Jak vstupujeme do posledního čtvrtletí roku, u něhož si asi nejeden člověk přeje, aby nikdy nenastal, přetrvávají výrazné dopady globální pandemie na nejrůznější sektory – od energetiky až po zemědělství. Protože virus zuří dál a na vakcínu budeme nejspíš čekat ještě celé měsíce, je naší jedinou jistotou nejistota. Na trhu tak bude nadále panovat volatilita a nepředvídatelné podmínky. K tomu se navíc přidávají geopolitická rizika – zejména s ohledem na nadcházející americké prezidentské volby, které budou 3. listopadu pravděpodobně mnohem těsnější, než naznačují průzkumy.
Nikdy v historii nebyly celosvětové úrokové sazby v tolika zemích zároveň tak razantně stlačovány k nule, navíc s obrovským nárůstem fiskálních deficitů, které dál prohlubují historicky vysoké zadlužení globální ekonomiky. Když k tomu připočteme vládní snahy podporovat růst rozhazováním peněz, které se pro tyto potřeby „tisknou“, vypadají vyhlídky pro drahé i některé průmyslové kovy pro 4. kvartál i následující období nadějně.
Komodity mají dobré předpoklady
Protože centrální banky aktivně podporují návrat inflace a je tu potenciál pro další oslabování dolaru, máme za to, že budou komodity dále stoupat, a to zejména ty, které zpravidla pomáhají k zachování bohatství v dobách zvýšené nejistoty a inflace.
Dosavadní letošní výsledky některých klíčových komodit svědčily i v polovině září o značné poptávce po drahých kovech. Globální sazby se propadají a roste riziko inflace, která může zcela znehodnotit funkci vládních dluhopisů, jež se už dnes obchodují kolem nuly či níž, coby bezpečného útočiště.
Čínu sice virus zasáhl jako první, ale díky obrovským úvěrům dosáhla tato země robustního zotavení podobně jako po globální finanční krizi v roce 2008. Narušení dodávek způsobené Covidem, snaha finančních spekulantů najít zajištění proti inflaci a na neposledním místě i výrazná čínská poptávka, která rychle snižuje hladinu celosvětových zásob, způsobily, že byl tento rok velice příznivý pro průmyslové kovy a hlavně měď.
Nyní se strmý růst mědi od dubnového minima zastavil, přičemž 4. kvartál bude nejspíš obdobím konsolidace. Proto si myslíme, že měď v nejbližší době příliš stoupat nebude. Znovu by ji mohl rozhýbat až příslib dalších investic do infrastruktury z úst nového prezidenta Spojených států – podobný, jaký před čtyřmi lety dal a posléze nesplnil Donald Trump.
Po roce, kdy zlato posílilo o víc než 20 % a stříbro dokonce o dvojnásobek, je možná troufalé očekávat další zisky, alespoň v krátkodobém horizontu. Ale kombinace nejnižších možných sazeb, stoupající poptávky po inflačním zajištění a potenciálu k oslabení dolaru dává tušit, že se můžeme těšit na další růst. Po delším období konsolidace nad 1920 USD za unci jsme svědky toho, že zlato konečně stoupá výš a rok zakončí poblíž 2000 dolarů za unci.
Nyní se však ocitáme na dosud nezmapovaném území, a tak můžeme jen těžko odhadovat ceny pro rok 2021. Ale na základě vývoje za posledních deset let lze pro příští rok očekávat cíl někde mezi 2400 a 2500 dolary za unci, tedy nějakých 20 % nad oblastí obchodování z poloviny září.
Stříbro se snaží ze všech sil překonat výsledky zlata i poté, co se poměr mezi těmito dvěma kovy vrátil na desetiletý průměr poblíž 70 uncí stříbra za unci zlata. Vzhledem k tomu, že od zlata očekáváme víc, bude nejspíš i stříbro dál stoupat, i když vzhledem k našim neutrálním očekáváním od průmyslových kovů budou jeho výsledky možná přece jen o něco horší. Rekordní diskont platiny vůči zlatu může nakonec přilákat nový zájem investorů, zejména když lze v tomto roce očekávat, že se trh dostane do deficitu. Prolomení poměru ceny zlata a platiny 2:1 by mohlo signalizovat posun na 1,8, tedy posílení o 10 %.
Ropa v rukách OPEC+
Trh s ropou zůstane pravděpodobně tam, kde je, přičemž ropa Brent se bude většinu posledního kvartálu obchodovat mezi 40 a 50 USD, než se v prvním pololetí příštího roku konečně vyšvihne nad 50 USD. Na základě toho zvyšujeme své rozpětí pro 3. čtvrtletí o tři dolary na 38-48 USD.
Skupina OPEC+ se i v září snažila dál bojovat s nejistými vyhlídkami v oblasti poptávky omezením produkce a Saúdská Arábie je už neschopností ropy posílit docela znechucená. To vedlo k ostré verbální intervenci saúdského ministra energetiky, který svaluje vinu na nedodržování dohod a uzavírání krátkých pozic. Nedodržování dohod je sice rozhodně problém, který je třeba řešit, a výprodej krátkých pozic může krátkodobě zahýbat trhem, ale hlavní budou vždycky fundamenty, které jsou v současnosti kvůli přebytku pohonných hmot a nízké poptávce slabé.
Na schopnost ropy posunout se výrazně výš bychom moc nesázeli, pokud ovšem OPEC+ nepřekvapí a nevzdá se navýšení denní produkce o 2 miliony barelů plánovaného na leden. Spojené arabské emiráty, které v poslední době těží čím dál méně, sice znovu omezí produkci, ale panují jisté obavy ohledně Iráku, který je porušováním dohod nechvalně proslulý. Stejně tak Libye, která se bude snažit po oznámení příměří produkci navýšit.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.