Bankéři pláčou. A bude hůř

Kdosi mi tuhle položil otázku, zda české banky obnoví poplatky za některé základní služby. Prý že by je k tomu mohly dohnat obecně nízké úrokové sazby, které ztenčují jejich úrokovou marži (rozdíl mezi úroky, jež inkasují na půjčkách, a úroky, které vyplácejí na vkladech). Musel jsem se smát. Vězme, že banky, i ty české, teď mají úplně jiné starosti. I když o tom – pochopitelně – raději moc nemluví.

Svět kamenných bank se otřese v roce 2018. S implementací revidované směrnice o platebních službách na vnitřním trhu Evropské unie (PSD2) přijdou o monopolní přístup k platebním službám a informacím o účtu svých klientů. Směrnice otevírá dveře jakékoli jiné firmě, která tak bude moci ukusovat z koláče zisku, jejž zatím drží ve své moci výlučně banky.

Když si to klient – jednotlivec nebo firma – bude přát, banka bude muset zpřístupnit jeho účet třetí straně. Nejsme daleko od doby, kdy prostřednictvím Facebooku nebo Googlu běžně zaplatíme svůj účet či si zanalyzujeme vlastní výdaje. Naše peníze přitom budou stále v bezpečí bankovních sejfů. Třetí strany totiž budou moci své služby stavět na datech a infrastruktuře kamenných bank. Banky už dále nebudou konkurenčně zápolit jen mezi sebou, ale vlastně s kýmkoli, kdo bude s to nabízet nějakou finanční službu – třeba formou mobilní aplikace.

Tradičním bankám tedy dále klesne zisk. Ten už teď nahlodává zpřísněná regulace nebo opatření centrálních bank, které stlačují úrokové sazby. Zmíněné obnovení poplatků by bylo směšně krátkozraké, jen by urychlilo nástup nových poskytovatelů. A co to, že Brusel takto odhodlaně přistřihává bankám – s jejich silnou lobby – křídla, už tak pochroumaná? Sleduje i své zájmy. Zmíněná směrnice je totiž kromě výše zmíněného zásadním krokem k jednotnému finančnímu trhu. Ve jménu jednoty zkrátka Evropská unie obětuje i banky, z nichž všechny příštích pět let určitě nepřežijí.

Vyšlo v Reflexu.

Newsletter