Zatímco napříč všemi vyspělými zeměmi zabíjí rakovina, srdeční choroby či dopravní nehody, v zemi vycházejícího slunce se stále častěji stává život ohrožující činností i to, co Evropané či Američané povětšinou vnímají jako rutinní záležitost či nutné zlo všedního dne. Pro Japonce je práce často nejen smyslem života, ale i něčím, za co jsou schopni umírat. A to bohužel doslova.
I když Japonsko není zemí s největší mírou sebevražd na světě (podle World Population Review je s 18,5 sebevraždami na 100 tisíc obyvatel ročně „až“ na 14. místě), jistě může aspirovat na vítěze žebříčku podle frekvence sebevražd spojených s pracovními záležitostmi.
Zatímco u nás se často hovoří o problému pasti nezaměstnanosti, kdy zejména některé osoby bez kvalifikace raději zůstávají na sociálních dávkách, jelikož v práci by si o moc nepolepšili, v Japonsku je pracovat čest a naopak nepracovat fatální ostuda. Nepracující Japonec se tak na sebe pomalu nemůže podívat ani do zrcadla. Pracovní neúspěchy či dokonce vyhazov z práce jsou například sílící příčinou sebevražd u mladých lidí, což se ukázalo i při růstu nezaměstnanosti v souvislosti s finanční krizí 2008.
Sebevrazi z Wall Street. Když burzy padají, pohřebáci jásají
Pracovní neúspěchy či nezaměstnanost však nejsou jediným spouštěčem sebevražd, které jsou u mladých Japonců spojené s prací. Jak popisuje server Asahi, často si zde lidé vezmou život také pro to, že zkrátka nezvládají extrémní pracovní tempo a příliš dlouhou pracovní dobu. Server USA Today vypráví příběh čtyřiadvacetiletého zaměstnance největší japonské reklamní společnosti jménem Dentsu, který skočil z balkonu svého firemního bytu, a to poté, co měl za jediný měsíc na kontě 100 hodin přesčasů.
Rozsáhlé přesčasy ovšem v Japonsku nejsou nic výjimečného. Například v roce 2016 uvedla více než jedna pětina z 10 tisíc dotazovaných japonských pracovníků, že měsíčně odpracují minimálně 80 hodin přesčasů. Pracovní týden čítající 80 hodin či více je pak v Japonsku pro mnohé pracovníky standardem, uvádí server Forbes.
Hospodářský cyklus a sebevrazi. Recese nás stojí životy
A dokonce je to ještě horší; práce totiž v Japonsku zabíjí i daleko přímějším způsobem. Například v roce 2013 zemřela jednatřicetiletá novinářka Miwa Sado na selhání srdce poté, co v jednom měsíci pracovala 159 hodin přesčas, píše Business Insider. Fenomén „Karōshi“, v překladu doslova „smrt z přepracování“ (overwork dead), dohnal v roce 2017 podle dat serveru Asahi hrobníkovi na lopatu 190 Japonců.
Zhruba polovinu z toho tvoří neúspěšné sebevraždy, druhou buď sebevraždy úspěšné, anebo úmrtí způsobená přímo vyčerpáním z práce. I když to vzhledem k 126milionové japonské populaci s mírou úmrtnosti pohybující se kolem 10,8 na 1000 obyvatel ročně není příliš významné číslo, přesto dává poměrně depresivní obrázek o tom, jak se v zemi vycházejícího slunce žije pracující třídě.
V přílišném důrazu na kariéru, nadměrném pracovním vytížení a nedostatku času lze spatřovat také jednu z příčin, proč Japonci ztrácí zájem o sex. Pak se zřejmě nelze divit tomu, že Japonsko ruku v ruce se stárnoucí populací a velmi nízkou porodností nevyhnutelně směřuje k demografické katastrofě.
