V 18:00 našeho času vystoupí na konferenci WSJ guvernér Fedu Powell. Trhy očekávají zejména komentáře k vývoji amerických dluhopisů. Podle nás, i vzhledem k blížícímu se zasedání Fedu, nezmíní Powell nic, co by ještě nezaznělo. Tedy: rostoucí delší výnosy Fed netrápí, naopak reflektují očekávanou ekonomickou obnovu.

Kovanda: Zářný růst ekonomiky nese i nepříjemné otázky

Česká ekonomika má našlápnuto stát se letos nejrychleji rostoucím hospodářstvím v Evropě. Předběžné údaje, které samozřejmě mohou být ještě revidovány, naznačují udržení meziročního růstu nad úrovní čtyř procent. S tak vysokým číslem nepočítal ani trhu, ani Česká národní banka, ani ministerstvo financí. Pro všechny tyto tři hráče má přitom důsledky, které stojí za zmínku.

Devizový trh po dnešních číslech zřejmě dále zesílí své tlaky na korunu. Bude tedy s vyšší intenzitou než dosud testovat odhodlanost České národní banky (ČNB) bránit svůj závazek. Ta od listopadu 2013 udržuje intervenční režim, v jehož rámci uměle oslabuje korunu, když brání jejímu posílení výrazněji nad 27 korun za euro. Rychlý růst české ekonomiky, který naznačují předběžná data, tak ČNB přidělává i vrásky na čele. Bude zřejmě muset intenzivněji odrážet spekulativní útoky na korunu, což znamená výraznější kumulaci devizových prostředků, která se snadno může stát terčem kritiky veřejnosti i politiků.

Navzdory solidnímu růstu české ekonomiky nelze čekat dosažení inflačního cíle ČNB, ve výši dvou procent, v jakkoli dohledné době. Ekonomický útlum Číny, její devalvace jüanu a opětovný pokles cen ropy na světových trzích, to všechno jsou faktory, které se i v ČR projeví citelným tlakem na pokles cen a znesnadní tak ČNB dosažení svého cíle, navzdory intervenčnímu režimu.

Dnešní čísla ale mají zásadní význam také pro ministerstvo financí. Při takto rychlém růstu ekonomiky lze čekat zesílení tlaku, aby vykazovalo opravdu razantně zlepšený daňový výběr. Plnění rozpočtu se sice v posledních měsících zlepšilo, avšak spíše jen díky přechodným faktorům typu přílivu prostředků z evropských fondů. Samotný daňový výběr stále pokulhává, pokud bereme v potaz, jak dobrý výkon ekonomika podává. Stejně tak je ve světle dnešních čísel třeba konstatovat, že ministerstvo financí by mělo být ambicióznější ve stanovování schodků. Ty by měly být nižší, než jsou ty nyní deklarované. Deficit 70 miliard korun – a možná i vyšší – je prostě ekonomicky neobhájitelný při mírách hospodářského růstu, který přesahuje čtyři procenta. Vláda by nyní už neměla dopustit, aby se opakovala situace z prvních let milénia. Tehdy také při vysoké míře růstu realizovaly příslušní politici poměrně laxní fiskální politiku. Výsledný nárůst zadlužení pak tuzemské ekonomice přitížil v době, kdy ji zasáhly dopady světové finanční krize. Muselo dojít k výdajovým škrtům v době, kdy je takové utažení opasků sociálně i politicky poměrně náročné.

Jak ČNB, tak ministerstvo financí se jistě budou snažit si – alespoň zčásti – připisovat zásluhy za dosavadní letošní velice solidní výkon české ekonomiky. Růst však přináší i nepříjemné otázky, které budou obě instituce nuceny adresovat. Je intervence stále opravdu nutná? Opravdu nemůže být daňový výběr lepší – a schodek nižší?

Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde

Newsletter