Ze spojení slov ekonomie a politika může vyplynout jednak vědní obor politická ekonomie (political economy) nebo, i když ne v češtině, hospodářská politika (economic policy). Není sporu, že oba obory jsou plné důležitých otázek a zajímavých poznatků. S tím, jak se blíží komunální volby, je však vhodný prostor věnovat se (nové) politické ekonomii, tedy oboru, který dnes studuje vliv fungování politiky na tvorbu hospodářské politiky.
Je přirozeně na místě se ptát, proč se ekonomové vůbec zabývají politiky a politikou. Hlavní ekonomická motivace pramení z ovlivňování hospodářské politiky. Poskytování veřejného statku, jako je školství, zajištění bezpečnosti a zdravotní péče a mnohých dalších nebo například formování regulace externalit, je zásadním aspektem každé hospodářské politiky. A protože jsou to politici, kdo utváří hospodářskou politiku, věnuje se politická ekonomie fungování politických systémů a politikům samotným. Jednou ze zásadních otázek je, jaké politiky si (v demokratických systémech) volíme a co volbu takových politiků ovlivňuje.
Jedním z nejrobustnějších zjištění, dokumentovaným v různých politických systémech, je takzvaná incumbency advantage. Pokud v nacházejících volbách kandiduje držitel oné politické role, například senátor, tak má větší šanci vyhrát než oponent, který s ním v minulých volbách prohrál, byť i jen velmi těsně. Nutno mít na paměti, že jde o srovnání mezních kandidátů, tedy kandidátů, kteří v minulé volbě měli velmi podobné výsledky (49,9 % a 50,1 %) a jeden z nich vyhrál jen těsně a téměř náhodou. Interpretace takového zjištění je, že jen samotné zastávání politické pozice pomáhá při další kandidatuře. Na toto obecně přijímané zjištění navazuje článek publikovaný v roce 2016 od autorů Santhoshe Anagola a Thomase Fujiwary, kteří popsali „the runner-up effect“. Pokud v dalších volbách porovnávali úspěch politiků, kteří skončili druzí jen těsně před třetím, s těmi, kteří byli třetí, být druhý přináší výrazně lepší výsledky. Autoři tento výsledek interpretovali jako výhodu toho být titulován jako politický vyzyvatel.
Ekonomové a politologové studují i otázku, zda jeden druh voleb (například volby komunální) může ovlivnit jiný druh voleb (například parlamentní). Pro představu jde o porovnání jedné strany, strany ABC, ve dvou jiných obcích. Strana ABC dostala ve dvou (skoro stejně velkých obcí) v komunálních volbách (skoro) stejné procento hlasů, ale vinou složitého přepočítávání počtu hlasů na mandáty v jedné obci měla strana silnější zastoupení. Bude v té samé obci mít strana větší podporu za 3 roky v parlamentních volbách? Tedy zlepšuje počet zastupitelů výsledek politické strany v parlamentních volbách? A co když by strana získala starostu, bude pak úspěšnější v parlamentních volbách? Data však naznačují, že lokální politika tu národní (i kdyby jen výsledky národních voleb v dané obci) nijak neovlivňuje. Naopak, situace, kdy vysoká politika ovlivňuje výsledky lokálních voleb, je jev již zdokumentovaný.
Víme rovněž, že ve volbách, které doprovází menší informovanost, například o programech kandidujících stranách nebo názorech samotných kandidátů, mohou výsledky ovlivnit i takové faktory jako pořadí stran na volebním lístku. To jsou výsledky, které jsou v souladu s intepretací, že někteří voliči, když nečelí silným volebním preferencím, šáhnou po první možnosti.
Velká otázka politické ekonomie je rovněž, jací lidé do politiky vstupují nebo by vstoupit chtěli. Všechny modely, které studují kvality politiků, jsou citlivé na předpoklad osobních nákladů kandidátů, jako jsou například náklady obětované příležitosti nebo ztráta soukromí. Pokud jsou takové náklady pro každého jedince stejné, pak se do politiky dostanou ti lepší z nás. Pokud ale jsou náklady spojené se vstupem do politiky rostoucí s kvalitou kandidáta, například tím, že šikovnější jedinec se vzdává vyšší mzdy, kterou by mohl vydělat v profesním životě, kdyby nešel do politiky, pak v politice skončí ti slabší ze společnosti.
Ač velmi zásadní otázka, ekonomická literatura stále nenašla jednoznačnou odpověď. Ve velmi populárním článku z minulého roku „Who Becomes A Politicians?“ ukazují autoři na unikátních švédských datech, že politici patří k té schopnější (intelektuálně, ale i například co do vlastností leadershipu) části společnosti. Na druhou stranu existuje množství článků, které prezentují výsledky konzistentní s předpokladem, že do politiky nevstupují pouze ti nejlepší z nás.
Politická ekonomie nabízí i další zajímavé otázky. Například jedna, na které pracují kolegové z CERGE-EI, se ptá, zda a jak ovlivňuje výše finanční odměny pro komunální politiky výběr politiků nebo zda velikost zastupitelstva ovlivňuje kvalitu kandidátů. Je zřejmé, že z ekonomické perspektivy toho o fungování politických systémů a výběru politiků zas tak moc nevíme. A tak nezbývá než čekat, co ty letošní komunální přinesou.
