Energetičtí Otesánci musí také zhubnout, nejen spotřebitelé

Zdroj: Depositphotos

Ceny energií nedávno hledaly svůj Mount Everest. V Německu i Francii včetně ČR se dostaly až na 1000 eur (cca 25 tisíc korun) za 1 megawatthodinu elektřiny, aby po signálech z centrály EU i vlád dotčených států, že s nimi už konečně hodlají něco dělat, zamířily dolů. Vyhráno ale rozhodně není, jedna věc jsou veřejné proklamace politiků a druhou pak reálná skutečnost. Stejně tak utěšeně jako ceny rostou/rostly i zisky energetických firem. Proč tomu tak je by asi vydalo na analytický román, ale v základních obrysech platí zjednodušeně pořád to samé.

Nejdříve jsme se střelili do vlastní nohy (evropské dobrodružství s Green Dealem a OZE při závislosti na ruském plynu) a pak se divíme, že nemůžeme utíkat do bezpečí, jak bychom mohli, kdybychom měli obě nohy zdravé. Energie bylo v letních parnech málo, na trzích kopíruje raketovou cenu z ruských plynovodů už doslova jen odkapávajícího zemního plynu a rychle přepnout na “roury“ odjinud prostě nejde. Nedostatek a další rizika jdoucí na vrub nekončícímu ukrajinskému konfliktu táhnou drahotu výš a výš.

Závěrečné poznámky u mediálních článků o růstu cen energií, např. Evropské vlády pracují na opatřeních ke zmírnění dopadů drahé energie, pak vzbuzují stejnou důvěru, jako když jsme měli věřit německé jistotě o spasení dodávek a cen energií skrze ryzí obnovitelné zdroje. Jsou to většinou zase jenom řeči k uklidnění davu. Nicméně sem tam nějaká ta vlaštovka (co ale moc jara zatím nedělá) občas vyletí (nebo sem tam někomu jen uletí?).

Jako by totiž konečně někdo vyslyšel naše dlouhodobé úpěnlivé volání po spravedlivějším dopadu nyní drahých energií nejen na spotřebitele, ale i na ty, co na nich, byť trochu „nechtěně“, nyní vydělávají. ČEZ za válku na Ukrajině samozřejmě nemůže, ale jeho majitelům (stát a minoritní soukromí investoři) rostou dividendy tempem nevídaným. Vítáme proto, že se desítky miliard korun snad použijí na pomoc lidem proti drahým energiím, stejně jako úvahy u válečné dani.

Stát podle médií „daruje“ dividendy z ČEZ za letošní i příští rok na opatření, která mají snížit ceny energií. Není vyloučeno, že by stát mohl chtít z ČEZ získat až 100% dividendu. A že nejde o malé peníze! Energetická skupina ČEZ měla za letošní první pololetí čistý zisk 33,6 miliardy korun, meziročně o 32 miliard korun vyšší. Čistý zisk pro letošní rok očekává mezi 60 a 65 miliardami korun. Stát jako majoritní akcionář by tak na dividendách mohl získat 34 až 36 miliard korun. Vláda už dříve oznámila, že celkem na tuto pomoc vyhradí 66 miliard korun, z toho čtvrtinu (asi 16,5 miliardy korun) pošle lidem letos.

Co se ale zatím nepodařilo, je zajistit dlouhodobější výhled přiměřených cen energií. Chudoba domácností kvůli neschopnosti utáhnout náklady na energie je čím dál tím více reálnější, a o to více hrozivější, že se blíží napříč střední příjmovou vrstvou společnosti. Stále jasněji se například ukazuje, jak bláhový byl unijní plán přechodu tepláren na „ekologičtější“ plyn, který by nás ale ještě více přikoval k Rusku. A to opravdu nikdo nemůže chtít. Naštěstí máme dobře fungující strukturu vytápění cenově přijatelnějším uhlím (hlavně je k mání u nás, kde žádný „Voloďa“ nemačká na knoflík start/stop podle momentálních sympatií), které nám může pomoci překonat minimálně několik následujících krušných let. Již se hovoří o možnosti energií na příděl, z čehož nejen slovně mrazí. Zachovejme si proto naši surovinu co nejdéle, ale musíme proto také něco udělat.

Opakovaně tvrdíme, že výbornou příležitostí je nynější předsednictví České republiky v Evropské unii, které se však pomalu chýlí ke své polovině, neboť se nedá očekávat nějaký posun během Vánoc, a doposud se v této záležitosti reálně pranic neudělalo. Unie je nyní v „plynové“ krizi více nakloněna různým výjimkám, tak bychom měli navrhnout odložení útlumu uhelných elektráren a tepláren na dobu nezbytně nutnou, než se celá situace uklidní. A to bude minimálně několik let. Je to potřeba ale dát do agendy co nejdříve, nejlépe hned. Jsme samozřejmě pro větší zastoupení obnovitelných zdrojů jako solárních a větrných elektráren či využití biomasy, ale to je běh na delší trať než aktuální sprint o holé přežití. Vyslyší nás?

Vysvětlení další otázky běžného spotřebitele, proč platíme v tomto případě za elektřinu tak nehorázné peníze, které se promítají do skvělých zisků energetických firem, jimž je pak stát nějakou formou sebere, aby nám je v menší míře zase vrátil a kompenzoval tak drahotu, pak ponechám na někom odborně zdatnějším. Třeba by odhalením jednoduchého postulátu – když k výrobní ceně elektřiny včetně všech dalších náležitostí (jiných poplatků) připočtu přiměřenou marži, zisku se také doberu, mohl dostat Nobelovku za ekonomii. Jenže to by se elektřina a další energie musely stát statkem veřejné prospěšnosti (alespoň v krizových dobách, jako je ta naše) a ne být házeny jako kuličky krupiéry do otočného kola burzovní tržní rulety.

 

Zdroj: Bloomberg, Reuters, ČTK, ČEZ