Stárnutí populace sváže ruce centrálním bankám


10:44 • 21. března 2019

Tagy: demografie, měnová politika, finanční krize

Míra porodnosti zůstává nízká a střední délka života roste. Vývoj ve vyspělých zemích se tak jednoznačně ubírá trendem stárnutí populace, který ovlivní bezpočet oblastí, od udržitelnosti důchodových systémů až po situaci na trzích s bydlením. Jednou s "obětí" je však také monetární politika, uvádějí svůj příspěvek na serveru VoxEU.org Marcin Bielecki, Michał Brzoza-Brzezina a Marcin Kolasa. I centrálním bankéřům by podle nich stárnutí populace mělo dělat vrásky.

Demografické vyhlídky vyspělého světa momentálně nevypadají moc příznivě. To lze ukázat například na datech eurozóny, která prezentují autoři. Plodnost během druhé poloviny 20. století prudce poklesla, přičemž pro budoucí období je predikován jen slabý růst. Očekávaná délka života naproti tomu plynule roste.

Poměr starobní závislosti - poměr počtu osob v důchodovém věku (ve věku 65 a více let) k počtu obyvatel v produktivním věku (ve věku 15-64 let) - tedy v následujících desetiletích bude strmě růst. Zatímco na přelomu tisíciletí se tento poměr závislosti v eurozóně pohyboval kolem 0,25, dle projekcí Světové banky a Eurostatu dosáhne do roku 2050 hodnoty zhruba 0,5.

Implikace procesu stárnutí populace jsou přitom rozsáhlé. Rostoucí podíl starších lidí v populacích pravděpodobně negativně ovlivní růst HDP na osobu a udržitelnost důchodových systémů. Rovněž lze očekávat zvýšení podílu výdajů na zdravotní péči a sociálních služeb na HDP. Bielecki, Brzoza-Brzezina a Kolasa se však zaměřili na makroekonomické efekty, které jsou důležité pro měnovou politiku.

Postrach důchodový systém: Hroutící se Ponziho schéma?

Ty vyplývají zejména z toho, že s růstem očekávané délky života dochází k vyšší akumulaci kapitálu, kdy je nutné vytvářet relativně vyšší objem úspor na stáří. Rostoucí podíl obyvatel v důchodovém věku pak vytváří situaci, kdy je v ekonomice stále více kapitálu a ten se tak stává stále méně vzácným. Podle odhadů autorů tyto dvě síly vyústí ve zvýšení poměru aktiv k HDP o 8 % mezi lety 1980 a 2030 a v růst objemu kapitálu na odpracovanou hodinu o 20 % ve stejném období.

Nižší vzácnost kapitálu přitom působí na pokles přirozené reálné úrokové míry, konkrétně k propadu z téměř 2 % v roce 1980 na 0,4 % v roce 2030. Právě to bude činit problémy měnové politice, pro kterou je tato hodnota klíčová. A tyto potíže se budou podobat těm, s kterými se centrální banky cílující inflaci potýkaly v uplynulém desetiletí. Tedy patrně budou spíše horší. 

Když se inflace ocitne pod cílem, snižuje centrální banka svou nominální měnově politickou sazbu tak, aby reálná úroková sazba v ekonomice byla nižší než ona přirozená reálná úroková míra. To by mělo motivovat ke zvyšování spotřebních a investičních výdajů, případně přes depreciaci měny podnítit růst exportu, a nakonec kýžený růst inflace.

Kdy spotřebitelé (ne)kašlou na inflaci

Nicméně je zjevné, že čím nižší přirozená reálná úroková míra je, tím menší má centrální banka v tomto ohledu manévrovací prostor, než narazí na hranici nulových úrokových sazeb (zero lower bound, ZLB). Ten je totiž prakticky dán součtem oné přirozené reálné úrokové míry a daného inflačního cíle.

Autoři tak varují, že prostor pro podporu ekonomiky pomocí tradičních nástrojů se bude spolu se stárnutím populace smršťovat. Konkrétně podle jejich odhadů byla v roce 1980 pravděpodobnost "nárazu" na ZLB pod úrovní 0,5 % ročně. Kvůli demografickému vývoji se však do roku 2015 zvýšila na téměř 3 %, přičemž do roku 2030 vzroste na přibližně 4 %.

Institut záporných úrokových sazeb sice uvedlo do praxe několik centrálních bank, například Evropská centrální banka dosud drží svou depozitní sazbu na -0,4 %. Ta sice může ovlivňovat chování bank, nicméně přesun na klienty, kteří dosud mají možnost "úniku" do hotovosti, je problematický. Vedle kontroverzního návrhu jejího zrušení se pak jako způsob rozšíření manévrovacího prostoru centrální bank jeví zvýšení inflačního cíle. Autoři pak dále zmiňují také pozitivní vliv zvyšování hranice odchodu do důchodu, které by omezilo akumulaci kapitálu, což zpomalí pokles přirozené reálné úrokové sazby.

Bezhotovostní cesta do úrokového záporu podle MMF

 

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.