„Čím hůře, tím lépe,“ říkávalo se před listopadem 1989 a myslelo se tím, že čím ve větších problémech bude nefungující centrálně plánované hospodářství, tím dříve padne zahnívající „komunismus“. Podobnou tezi nyní zřejmě razí Evropská unie, když hodlá proti dovozu ruských „krvavých“ energií tvrdošíjně bojovat ještě rychlejším přechodem k nákladnému Green Dealu, tedy tzv. bezuhlíkové energetice využívající jako zdroje například solární či větrné elektrárny.
Ve světle nynějšího bezprecedentního zdražování plynu či elektřiny (naposledy oznámil radikální skok cen ČEZ, když po pouhých třech měsících opět zdražuje od 1.7. v rámci jednotlivých sazeb elektřinu v rozmezí 57 až 68,5 %!), kdy energetická chudoba již vážně hrozí velké části českých domácností, bychom ale měli přibrzdit prvoplánové „zelené“ experimenty a spíše se ohlédnout po dostupnějších domácích zdrojích. Jako by plazící se zelený had chtěl zlikvidovat černého Krtečka pod zemí.
A již nyní bolestivé zdražování má pokračovat. „Jsem přesvědčen, že na drobné spotřebitele a domácnosti, ale i firmy, ta situace dopadne v druhé polovině letošního roku a první polovině roku 2023, ať už cestou postupného zdražování standardních ceníků, nebo tím, že firmám a domácnostem, které měly fixní ceny, ty fixní ceny skončí a budou muset naskočit na aktuální ceny,“ míní energetický expert a investor Michal Šnobr. „A cena, kterou bude domácnost platit nejen při vyúčtování, tedy i na zálohách, může být několikanásobkem toho, co platila doposud. To znamená, že místo třeba zálohy třech tisíc měsíčně tam může skočit záloha 12 – 15 tisíc korun, a to už může být problém,“ varuje. Podle jiných propočtů připraví celkově meziročně všechny české spotřebitele tato cenová palba o skoro půl bilionu korun, a to už je tedy rachot!
Stát by přitom mohl podle nedávných informací koupit levnější elektřinu vyrobenou v uhelných elektrárnách od Pavla Tykače a jeho energetické skupiny Sev.en. Tykač totiž vládě údajně nabídl, že by prodal elektřinu mimo burzu za mnohem výhodnější cenu, než jaká je nyní na trhu. Znamenalo by to, že by musel vzniknout státní obchodník s energiemi, o čemž mluvil v nedávném rozhovoru pro Echo24 také někdejší šéf ČEZ a bývalý zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl. Jednání o prodeji elektřiny by měla již na vládní úrovni probíhat.
Jak jsme již několikrát zmínili, rozhodně podporujeme co nejširší zapojení obnovitelných zdrojů do energetické sítě, musí to ale dávat ekonomický i lidský smysl. Totální překopání energetického konceptu na OZE bude pro unijní i státní rozpočty hodně nákladné a v současné době, kdy jsme zchudli po pandemii, a také válka na Ukrajině nám zasazuje další (nejen ekonomické) rány, by to bylo pro domácnosti již drtivé. Je rozhodně správné se zbavit závislosti na ruské ropě a plynu, který měl být přechodným mezistupněm před „zelenou ofenzívou“, ale jako dočasný zdroj ponechat to, co máme doma, protože ani Východ ani Západ nám jej nemohou přestat z různých důvodů dodávat. Uhlí sice už léta slouží sympatizantům radikálních řešení v české i světové energetice jako stimul k (nejen) energetické revoluci. Rádi by se totiž přitom rovnou vypořádali s nejedním uhlobaronem. Jenže minimálně ještě několik desítek let se bez jimi proklínané fosilie neobejdeme. Jestli tedy nechceme počínaje letošní zimou sami spáchat energetické harakiri. Ostatně zbytek světa mimo EU s tím nedělá hlavu a uhlí vesele pálí dál.
Politikům totiž nelze věřit, že mají v rámci rychlého přechodu k OZE vše dobře spočítáno a myslí pouze na blaho svých občanů. Není tajemstvím propojení politiky a byznysu, za všechny jmenujme bývalého německého kancléře Gerharda Schrödra, který se výměnu za vstřícnost ruskému plynu uplacíroval do několika funkcí v ruských energetických gigantech, ale i další expolitiky z Rakouska i Finska, kteří figurují či donedávna figurovali na lukrativních postech ruských státních společností. Aby se nakonec neukázalo, že i dnešním lídrům jde zase především o jejich byznys, i když nyní krásně „zelený“, ekonomické výpočty byly „nereálné“ a cálovat budeme holt muset zase my.
Ono to ale ani s těmi soláry zatím není moc růžové, když si uvědomíme, že dominantním producentem je Čína, která se na naše peníze jenom třese a potutelně usmívá. Takže bychom vyměnili závislost na jednom diktátorském režimu za druhý. Z deště pod okap. Nemluvě o neekologičnosti chemické výroby fotovoltaických panelů, drancování přírody a otrocké práce ujgurského obyvatelstva, což již bylo potvrzeno řadou mezinárodních organizací. Takhle by budoucnost Země rozhodně vypadat neměla. Čína je evidentně chytřejší než Rusko, které se nyní samo vyčerpává válečným běsněním, a na svou šanci dostat se na světové výsluní si trpělivě čeká. O to je ale nebezpečnější.
Proto znovu a znovu dokola opakuji – rozum do hrsti, prosím. Lepší doma ušitá košile než ze zahraničí dovezený kabát, který sem tam neušijí nebo vůbec nepošlou. Bez kabátu to sice nebývá úplně ono, bez košile to ale nikdo minimálně od října do dubna nedá.
Zdroj: Echo24, Bloomberg, Reuters