Ve Spojených státech existuje u lidí od 15 do 24 let nejpozitivnější vztah ke světovému socialismu v celé americké historii. Greta Thunbergová, ať se vám to, co dělá, líbí nebo ne, představuje jiný hlas, který nabírá na síle v USA i ve světě. A nakonec monetární politika, ta se po krizi stala diskriminující vůči chudým lidem. Nejdříve lidé díky monetární politice bohatnou a nyní jde o sociální diskriminaci. Mám pocit, že někdy v roce 2020 po světě dojde k sociálním nepokojům, uvedl v exkluzivním rozhovoru pro Roklen24 hlavní ekonom Saxo Bank Steen Jakobsen.
Předpověděl jste Trumpovo vítězství a brexit. Jakou máte další geopolitickou předpověď? Kdo vyhraje americké volby?
Podle mě je to americká politika, která je pro svět naprosto určující. Elizabeth Warrenová je na tom v současné chvíli stejně jako Joe Biden, možná ho i předstihuje, takže pokud Biden vyhraje volby – a on rozhodně nemá šanci je vyhrát – máme tu stejný argument jako u zvolení Trumpa. Netvrdil jsem, že Trump je nejlepší. Prohlásil jsem ale, že Hillary Clintonová byla rozhodně nejvíce nevolitelná osoba ve veřejné funkci. Vyhovovala všem minoritním zájmům, z politického hlediska byla šlechta, nepředstavovala žádnou změnu, byla nejhorší z celé sestavy. A do toho prostředí přišel Trump. Který nemá o ničem moc páru, ale měl skvělý slogan: Make America Great (Udělejme z Ameriky zase skvělou zemi). Proti tomu přece nemůžete nic namítat.
Takže bylo to hlavně o marketingu?
Sázel jsem na to, že Trump vyhraje. Ne proto, že byl nejlepší, ale kvůli jeho protivníkovi. Tím myslím, že lidé volby nevyhrávají, jedna strana je prohrává. V případě USA volby prohrála Hillary Clintonová.
A co brexit?
V případě brexitu vyhrál kandidát volící brexit nad kandidátem hlasujícím pro setrvání v EU. A u amerických voleb bych použil tu samou analogii – Biden podle mě nemůže vyhrát. Je novou verzí Hillary Clintonové. Je mu sedmdesát, je to běloch, je extrémně bohatý. Jak má zastupovat novou Ameriku, která je etnicky daleko rozmanitější? Základní původ v USA je bílý muž ve středním věku, něco přes padesát let. Jak může vyhrát, když nezastupuje svůj národ? Ženy a mladí lidé Trumpa nenávidí. Takže je potřeba najít někoho, kdo tento hlas bude zastupovat. A Elizabeth Warrenová tím hlasem je, ať chceme nebo ne.
A ze Spojených států bude socialistická země?
USA nikdy nebudou socialistickou zemí. Na druhou stranu ale každý průzkum veřejného mínění v USA ukazuje, že věková skupina od 15 do 24 let má nejpozitivnější vztah ke světovému socialismu v celé americké historii. Nechci zdůvodňovat, zda je to dobře nebo špatně. Pokud se pokouším předpovědět politické události, říkám, že pokud Biden vyhraje volby Demokratické strany, vyhraje Trump. Pokud vyhraje Elizabeth Warrenová, bude to mít Trump extrémně těžké. Těžké to bude mít také v případě, že se do čela dostane jakákoliv žena. A nezapomínejme ani na případy, jako byl Clinton, který se dostal úplně zespoda až k primárkám a nakonec i přes ně.
Sice ještě není rozhodnuto, kdo vyhraje, ale Biden to nebude. A tak jakmile se stane kandidátem Demokratické strany, je Trumpovo znovuzvolení jasné. Osobně sázím na Trumpa. Ne proto, že bych ho schvaloval, ale jednoduše proto, že Biden je nevolitelný. Naopak Elizabeth Warrenová je hodně zajímavá osoba. Pokud se ona stane kandidátkou Demokratické strany, přese všechnu její socialistickou inklinaci, domnívám se, že budete překvapeni kolik žen, černochů a mladých lidí bude volit.
