Zahlcená země. Co děláme špatně?


13:34 • 6. března 2016

Tagy: příroda, odpad

Existuje spousta lidí, kteří kritizují spoustu věcí, aniž by dělali něco pro to, aby je sami změnili k lepšímu. Mnohdy dokonce přispívají k tomu, že se tyto věci mění k horšímu. O takových lidech se dnes říká, že káží vodu a pijí víno. Anebo že jsou to pokrytci. Mohou si tito pokrytci dovolit velké myšlenky? A jak to souvisí s tříděním odpadu, systémem odpadového hospodářství vůbec a hrozbou, že odpadky zahltí planetu?

Pokrytci a velké myšlenky

Příkladem takového takříkajíc pokrytce je člověk, který tvrdí, že společnost by měla ochraňovat planetu a neplýtvat přírodními zdroji, ale přitom třídí odpad maximálně tehdy, když už nemá místo v popelnici. Jak pokrytecké.

Lidem je dovoleno chovat se jako lidé. Dělat, co můžou a chtějí. A hlavně nedělat, co nechtějí a nemusí. Být sobečtí a bezohlední. Netřídit odpad, i když jim televizní reklama EKO-KOM říká, že by měli. Že by měli, neznamená, že musí. Ale pokud to nedělají, měli by prý mlčet a šoupat nohama.

Když takoví lidé říkají, že jsou pro ochranu přírody, pak jsou označeni za pokrytce. Takovým lidem není dovoleno mít velké myšlenky. Oni totiž nevidí velké věci jako planetu a její zahlcování odpadky. Plýtvání přírodními zdroji a otravování ovzduší. Vidí jen malé věci jako sebe a svoji pohodlnost.

Kdyby zelení politici netřídili odpad, bylo by to hrozné. Bezpochyby by se říkalo, že jsou to pokrytci. Takoví, kteří používají dvojí metr – jeden pro sebe a druhý pro zbytek společnosti. Vy to dělejte, ale nám se nechce. A tak zelení politici říkají, že odpad třídí. A že ostatní by měli také. Snaží se lidem ukázat, jak by se měli chovat, aby byli lepšími lidmi. Takovými, kteří mají právo na velké myšlenky. Ale mohou se normální lidé stát lepšími lidmi? A máme to po nich chtít?

Co je nikoho, to je všech

To, jak se chovají normální lidé, ukazují pastýři a ovečky z Hardingovy Tragédie obecní pastviny. Pastýři posílají na obecní pastvinu ovečky, aby se napásly. Jenže obecní pastvina nikomu nepatří, a tak pastýři posílají další a další ovečky jako diví. Co na tom, že tímto způsobem se pastvina za chvíli zničí, protože na ní bude až příliš oveček. Kdyby ovečky neposlal jeden pastýř, udělá to jiný. A tak je na pastvině příliš oveček a každá z nich se snaží sežrat, co může. Protože kdyby to neudělala, sežere jí to jiná. A kdyby tráva byla v obalu, zajisté by prázdné obaly pohazovaly všude kolem.

Proto máme na tomto světě systém vlastnických práv. Každý si může ohlídat, kolik oveček jeho pastvina ještě snese. A každý může sníst jen tolik, na kolik si vydělá. Kdyby lidé nebyli omezeni systémem vlastnických práv, chovali by se jako Hardingovy ovečky. Sežrali by, co by mohli. A odpadky by pohazovali všude kolem. Protože co je nikoho, to je všech. Jenže když lidé jenom musí házet odpadky do popelnice, je to dost podobné. Ostatně 70 % komunální odpadu u nás míří na skládky, takže je otázkou času, kdy se ve skládku změní celá republika.

Vlastnická práva a odpadky

Ve sféře odpadkové u nás systém vlastnických práv moc nefunguje. Kdyby fungoval, lidé by museli nést všechny náklady své produkce odpadů. Jenže ceny, které lidé platí za zbavení se odpadků, neodráží náklady na jejich skladování či další zpracování. Nemůžou – ceny v odpadovém hospodářství jsou totiž nastaveny arbitrárně a nezávisle na množství a formě produkovaného odpadu. A k čemu jsou Hardingovy ovečky motivovány fixním ročním poplatkem za svoz komunálního odpadu?

