleranční pásmo, jsou v posledních letech velmi vzácná. Pod dolní hranicí tolerančního pásma (tedy pod 1 %) byla inflace naposledy koncem roku 2016. A směrem vzhůru (tedy nad 3 %) z tolerančního pásma inflace vybočovala před ještě mnohem delší řádkou let, naposledy v roce 2012. Jinak řečeno, za celou více než 20letou historii cílování inflace (od roku 1998) nebylo delšího období, kdy inflace setrvávala bez přerušení v  tolerančním pásmu cíle, než tomu bylo v uplynulých sedmi letech (viz graf). Připomínám, že momentálně je inflace nad tolerančním pásmem o pouhou jednu desetinu procentního bodu, což skutečně není nic fatálního. Tolik tedy pokud jde o zhodnocení delší časové perspektivy, resp. o střízlivé vyjádření ke zdánlivé palčivosti problému.

Za druhé si myslím, že by pozorovaný vývoj inflace v posledních měsících neměl být pro žádného ekonomického komentátora či finančního analytika překvapením. Posledních několik prognóz ČNB i výhledů z dílny jiných institucí totiž dočasné zvýšení inflace na přelomu let 2019 a 2020 předpovídalo. Oproti prognóze ČNB bylo tempo listopadového cenového růstu vyšší o pouhé dvě desetiny procentního bodu, čili opět nic světoborného. Různé analytické týmy se přitom poměrně vzácně shodují také v tom, co je příčinou aktuálně zrychleného růstu cen. Ten totiž není výsledkem působení nějakého abstraktního domácího inflačního klimatu, a tím méně pak důkazem nesprávné či neefektivní měnové politiky ČNB. Současná zvýšená cenová dynamika je odrazem naprosto hmatatelných faktorů, jejichž společným jmenovatelem je zejména dlouhodobý, byť v poslední době zpomalující, růst domácí ekonomiky. Ten se projevuje v přetrvávajícím napětí na trhu práce, rekordně nízké nezaměstnanosti, stále velmi svižném růstu mezd a zvyšování spotřeby českých domácností. Cenovou dynamiku v roce 2019 zesiluje také mimořádně rychlý růst cen elektřiny, plynu a tepla, který je odezvou na předchozí výrazné zvýšení světových cen energetických surovin. K vysoké inflaci pak v uplynulém roce v neposlední řadě přispíval také rychlý růst cen potravin, ve kterém se mimo jiné stále projevuje špatná úroda některých potravinářských komodit (zejména obilí, zeleniny a ovoce) v posledních dvou letech vlivem horkého a suchého počasí během vegetačního období. Čili v posledních dvou případech jsou to nabídkové či nákladové inflační vlivy, které mají pramalou souvislost s nastavením domácí měnové politiky.

ČNB je navíc toho názoru, že fundamentální domácí inflační tlaky již začaly polevovat. A v dalších čtvrtletích se budou dále postupně zmírňovat v návaznosti na zvolňující dynamiku mezd a opětovně zrychlující růst produktivity práce. Ve stejném směru bude působit protiinflační vliv dovozních cen odrážející utlumenou zahraniční cenovou dynamiku a pozvolné posilování kurzu koruny. Pokles domácí inflace bude v letošním roce naopak brzděn dopady změn nepřímých daní. Aktuálně rychlý růst regulovaných cen a cen potravin v následujících měsících postupně odezní. V průběhu letošního roku se tak bude inflace postupně snižovat a na přelomu let 2020 a 2021 se přiblíží ke 2 %. K tomu přispěje i stále pevné ukotvení inflačních očekávání v blízkosti cíle ČNB, stejně jako další mírné zpřísnění domácích měnových podmínek cestou zmíněného pozvolného posilování koruny a případného dalšího zvýšení měnověpolitických úrokových sazeb.

V této souvislosti si je třeba uvědomit, že ČNB a s ní celá česká ekonomika si vlastně „užívají“ starosti dobrých časů. Některé zahraniční centrální banky nám naši situaci tak trochu závidějí, neboť ony mnohdy bohužel zatím stále bojují s tím, jak inflaci a inflační očekávání zvýšit na úroveň svých cílů a tím do bezpečné vzdálenosti od pásma zhoubné deflace. Například ECB musela v této souvislosti nedávno opět přikročit k použití nekonvenčního měnového nástroje, když obnovila svůj program nákupu aktiv a současně snížila svou momentálně hlavní měnověpolitickou úrokovou sazbu ještě hlouběji do záporných hodnot (na -0,5 %). V podobném stadiu vývoje byla česká ekonomika a měnová politika ČNB naposledy v období kurzového závazku před několika lety. Mimochodem, určité kontrolované mírné přestřelování 2% inflačního cíle bylo vědomou součástí strategie hladkého ukončení kurzového závazku a následného plynulého opuštění nulové dolní hranice úrokových sazeb. Za dokonalé zvládnutí tohoto manévru převzal J. Rusnok ocenění jako Guvernér centrální banky pro střední a východní Evropu pro rok 2017, které mu začátkem loňského roku udělil Global Markets, oficiální časopis Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Můžeme tedy všechny uklidnit. ČNB má inflaci pod kontrolou, transmise jejích měnověpolitických (ale i makroobezřetnostních) nástrojů do ekonomiky funguje do velké míry podle očekávání. Díky našim minulým krokům jsme ve velmi komfortní situaci a nastavení měnové politiky lze operativně upravovat jedním či druhým směrem podle aktuální situace doma i v zahraničí. Samozřejmě, že je vývoj zejména delšího konce domácí výnosové křivky pod určitým vlivem situace ve světové ekonomice a na globálních finančních trzích. Tak tomu ale bylo ostatně vždy a poslední vývoj tuzemských klientských úrokových sazeb není pro ČNB žádným nepřekonatelným problémem. Je pouze odrazem skutečnosti, že se nacházíme – a svou měnovou politiku provádíme – v malé otevřené ekonomice. Nezávislá úroková politika a plovoucí kurz koruny dokázaly České národní bance zpravidla vždy zajistit adekvátní nastavení domácích měnových podmínek a plnit tak efektivním způsobem stabilizační roli v souladu s jejím mandátem a tím, co se od ní všeobecně očekává. Bezesporu tak tomu bude i v nadcházejícím roce.

 

RSS

Petr Král se narodil 25. června 1973 v Písku. V 90. letech absolvoval Fakultu financí a účetnictví na Vysoké školy ekonomické v Praze. V ČNB pracuje od roku 1999, od roku 2007 do listopadu 2018 řídil odbor měnové politiky a fiskálních analýz. Od 1. dubna 2015 byl paralelně též náměstkem ředitele sekce měnové. Od prosince 2018 je P. Král ředitelem sekce měnové. Během svého působení v ČNB absolvoval P. Král mnoho krátkodobých zahraničních odborných i manažerských vzdělávacích kurzů. V letech 2007 až 2014 byl alternátem viceguvernéra ČNB v Hospodářském a finančním výboru fungujícím pod Radou ECOFIN v Bruselu. Od roku 2018 jmenovala vláda ČR P. Krále členem Výboru pro rozpočtové prognózy a od ledna 2019 se P. Král účastní zasedání výboru MPC ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve své výzkumné, publikační a přednáškové činnosti se zaměřuje zejména na praktické otázky měnové politiky (strategie, nástroje, komunikace, přijetí eura) a na analytické aspekty politiky fiskální.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.