Dolar mírně sílí proti euru i v dolarovém indexu. Eurodolar se i po včerejším posunu obchoduje na úrovni 1,1800 EURUSD. Komentář viceguvernéra ČNB Nidetzkého o relativně rychlém zvyšování sazeb pomohl ke zpevnění koruny pod 25,70 za euro.

Kolik stojí klid na duši?

Aktivní správa svěřeného majetku prostřednictvím investičních fondů, finančních poradců, makléřů a dalších odrůd profesionálních finančníků je zpravidla dosti nevýhodná. Odborné studie opakovaně prokazují, že mnohem výnosnější je řídit si majetek sám, třeba jej pasivně investovat. Nejen, že výnos, jejž zaznamenává profesionál, je obecně nižší, než čeho lze dosáhnout pasivně (výnos je nižší v průměru o 65 až 67 bazických bodů ročně). Klient ale navíc finančníkovi za služby zaplatí, a to leckdy nemalý peníz (při zahrnutí poplatku je aktivní správa podle některých studií už o dva procentní body ročně méně výnosná než obyčejné pasivní investování do trhu jako celku).               

Nejde o nic třeskutě nového. Jedna ze studií, která výše zmíněné prokazuje, pochází už z roku 1968. Proč tedy klienti stále dokola svěřují peníze „profíkům“?               

Nepřeceňujme klienty-investory. Často i velmi bohatí, ve své profesi úspěšní lidé, o financích moc neví. Pociťují pak úzkost, mají-li rizikověji investovat, a nechávají peníze ležet ladem na termínovaných účtech. Anebo je svěří profesionálovi, pro klid duše. Možnost se v tak citlivé věci, jakou jsou finance, s důvěrou se obrátit na „člověka z branže“, u něhož budou svěřené prostředky „v dobrých rukou“, se zkrátka cení. Ony o dva procentní body nižší výnosy jsou tedy cenou za klid duše.               

Přesně takhle vidí finanční trh trojice ekonomů ve své nové studii, která právě vychází v prestižním Journal of Finance. Klient podle nich svěřuje peníze „profíkovi“ primárně na základě důvěry. Čím hlubší je důvěra, tím vyšší poplatek si profesionál účtuje. Samotná realizovaná výnosnost je druhořadá. Lépe řečeno, mnohem důležitější je očekávaná výnosnost. Ta je vyšší u rizikovějších investic. Klient tady platí i za to, že se prostřednictvím „profíka“, k němuž chová důvěru, vůbec odhodlá k investici, na niž by si sám nikdy netroufl. Navzdory tomu, že řada z těchto investic nakonec „nedopadne“.               

Zachází to někdy tak daleko, že „profík“ investuje určitým způsobem, i když ví, že jde nejspíš o omyl, jen aby vyšel vstříc přání klienta, a neztratil tak jeho důvěru. Když byly koncem 90. let „in“ technologické tituly, řada klientů je toužila mít v portfoliu prostě proto, že to bylo módní. „Profíci“ tušili bublinu, ale stejně do těch titulů svěřené peníze vložili.               

Závažným důsledkem oportunismu „profíků“ je, že otevírá dveře nestabilitě trhu jako celku. Profesionálové trh rozkmitávají, uvádějí v neklid, místo aby jej vedli k rovnováze. Přispívají například k přifukování bublin. Jednotlivec má, co chce – klient svůj klid na duši, „profík“ příjem z poplatků –, jen trh a tudíž společnost jako celek strádá. „Neviditelná ruka trhu“ v tomto případě neodvádí svoji práci.

Vyšlo v Euru.

Newsletter