Víceméně k ničemu. Výše poplatku za svoz odpadu, po jehož zaplacení se majitelem odpadu stává obec, nemá žádný vztah k tomu, kolik a co jednotlivé domácnosti vyhodí. Jediné, čím jsou limitováni, je velikost popelnice. Ekonomická motivace k třídění odpadu nula. Lidé, kteří třídí odpad, tak činí výhradně ze své dobré vůle (anebo maximálně proto, že už nemají místo v popelnici). Jenže dokáže dobrá vůle zajistit požadovanou míru třídění opadu, respektive recyklace?

Dobrá vůle vs. finanční motivace

Jak často vlastně něco děláme z dobré vůle? Podle mainstreamové ekonomie je podíl takovýchto ušlechtilých pohnutek v lidských motivacích tak marginální, že jej aproximuje jako nulový. Pokud tak po lidech něco chceme, místo toho, abychom jim říkali, že by něco měli dělat, musíme jim sáhnout na peníze.

Odpadové hospodářství belgického regionu Flandry není tak naivní jako to české. Místo dobré vůle se spoléhá na přirozenější lidské motivace – využívá politiku „znečišťovatel platí“. To, kolik domácnosti platí za svoz komunálního odpadu, se odvíjí od množství, které vyprodukují. A nejen od něj. Ve Flandrech se komunální odpad třídí na skoro 20 kategorií. Komu to připadá padlé na hlavu, dělat to nemusí, ovšem pěkně si připlatí – svoz netříděného opadu je zatížen vysokými poplatky.

Ale ani ti, co třídí, to ve Flandrech nemají jednoduché. Vytříděný odpad sice nemusí nosit do barevných kontejnerů – sváží se přímo od domů, zato si však na každou kategorii musí pořídit speciální pytel. A pokud je odpad vytříděný špatně, může se stát, že pracovník odpadové služby jej odmítne převzít.

Ve Flandrech bylo v roce 2013 vytříděno a recyklováno 72 % komunálního odpadu. V České republice to bylo 24 %. Je tedy jasné, že finanční motivace fungují lépe než dobrá vůle. Pokud tedy chceme, aby lidé více třídili odpad, měli bychom využít hlavně jejich sobeckých zájmů. Koukat se na ně jako na Hardingovy pastýře, co chtějí jenom co nejvíc vydělat. Anebo jako na Hardingovy ovečky, co chtějí co nejvíc sežrat a odpadky házet tam, kde je to všech a ničí. To vyjde na stejno.

Zelení pokrytci a nevinné ovečky

Pokud chtějí zelení politici uchránit planetu před zahlcením odpadky, ve skutečnosti by měli být těmi největšími pokrytci ze všech. Měli by se chovat jako normální lidé – jako Hardingovy ovečky. Neměli by třídit odpad – ne v systému, který pro to neposkytuje adekvátní motivace. A neměli by se snažit lidi přesvědčit, že mají třídit odpad, i když tím nic nezískají. Apelování na dobrou vůli a svědomí jenom vytváří iluzi, že lidé mohou být lepší. A tato iluze zamlžuje podstatu problému. Pak to totiž vypadá, že chyba není v systému, ale v lidech. A chyba je vždycky v systému.

„Každý chce být za každou cenu nevinný, i kdyby proto musel obžalovat nebe i zemi,“ napsal Albert Camus ve svém Pádu. A lidé jsou svým způsobem vždycky nevinní. Zkrátka jen jednají podle motivací, které vytváří jejich podstatu. Všichni jsme totiž jenom Hardingovy ovečky. A úkolem zelených politiků je ukázat, jak se taková ovečka chová. A proč je potřeba místo lidí obžalovat – a změnit – systém.

RSS

Je absolventkou Národohospodářské fakulty a Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Zajímá se o behaviorální ekonomii a finance.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.