Ještě jednou o rezervách bank

, ,
16:02 • 30. září 2015

Tagy: měnová politika, Měnová politika pro každého, ČNB, peníze

Tak jako lidé a firmy mají účty u bank, mají banky účty u centrální banky. Penězům, které pak banky mají na těchto účtech, se nicméně neříká peníze, ale rezervy bank. Častokrát se těmto penězům ovšem také říká likvidita, což ale může spíše zmást. Můžeme se pak dočíst v novinách, že centrální banky zaplavily svět likviditou nebo že existuje globální převis likvidity, nebo ještě hůře, že v zemi je strukturální přebytek likvidity. Pokud se v novinách dočteme, že centrální banky pumpují do ekonomiky likviditu, nejde nakonec o nic jiného než o peníze, které mají banky na svých účtech u centrální banky.

Tyto peníze – nadále budeme používat vhodnější slovo rezervy – jsou pro měnovou politiku opravdu velmi důležité. Právě „manipulací“ s rezervami centrální banka provádí měnovou politiku. Lze samozřejmě namítnout, že centrální banka ani nikdo jiný nikdy nemluví o žádných rezervách, ale o úrokových sazbách, případně o kurzu. Nicméně pokud by centrální banka aktivně nemanipulovala právě s rezervami, nebyly by ani úrokové sazby, ani kurz tam, kde si je přeje mít.   

Banky si totiž rezervy mezi sebou půjčují a tím vytváří mezibankovní trh peněz, neboli peněžní trh. Úroková sazba, za kterou si na něm navzájem půjčují, je pak klíčovou úrokovou sazbou pro nastavení sazeb u všech ostatních finančních produktů, včetně úvěrů a depozit.    

Peněžní trh má ovšem jedno podstatné specifikum v podobě monopolního dodavatele rezerv. Oním monopolistou je samozřejmě centrální banka, která jako jediná instituce může zvýšit nebo snížit celkové množství rezerv. Kterákoli banka se může nadbytečných rezerv snažit zbavit tím, že je půjčí jiné bance nebo poskytne nový úvěr, nebo se bude snažit za ně nakoupit vládní dluhopisy nebo eura. Celý bankovní sektor ale nedokáže změnit celkové množství rezerv jinak než přes centrální banku. Jestliže se tedy centrální banka rozhodne, že množství rezerv bude například 100 mld. Kč, tak to těch 100 mld. bude.

Tip: RoklenFx Denní výhled – Zaregistrujte si zasílání mailem

Jak při tom centrální banka postupuje? Obecně existují tři možnosti. Za prvé, centrální banka nakoupí od bank cenné papíry a na oplátku bankám zvýší množství rezerv na jejich účtech. Za druhé, cenné papíry si jen vypůjčí a opět proti vypůjčeným cenným papírům zvýší množství rezerv na účtech bank. Za třetí, nakoupí cizí měny a bankám za ně opět zaplatí zvýšením množství rezerv na jejich účtech. Všechny tři možnosti mají společné, že protistranou centrální banky je vždy nějaká banka registrovaná v dané zemi. Bude-li na předčasné opuštění kurzového závazku a posílení kurzu koruny spekulovat zahraniční banka, musí si najít domácí partnerskou banku, přes kterou začne nabízet k prodeji eura a tím tlačit kurz koruny k posílení. Pokud ČNB posílení kurzu nechce připustit, nezbývá jí, než tato eura nakoupit a proti nim zvýšit množství rezerv na účtu dané komerční banky.

Následující bilance ukazuje, jak se změní bilance centrální banky, pokud nakoupila 1 mld. eur za průměrný kurz 27 Kč za euro.

Bilance centrální banky

Aktiva

Pasiva

  • zvýšení devizových rezerv 1 mld. euro (27 mld. Kč)
  • zvýšení rezerv bank 27 mld. Kč

Tento typ změny bilance centrální banky jsme mohli pozorovat během letošního léta, kdy ČNB intervenovala proti posílení české koruny. Obdobně to funguje, jestliže centrální banka nakupuje od bank jakékoli cenné papíry.  Na straně aktiv bilance centrální banky se zvýší držba cenných papírů a na straně pasiv se zvýší rezervy bank. Pokud si centrální banka cenné papíry jen půjčuje, vytvoří na straně aktiv položku, které se říká pohledávka za bankovním sektorem a na straně pasiv opět zvýší rezervy bank. Efekt z pohledu rezerv bank je ovšem stejný.

Všechny tři možnosti samozřejmě fungují také opačně. Centrální banka se může snažit snížit množství rezerv prodejem cenných papírů, jejich půjčováním bankám výměnou za rezervy a prodejem cizí měny. V realitě pak velmi často provádí operace, které jdou z hlediska množství rezerv proti sobě. To je případem mnoha rozvíjejících se ekonomik a také České republiky. Podíváme-li se do bilance ČNB, tak ta od ledna 1993 do zavedení kurzového závazku v listopadu 2013 zvýšila velikost devizových rezerv ze zhruba 545 miliónů dolarů na 47,5 miliardy dolarů. Proti tomu pochopitelně musela postupně zvýšit rezervy bank řádově o stovky miliard korun. Protože však zároveň chtěla kontrolovat úrokové sazby na peněžním trhu, půjčovala (a stále půjčuje) bankám vlastní cenné papíry, aby množství rezerv zase snížila.

Pohled do databáze národní měnové statistiky ČNB nám ukáže, že na konci října 2013 držela ČNB devizové rezervy v korunovém vyjádření ve výši zhruba 842 miliard korun a ostatní čistá aktiva za zhruba 85 miliard korun (v tom je např. majetek ČNB), ale proti tomu stálo jen zhruba 433 miliard oběživa a 61 miliard rezerv bank. Rozdíl se pak schovává především v položce „měnově-politické faktory”, která na konci října 2013 dosáhla zhruba 395 miliard korun. Přesně tolik musela v daném okamžiku ČNB dostat z peněžního trhu výměnou za vypůjčení vlastních cenných papírů. Kdyby to nedělala, ztratila by kontrolu nad domácími úrokovými sazbami a tím by přestala provádět měnovou politiku.

Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.