Jednou v pátek večer jsem jako obvykle seděl s přáteli u piva. Probírali jsme vše možné i nemožné, až přišla řeč na téma Wall Street. Co se komu vybaví jako první, pokud se řekne „Wall Street“. Klasická odpověď – peníze. Pak ale jeden z mých přátel vyhrknul na celý lokál „KOKAIN“. Ano, měl pravdu, kromě peněz a nervů na dranc patří k nejznámější burze světa i tato droga. Tedy alespoň kdysi patřila.
Na toto téma mě přivedl článek zveřejněný na serveru CNBC, který je zároveň úryvkem z knihy „The Buy Side“. Jejím autorem je Turney Duff, obchodník, který poznal krásy i hrůzy burzy a nebál se k nim otevřeně přiznat. Jednou takovou „hrůzou“ pro něj bylo i pravidelné užívání kokainu. Duffova závislost ho přivedla téměř na mizinu a totálně pošramotila jeho obchodní dovednosti. Takový je jeho příběh:
„Kokain jsem miloval. Část mého já ho v podstatě miluje i dnes. Stejně tak jsem miloval i akciové obchodování. Kokain a obchodování mají totiž jednu společnou věc, a tou je euforie. Někteří vidí v užívání kokainu způsob, jak si okořenit večírek, jiní zase jako nutnost potřebnou ke zvládnutí stresového zaměstnaní. Ve skutečnosti je to ale především zabiják obchodních dovedností. Můžu to potvrdit jak já, tak i ostatní.
Nedávná studie vzešlá z dílny Icahn School of Medicine ukázala, že užívání kokainu vede ke špatným rozhodnutím. Vědci to zjistili, když měřili mozkovou aktivitu 50 uživatelů a 25 neuživatelů během partie hazardní hry. Při pozorování bylo hlavním cílem zaznamenat signály, které hráčům pomáhají kalkulovat možné zisky a ztráty. Na jejich základě pak vzešlo konečné rozhodnutí, které bylo v případě „hráčů s odřeným nosem“ v naprosté většině případů chybné.
Může se to zdát naprosto jasné, kokain vede ke špatným rozhodnutím, ostatně jako i další návykové látky. Většina lidí si ale neuvědomuje, jak moc může jeho dopad zasáhnout všechny oblasti lidského života. A to je lekce, kterou jsem získal až po nespočetném množství chyb, které jsem během své kokainové éry udělal.
Nejzákeřnější na závislosti je to, jak si ani neuvědomíte, že u vás vzniká a postupně sílí. Předtím, než jsem koks poprvé zkusil, byl jsem poměrně úspěšným akciovým obchodníkem. Dokázal jsem ohodnotit riziko mnohem lépe než většina mých kolegů. Věděl jsem, jak vydělávat peníze a to bylo pro mé tehdejší nadřízené to hlavní. Uměl jsem dělat dobrá rozhodnutí, věděl jsem jak snížit ztráty, aniž bych musel doufat v nevysvětlitelný zázrak shora. To však pouze do doby, než jsem začal být příznivcem „bílé čáry“.
Není to tak, že si dáte jednu lajnu a okamžitě se vám rozpadne život. Pro mě osobně to znamenalo více zábavy v noci, která ale nakonec vyústila ve více únavy během dne. Sice jsem stále vydělával, ale rozhodně ne díky správným rozhodnutím. Můj recept na úspěch se mi pomalu ale jistě začal vzdalovat. Trvalo to přesně další dva roky, než se můj svět zhroutil. Začal jsem těžce prodělávat a moje špatná rozhodnutí se začala projevovat jak v pracovním, tak i osobním životě.
Během několika let boje se závislostí se můj obchodní systém naprosto rozpadl. Jedna z mých sedmimístných ztrát vznikla jen proto, že jsem ztratil pozornost a smysl pro detail. Jednoduše jsem nezvládl administrativní práci spojenou s expirací určitých opcí. V pondělí ráno jsem přišel do práce a zjistil jsem, že firmu stála tato chyba víc jak milion dolarů. V roce 2009 jsem pak osobně přišel o stovky tisíc dolarů. Byl jsem tvrdohlavý. Nevěřil jsem, že trh poroste tolik, jak se nakonec stalo. Všechno jsem shortoval. A to i přitom, že jsem věděl, že porušuji základní pravidlo obchodování: nikdy nebojovat s Fedem.
Od doby, kdy jsem napsal tyto memoáry, jsem se setkal se spoustou nadějných obchodníků a čerstvých absolventů. Ti se mě pravidelně ptali, zda je kokain na Wall Street opravdu tak rozšířený. Moje odpověď vždy zněla, že není. Určitě to není povinná součást práce. Jisté je však to, že se jedná o jednu velkou díru, do které snadno spadnete, ale ven už se dostáváte mnohem hůř. Euforie po první lajně je tak silná, že si jen stěží dokážete představit, že si už nikdy žádnou nedáte. To je ale přesně ten bod, kdy začínají všechny problémy.
Někteří z vás řeknou, že jsem prostě nedokázal udržet svůj alko a drogo problém na uzdě. Je to pravda. Moje schopnost fungovat v práci byla narušena i tehdy, kdy jsem ráno dokázal vstát, umýt se a nepřijít pozdě. Kokain omezil mou schopnost řídit riziko a to i v době, když jsem v sobě zrovna žádný neměl.
Nemyslím si, že problematika drog ve finančním světě je jedna z těch otázek, kdy se řeší, co bylo dřív – jestli drogy nebo burza. Faktem je, že práce na Wall Street sama o sobě nevytváří potřebu začít něco brát. Co však musím, bohužel, potvrdit, je to, že drogy a následný stav po jejich užití pomůžou překonat všechny pracovní pocity, které vás sráží na kolena. Wall Street vždycky přitahoval určitý typ lidí, ale to nutně neznamená, že jsou všichni alkoholici nebo závisláci. Většina těch, kdo se stanou součástí finančního průmyslu, miluje vzrušení, sílu a velké sázky. Kokain je pak způsobem, jak se vypořádat s tlakem a ztrátami.
Dvě slova, která dokážou nejlépe popsat mou kokainovou závislost, je „útěk“ a „ochromení“. Od pocitu, který jsem tehdy cítil, jsem nechtěl nijak utíkat, jen jsem se ním vypořádal po svém. V jádru každé závislosti stojí premisa neschopnosti dělat správná rozhodnutí, kterou se snažíme sami pro sebe znegovat tím, jak si nalháváme, že nás se to opravdu netýká. „Mám to pod kontrolou. Dám si už jen pár lajn a o půlnoci přestanu.“ To vše jsou lži, nikdy nepřestanete. A nejhorší na tom je, že tento problém s vámi nezůstane jen v práci.
Tímto způsobem lze tedy popsat mou kokainovou éru. Mohlo by se zdát, že jsem toho spoustu ztratil. Ve skutečnosti jsem ale o nic nepřišel. Pouze jsem vše odsunul pryč, práci, dům, úspory a vztah se svou dcerou. Teď, když jsem se opět postavil na nohy a vydal se zpět k normálnímu životu, se musím ke svým minulým činům postavit čelem. Možná se vám zdá, že jsem na tom mnohem hůře než před šesti lety. Ale opak je pravdou. Nikdy jsem nebyl šťastnější. To, co jsem získal, díky střízlivosti zcela převážilo všechny materiální ztráty.“
