Petr Bayer

Debata o konci uhlí nebo jeho potřebnosti do roku x nebo y či z, která se zase v české kotlině vede, je pokračováním desítky let vysílané telenovely o boji zeleného dobra s kapitalistickou chamtivostí. Když už ho (rozuměj uhlí) tedy musíme mít alespoň pro systémové služby, tak ale jen od někoho. Ještě by nám ten druhý zbohatl víc než by se slušelo, a to se přeci nedělá. Alespoň tak vyznívají postřehy, názory či konstatování některých českých žurnalistů, opřené, jak jinak - o analýzy ekologických aktivistů pasovaných do rolí energetických expertů a samozřejmě části politiků.

Oproti USA nebo Číně již zaostáváme v rozvoji umělé inteligence (AI), která je...

Direktivně nařízený a ještě překotně uspěchaný přechod automobilového průmyslu k elektromobilům, který  úředně bez jakékoli dopadové analýzy stanovila Evropská unie v rámci Green Dealu do roku 2035, ohrožuje dodavatele automobilových součástek v České republice i na Slovensku.

Kam tak pořád spěcháte? Rozhlédněte se přece! Takovými slovy prosil do schodů překotně prchající mladou přítelkyni zralý muž v brilantním filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Taková rozvážnost by určitě nyní slušela i zaslepeným strůjcům a propagátorům stejně překotně pádícího unijního Green Dealu, který ve svém zběsilém víru snad chce rozmetat vše od života běžných lidí po prosperitu hospodářství.

Elektřina, či spíše její drahota, se opět stávají temnou noční můrou českých domácností. Sotva se trochu vzpamatovaly, byť rozhodně zdaleka ne všechny, z nedávného šoku enormního zdražování kvůli krachu dodavatelů i ruské agresi na Ukrajině, čeká se už další (kolikátý?) nápor na rodinné rozpočty.

Sotva se Evropská unie těžce zotavuje z krátkozraké závislosti na ruských fosilních palivech, již slepě míří do náruče dalšího totalitního státu, tentokrát Číny. Tato komunistická diktatura má totiž dominantní postavení v dodávkách komponentů pro bezemisní výrobu elektřiny, a to lithium-iontových baterií a palivových článků, které unie kvůli kontroverznímu Green Dealu bude nutně potřebovat.

Asi se to dalo čekat, když se při elitním závodě letošního mistrovství světa v cyklistice ve Skotsku najednou před jezdci objeví červený praporek, že mají zastavit a čekat, protože dál jet nejde. Kvůli klimatickým aktivistům přilepeným k úzkému pruhu silnice. Jev, který se děje čím dál častěji, když například při nedávném Mistrovství světa ve snookeru zase při zápase vtrhli na stůl a vysypali na něj oranžový prášek.

Unijní totální přechod na bezuhlíkovou energetiku se šibeničními termíny, tzv. Green Deal či Energiewende, který je noční můrou spotřebitelů i firem, by konečně mohl doznat lidštější podoby. Jeho fanatický propagátor a místopředseda Evropské komise Frans Timmermans ohlásil na podzim odchod z tohoto postu a chce kandidovat na nizozemského premiéra.

I každé malé dítě, když se jednou spálí, podruhé si dá už pozor. Unijní politici a úředníci jsou však zřejmě nepoučitelní a zapalují další požár. Po bolestivé léčbě morálních i ekonomických „popálenin“ z ruské ropy a plynu totiž již neohroženě skáčou do „spásných“ elektromobilů, které jsou ale zase závislé na bateriích, či lépe řečeno surovinách pro ně, produkovaných hlavně v Číně.

Prapodivné paradoxy přechodu EU vedeného ideologií ekonomicky nejsilnějšího Německa na bezuhlíkovou energetiku neberou konce. Po stopce na dovoz ruského plynu, který, ač také nežádoucí fosilní palivo produkující skleníkové plyny měl nahradit uhlí do vybudování potřebného množství obnovitelných zdrojů, přišel tvůrce „zeleného“ údělu, Německo, s dalším geniálním krokem.

Poslední za sebou zhasne. Tento aforismus měl v dobách komunistické totality vyjadřovat chřadnoucí ekonomiku i celou společnost a jediné východisko v odchodu jinam. Nyní ale dostává nový nečekaný rozměr.

Jeden náboj do bubínku a hlaveň se přiloží ke spánku. A stiskne kohoutek. Jednou to vystřelí a je konec. Všichni známe z doslechu tuto zvrhlou „hru“ opilých ruských důstojníků. Nyní se však obdobně může chovat i trh s elektřinou, a to se již bytostně týká nás všech.

Na vojenské katedře vysoké školy jsme měli jednoho podplukovníka, který proslul svéráznými výroky. Například při výuce správného používání plynové masky reagoval „pohotově“ na připomínku, že nám může v zimě přimrznout k obličeji: „Když přimrzne, nevadí, aspoň těsní,“ prohlásil bez mrknutí oka.

Ano, producenti musí reagovat na nastolenou „zelenou“ diktaturu, ať již je jakákoli. Je však úkolem politiků, aby zvážili, co je únosné a co již nikoli. Asi jsme opět papežštější než papež, když jen bezhlavě plníme úkoly „zeleného“ údělu a nevidíme, že sám tvůrce se chová naprosto jinak.

Ceny energií nedávno hledaly svůj Mount Everest. V Německu i Francii včetně ČR se dostaly až na 1000 eur (cca 25 tisíc korun) za 1 megawatthodinu elektřiny, aby po signálech z centrály EU i vlád dotčených států, že s nimi už konečně hodlají něco dělat, zamířily dolů. Vyhráno ale rozhodně není, jedna věc jsou veřejné proklamace politiků a druhou pak reálná skutečnost.

Vláda schválila tzv. úsporný energetický tarif, který postiženým domácnostem poskytne jednorázový příspěvek až 15 tisíc korun na fakturu za „nenažrané“ energie pro příští topnou sezónu. To je určitě chvályhodný počin, který dočasně pomůže řadě lidí lépe snášet enormní nárůst cen zejména zemního plynu, avšak vyprázdní státní měšec o další desítky miliard korun a určitě kritickou situaci nevyřeší.

"Čím hůře, tím lépe," říkávalo se před listopadem 1989 a myslelo se tím, že čím ve větších problémech bude nefungující centrálně plánované hospodářství, tím dříve padne zahnívající "komunismus". Podobnou tezi nyní zřejmě razí Evropská unie, když hodlá proti dovozu ruských "krvavých" energií tvrdošíjně bojovat ještě rychlejším přechodem k nákladnému Green Dealu.

„Energetická nespravedlnost“ by však mohla skončit, obrovskou šancí je předsednictví České republiky v Evropské unii, které nastane od 1. července do konce roku 2022.

Vede se tato válka jen proto, aby sprovodila ze světa všechny naše úspory za dodávky plynu?

Už je to tady! Tentokrát ale nejde o radostné zvolání demonstrantů během sametové revoluce, ale spíše ustrašené povzdechy spotřebitelů energií nad nejnovějšími složenkami, které už jen stvrdily dřívější negativní prognózy.