Dolar mírně sílí v dolarovém indexu i proti procyklickým měnám. Proti euru se obchoduje na úrovni 1,1900 EURUSD. Měny regionu ve ztrátě. Koruna se obchoduje nad 25,50 za euro.

Ekonomické perly v médiích: Představa o (ne)svobodě ČNB

Další díl nepravidelné rubriky, kde rozebíráme ekonomické komentáře s cílem ukázat, že výroky expertů občas odporují ekonomickým a logickým zákonitostem, poskytují zkreslené představy o ekonomice nebo jsou informačně prázdné. Tentokrát jsme se zaměřili na téma interpretace (ne)svobody ČNB.

Na konci minulého týdne vyšel na serveru iDNES komentář hlavního analytika TopForex Petera Bukova s názvem „Buďme rádi za korunu, brzdí realitní bublinu v Česku“.

První do očí bijící nedostatek, a to i pro lidi, kteří nerozumí ekonomii, je záměna procenta a procentního bodu. Tedy ještě jednou, ČNB zvýšila úrokovou sazbu na 0,25 procenta, ale o 0,2 procentního bodu. Pokud by ČNB zvýšila úrokové sazby o 0,2 procenta, jak píše pan Bukov, pak by úroková sazba činila 0,0501 procenta. To není přesně to, co ČNB udělala. Je smutné, že i odborníci ve světě financí jsou schopni se podobné chyby v psaném textu dopustit.

Máme-li jasno, o jakém kroku ČNB se bavíme, přejdeme k samotnému obsahu textu. Jádro článku je myšlenka, že vlastní měna dává centrální bance svobodu v rozhodování a že taková svoboda umožňuje krotit realitní trh pomocí zvýšení úrokových sazeb. V tuto chvíli narážíme hned na dvě nepřesnosti.

Myšlenka je postavená na nepřesné představě, že svoboda ČNB znamená možnost řídit měnovou politiku, jakkoliv si banka usmyslí. Bude-li se ČNB držet svého poslání a udržovat měnovou stabilitu (stabilní makroekonomické prostředí), pak jistě musí respektovat měnový kurz koruny oproti zahraničním měnám, tedy včetně eura. Dominantní prvek politiky centrální banky – nastavení úrokový sazeb – mění hodnotu koruny. Domácí měna pak přirozeně – po zvýšení sazeb – pomocí tržních mechanismů posiluje oproti těm cizím. Co z toho plyne? Pokud bude ECB pokračovat v uvolněné měnové politice a zůstane-li ČNB u svého imperativu, nemůže svévolně zvyšovat úrokové sazby jen z titulu, že jde o nezávislou instituci spravující vlastní měnu.

Centrální banka nežije ve vakuu a ČNB ve své politice musí respektovat ECB. Koneckonců, pozornost směrem k měnové politice ECB zaznívá (snad) na každém zasedání bankovní rady. Není pochyb, že evropská měnová autorita ovlivňuje slovenskou měnovou politiku výrazněji než českou, je však naivní si myslet, že rozhodování ECB nemá na českou měnovou politiku zásadní vliv.

Druhý problém je trochu nejasná představa, o kolik by musely úrokové sazby vzrůst, aby měly vliv na realitní trh. Není vůbec jasné, jestli se nálada na tomto trhu změní s nárůstem úrokových sazeb na tři procenta nebo až na šest – nehledě na to, že ČNB prakticky nemůže přistoupit k tak vysokým sazbám, dokud se i ECB nerozhodne zpřísnit svou měnovou politiku. I z toho důvodu má centrální banka k dispozici celou řadu jiných makro-obezřetnostních opatření, která na utažení hypotečního trhu fungují jistě lépe.

Je dobré dávat si pozor na to, co člověk čte. Je vhodné mít na vědomí, jak nepřesné některé myšlenky mohou být. Neschopnost autora správně rozlišit procenta a procentním body je často dobrý varovný signál…

Smysl této nepravidelné rubriky je napravit občasné nepřesnosti, chyby či nesrovnalosti v ekonomických komentářích napříč českými medii. Tím by mělo dojít ke zlepšení mediálního obrazu ekonomů a ekonomie samotné. Nemělo by se stávat, že jsou ekonomové viděni jako skupina lidí, kteří přes sebe křičí do médií, jejich názory si navzájem téměř pravidelně odporují, prorokují neexistující krize nebo nejsou schopni poskytnout kvalitní analýzu bez zjevných nepřesností. Cíl této rubriky je zlepšit vnímání ekonomie širší veřejností. V žádném případě nejde o osobní útoky proti jiným analytikům.

Newsletter