Erdogan prezidentem. Turecko velmocí?

Jedenáct let stál v čele Turecka z úrovně vlády, teď se stal prvním přímo voleným prezidentem. Post v jeho rukou přestane znamenat figurku. Erdoganova vize „Nového Turecka“ znamená i nové pořádky, sdílení moci mezi jím a šéfem vlády. Toho fakticky vybere. Sám chce být u moci nejméně ještě v roce 2023, kdy Turecko oslaví sto let od založení svého moderního státu.

Recepa Tayyipa Erdogana, dosavadního premiéra země, si Turci jako první přímo volenou hlavu státu vybrali o víkendu, už v prvním kolem volby. Šedesátiletý politik získal 51,8 procenta hlasů, společný kandidát dvou největších opozičních sil Ekmeleddin Ihsanoglu za ním o víc jak 13 procent zaostal. Erdogana dle politologů výrazně podpořila nižší volební účast. Ta nedosáhla 75 procent proti dříve obvyklým 90 procentům.

Turecko mezi velmocemi světa

Erdogan se po 11 let své vlády Turecku těšil průměrnému 5% růstu ekonomiky a přílivu investic do tureckých akcií a dluhopisů kolem 80 miliard amerických dolarů za posledních osm let. Země v roce 2002 prošla bankovní a měnovou krizí, od té doby ale inflace zmírnila do jednociferných hodnot od 70 % ročně, úrokové sazby jsou u rekordních minim a Turecko splatilo své závazky vůči MMF. Erdogan chce Turecko v době oslav 100 let jeho novodobé historie vidět v desítce světových ekonomickým velmocí. Dnes mu patří 17 místo.

Před ekonomikou stojí ale i výzvy. Faktem je, růst ekonomiky ve druhé půlce Erdoganova mandátu dosahoval méně než poloviny růstu první půlky mandátu. Růst táhla spotřeba domácností, kdy dovozy předčily vývoz, a půjčky soukromého sektoru. To přispělo k prohloubení schodku běžného účtu platební bilance na 7,5 procenta HDP v první čtvrtině letošního roku, za celý rok se čeká kolem 6 procent. Mezi pěticí ekonomikam, které Morgan Stanley označila za náchylné odlivu zahraničního kapitálu – spolu s JAR, Indonésií, Indií a Brazílií, to je nejvíce. Ekonomiku v posledním roce a půl poškodily i masové protesty či těžební neštěstí, při kterém zemřely přes tři stovky horníků.

Prezidentské Turecko

S nástupem Erdogana do prezidentského křesla končí ceremoniální role postu a začíná skutečné dělení moci. Erdogan je nyní premiérem a předsedou proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ta je mateřskou stranou i končícího prezidenta země Abdullaha Güla. Právě o něm se spekuluje jako o novém premiérovi země. Jasně řekl, že z politiky odejít nechce a spekulace podporuje fakt, že volba nového šéfa strany AKP, což by byla pro prezidenta logická nabídka, se uskuteční ještě poslední den jeho funkčního období, 27. srpna, kdy podle interpretace pravidel do čela strany ještě být zvolen nemůže. Gül byl krátce premiérem země již po volbách v krizovém roce 2002. Erdogan, které je v čele strany od roku následujícího, se o čtvrtý mandát již ucházet nemůže.

Vedle nynějšího prezidenta jsou jako premiérští kandidáti skloňování také ministr zahraničí Ahmet Davutoglu či bývalý ministr dopravy Binali Yildrim.

Od Erdogana v prezidentské roli se očekává nástup prezidentského systému a posílení pravomocí. V rozhovoru pro televizi ATV už řekl, že bude využívat prostor, který předchozí prezident nevyužíval, včetně předsedání jednáním vlády. Takřka jistá je také kandidatura i pro příští pětiletý mandát. Očekává se, že moc se fakticky soustředí do jeho rukou. To vyvolává neklid u investorů. Turecká lira pokračuje v oslabování, za poslední rok kumulovaně o desetinu hodnoty. To turecké měně připisuje nejhorší vývoj mezi hlavními měnami světa, sledovanými Bloomberg. Od května 2013, kdy tehdejší šéf Fedu Ben Bernanke poprvé promluvil o utahování QE, turecká měna ztratila 14 procent. Výnos na dvouletém dluhopisu země pak narostl za poslední rok nejvíce mezi 20 ekonomikami skupiny rozvíjejících se trhů, bez Brazílie.

Ratingová agentura Fitch vydala zprávu, podle které napětí v Turecku vzhledem Erdoganově snaze rozšířit pravomoci prezidentského úřadu zůstane velké a růst politického rizika by mohl zasáhnout příliv kapitálu, zhoršit čitelnost politických kroků a poškodit schopnost země splácet závazky.

Gaza, Sýrie, Irák

Rizikem pro tureckou ekonomiku je i vývoj v okolí: boje v pásmu Gazy, situace v Sýrii i konflikt v Iráku, který se vymkl kontrole. V politické rovině pak dřívější slova Erdogana. Ten například podpořil krátkou vládu Muslimského bratrstva v Egyptě, v červenci pak nastupujícího egyptského  prezidenta Abdel-Fattah El-Sisiho označil za tyrana. V úvodu srpna zase prohlásil, že Izrael jde za stejným snem jako Hitler, který chtěl v Německu vládu árijské rasy. Zatímco z amerického ministerstva zahraničí zaznělo, že Erdogan poškodí pozici Turecka ve světě, ten prohlašuje, že z něj učiní velmoc.

 Podle kritiků měla turecká volba prezidenta daleko k demokracii. Z Evropské komise – Turecko se uchází o členství v EU – zaznělo doufání, že Erdogan bude respektovat všechny skupiny obyvatel Turecka, zejména z pohledu náboženského vyznání.

Newsletter