Euro reaguje na komenty z ECB o možném snížení tempa nákupů aktiv v rámci pandemického programu už v červnu. Nehledě na komentář z ECB, ve zbytku dne vidíme rizika směrem k silnějšímu dolaru. Důvodem data za amerického trhu práce, u nichž trh čeká vytvoření cca 900 tis. pracovních míst. Překonání konsensu je rizikem vyšších US výnosů a silnějšího dolaru.

Levná ropa, levné euro. A je to!

Věřím, že banky rychle pochopí, že je to sice komplikovaný, ale atraktivní program, nechal se loni v červnu slyšet Mario Draghi, šéf Evropské centrální banky (ECB). Uváděl právě program dlouhodobých cílených operací refinancování, známější pod zkratkou TLTRO. Tak úplně se netrefil. Bankám to trvalo delší dobu. A ECB musela TLTRO ještě poněkud „přisladit“. Povedlo se. Navzdory pesimistickým předpovědím analytiků se třetí, březnové kolo TLTRO vyvedlo. Draghi a spol. si mohou tleskat. Nebo spíše: mohou tleskat příznivým vnějším podmínkám, zejména levné ropě a levnému euru.                 

Ale popořadě. Program TLTRO je odezvou ECB na zjištění, že mnohem problematičtější než vytisknout nové peníze je dostat je do ekonomiky. Programy refinancování předcházející programu TLTRO vlastně selhaly. Komerční banky tehdy velkou část prostředků od ECB použily ne k úvěrování firem, ale k nákupům vládních dluhopisů. V rámci TLTRO čerpají výhodný úvěr podmíněně. Podmíněnost tkví v tom, že získané prostředky musí ve formě úvěru poskytnout soukromému sektoru.               

První dvě kola TLTRO, zářijové a prosincové, ale skončila rozčarováním. Banky si přišly pro méně peněz, než s čím ECB počítala. Neúspěch prvního kola ještě Draghi svedl na nejistotu bankovního sektoru ohledně výsledků zátěžových testů, které byly zveřejněny v říjnu. Po prosincovém rozčarování už ECB pochopila, že je třeba TLTRO dále zatraktivnit. V lednu rozhodla, že sníží úrokovou sazbu pro šest jeho zbývajících kol, z 0,15 na 0,05 procenta.               

Koncepci TLTRO ekonomové chválí. Odráží prý realitu ekonomiky eurozóny. Třeba v tom, že z TLTRO je vyloučeno hypoteční úvěrování. Růst cen nemovitostí, jejž podněcovalo například americké nebo britské kvantitativní uvolňování, není v zemích typu Francie nebo Německa úplně žádoucí. To proto, že takový růst tam spotřebitelské výdaje snižuje. Nájemníci totiž očekávají další zvyšování nájemného a budoucí pronajímatelé – majitelé nemovitostí – mnohdy citelněji spoří, aby si v případě žádosti o hypoteční úvěr mohli dovolit splatit očekávanou vyšší akontaci. Zato například v USA, kde jsou rozšířenější neúčelové úvěry zajištěné zástavním právem k nemovitosti, platí, že čím draží nemovitost je, tím více pak mají její majitelé na spotřebu.                 

Navzdory důvtipné koncepci TLTRO se banky „chytly“ až v jeho třetím kole. Důvtip centrálních bankéřů, ani jejich lednové „přislazení“ programu však nejsou určujícími faktory aktuální úspěšnosti. Komerční banky jsou nyní ochotnější úvěrovat ze dvou důvodů, s nimiž ECB nemá moc co dočinění: kvůli levné ropě a levnému euru vůči dolaru. Výhodný kurs je však primárně důsledkem zlepšující se kondice americké ekonomiky a ukončení tamního kvantitativního uvolňování. Program TLTRO je možná atraktivní, ale vnější ekonomické podmínky jsou nyní ještě mnohem neodolatelnější.

Vyšlo v deníku E15.

Newsletter