Už je to tady! Tentokrát ale nejde o radostné zvolání demonstrantů během sametové revoluce, ale spíše ustrašené povzdechy spotřebitelů energií nad nejnovějšími složenkami, které už jen stvrdily dřívější negativní prognózy. Elektřina, plyn či teplo razantně zdražují (mimochodem – v lednu meziročně vzrostly ceny elektřiny o skoro 19 %, plynu dokonce o 21,5 % – a bude prý ještě hůř!) a řada lidí se dostává ne svojí vinou do (nejen) energetické chudoby. Mnoho z nás už zaseklo pomyslné sekery dluhů u dodavatelů poslední instance (DPI), kam byli nuceni přejít po krachu nebo konci, do doby raketových nárůstů cen, standardně fungujících dodavatelů. Vláda se jim nyní snaží pomoci příspěvky na bydlení, bude na to ale v nastoleném nemilosrdném trendu stačit? Roztočená inflační spirála se totiž v lednu na desetinku přiblížila už magické dvouciferné hranici, a to hlavně kvůli zdražování energií. Česká národní banka se může zvyšováním úroků snažit potlačit tento jev, avšak přibrzdí tak i ekonomiku a tím příjmy státního rozpočtu a zdroje na zmíněnou podporu. Cesta ze začarovaného kruhu není jednoduchá, najít se však musí.
Je potřeba férově přiznat, že na tento problém zadělala svým liknavým přístupem již minulá vládní garnitura a teď se teprve naplno projevuje. Současná vláda je přitom drcena mezi dvěma balvany, a to spotřebiteli požadujícími přiměřené ceny energií na jedné straně a unijními požadavky Green Dealu, tedy finančně extrémně náročným přechodem na bezuhlíkovou energetiku, na straně druhé. Jak tedy vyhovět oběma stranám? Především je potřeba do „zeleného“ údělu vnést více zdravého rozumu a pochopení právě pro obyčejné lidi, k čemuž může výborně posloužit naše předsednictví v EU, které začne v červenci letošního roku. Snažit se prosadit méně bolestivá opatření než naopak ještě urychlovat bezprecedentní „zelenání“, jak se ozývá z některých členských zemí, například z Německa.
Nejen česká vláda chce přitom omezovat závislost na ruském zemním plynu, což je zcela logické ve světle nejnovějších ruských ambicí na Ukrajině, ale nejen tam. Podle médií pochází třetina unijní spotřeby plynu právě z této východní diktatury a zprovozněním Nord Streamu 2 z Ruska po mořském dnu do Německa by se tento podíl bezpochyby dále zvýšil. Ve všech těchto ohledech se nezdá šťastným použít právě plyn, který navíc celkově produkuje již více emisí než uhlí, jako přechodného zdroje na cestě do „zeleného“ ráje plného slunce a větru jako zdrojů energie. Rovněž jádro zatím u nás není spásou, neboť o nových blocích se stále více mluví, než dělá. Již loni se všeobecně konstatovalo, že do roku 2038 či dokonce 2033, kdy se má spálit poslední kousek uhlí, se nestihnou postavit. Navíc proti němu ostře vystupuje právě třeba Německo, které si asi nechce pokazit plynový byznys, či tradičně Rakousko. Podle zvažovaných pravidel například hlubinného ukládání jaderného odpadu by pak ani v té době nešly realizovat.
Jímá mě hrůza, jak je ruská hospodářská i politická chobotnice prorostlá do EU, zejména právě Německa. Jak jinak lze chápat čerstvé aktivity bývalého kancléře Gerharda Schrödera, který kromě stávajících postů v rámci Nord Streamu má nově zamířit i do vedení celého Gazpromu? A to má doživotně placenou kancelář a spolupracovníky i rentu od německého státu! Vždyť byl to právě Gazprom, kdo si před letošní zimou v Německu, potažmo v Evropě, pronajal většinu zásobníků plynu, aby je pak nenaplnil a jeho cena tím vyletěla strmě vzhůru. Ruský medvěd nás od té doby chce držet ve svých tlapách a naznačuje, že nás buď hodí do mrazivé závěje (zimní teploty ho letos naštěstí kleply přes drápy), nebo zahřeje ve svém kožichu… To není podkopávání strategických zájmů nás všech, Evropanů? Proruští trollové zřejmě straší v řadě států EU, nejen u nás. A je tedy více než na místě je poslat do pohádek a nikoli se podle nich řídit.
Přesto se zdá, že se s levnějšími zdroji energií, můžeme na základě prosazované zelené ideologie, která se tady povyšuje nad dostupné základní životní potřeby nejen Středoevropana v 21. století, rozloučit. Anebo, ne? Lidé totiž stejně budou nucení chovat se hospodárně a topit něčím jiným než drahým plynem či elektřinou. A zcela samozřejmě se již nyní vracejí k osvědčeným surovinám, jako jsou dřevo či uhlí. Stačí se podívat na dvorky těch, kteří mají tuto volbu. Lidé v činžácích to mají horší, ale i oni by mohli nahlas požadovat, aby do doby, než se cenově vyplatí přejít zcela na „zelenou“, chceme využívat to, co unesou naše peněženky. A zařiďte to, vždyť i proto vás volíme! Budou tomu politici naslouchat a pokusí se jim vyhovět, anebo i v tomto případě uvalí i na domácnosti kvůli dosažení finanční pseudovýhodnosti bezuhlíkatých energií sankce podobné průmyslovým emisním povolenkám? Sorry jako, necitlivých zásahů do našich životů již bylo více než dost!
Zdroj: ČSÚ, Bloomberg, Reuters