Uvědomme si také na to, že v amerických volbách se o výsledku rozhoduje ve velkých městech. Proč? Tam totiž sídlí největší síla volebních hlasů. Je tam řada univerzit, vysokých škol, mladých lidí, žen. Už jsme měli možnost vidět to v kongresových volbách. Zajímavé je, jak skvěle si demokraté v kongresových volbách vedli. Když uvážíme, že neměli žádný program, žádného kandidáta, a jen se předháněli v tom, kdo víc nenávidí Trumpa. To je mimochodem dost špatná strategie. Nikdo vás nezvolí jen proto, že někoho nesnášíte. I přesto se jim v každém průzkumu vedlo lépe a lépe. Proč? Protože se víc, než kdy dřív registrovaly ženy a mladí lidé. Takže vidíme, že je zde úsilí a jsem si jist, že uvidíme změny.
Je to jak na zasedání OSN. Ta šestnáctiletá švédská dívka (Greta Thunbergová, pozn. red.), ať se vám to, co dělá, líbí nebo ne, představuje jiný hlas. A ten hlas v USA i jinde po světě nabírá na síle. Mám pocit, že někdy v roce 2020 po světě dojde k sociálním nepokojům.
(pozn. redakce: rozhovor byl proveden ještě před oznámením kandidatury Michaela Bloomberga)
A co bude jejich spouštěcím mechanismem?
Nerovnost, korupce. Nerovnost v každé jednotlivé zemi. V Praze protestovalo 100 tisíc lidí proti korupci vlády. Korupcí je ale i „nebýt součástí něčeho“. Pro mě, jako ekonoma, došlo k jedné zajímavé změně – od krize v roce 2008 doteď byly nízké úrokové sazby přínosem jen pro jednu část společnosti. Pro ty, kteří vlastní majetek.
Nerovnost dříve spočívala ve vlastnictví majetku, který vlastní jen velmi malá část populace. A zvětšovala se nerovnost mezi bohatými a chudými. Pro střední třídu se nic neměnilo. Nyní ale nízké úrokové sazby diskriminují lidi s nízkými příjmy. Takže s nižšími úrokovými sazbami má stále méně lidí přístup k úvěrům, protože banky podléhají výraznější regulaci. A protože kvůli nízkým úrokovým sazbám musejí odkládat více regulatorního kapitálu úměrně k nepříznivým výsledkům.
Takže se monetární politika stala diskriminující vůči chudým lidem. Nejdříve lidé díky monetární politice bohatnou a nyní jde o sociální diskriminaci. I když se na to podíváme z ekologického hlediska – přesuneme-li se k používání skleněných lahví namísto plastových, bude to ekologické. Ale kdo si je bude moci dovolit, bohatí nebo chudí? Pouze bohatí! Jestliže se chceme chovat ekologičtěji, je to za velkou cenu pro lidi, kteří mají málo peněz. Jednu věc totiž víme, a já nebudu posuzovat, zda je to dobře nebo špatně, říkám to jenom jako ekonom: náklady na to být ekologický nebo být „ziskový“ z ekonomického hlediska, znamená velký rozdíl v nákladech. V prostředí, kde lidé již mají nižší disponibilní příjem, je to problém. Představte si třeba svobodnou matku, která pracuje v nemocniční prádelně v Praze. Už tak se nemá moc dobře, pokouší se získat úvěr, aby udržela děti ve škole, a mezitím vy se rozhodnete být ekologičtější. A ona bude muset zaplatit za stejný výrobek více.
A jak vidíte bytovou situaci v Praze? Znám řadu lidí, kteří teď hledají byt.
Tak to hodně štěstí. I když budou mít peníze, stejně nedostanou úvěr, protože nejvýše mohou dostat čtyřnásobek platu, musejí být schopni ustát úrok 4 procenta po dobu 30 let. To je v zásadě diskriminační proti každému. A ti, kteří trochu peněz mají, je mají díky tomu, že koupili jedno nebo dvoupokojový byt před dvaceti lety. Pak koupili řadový domek a pak větší dům nebo byt. Ale měli kde začít, měli kapitál hned od začátku.
Teď si lidé všechno pronajímají, byt, auta, kola, knížky… Nechtějí nic vlastnit. Můj tiskový mluvčí třeba nemá řidičák, volá si taxík. Dnes si prostě zavolají Uber nebo něco podobného. Nehromadí jako my. Možná jsme byli hloupí. Ale vyrostli jsme s tím, že chceme první auto. Je už ale nezajímá mít řidičák. Nemají hmotný majetek a tvrdí, že chtějí zážitky, cestovat a být šťastní. S tím se neztotožňuji. Cestuji po celém světě posledních třicet let a je jen jedno místo, kde jsem šťastný – doma, na mé farmě, s rodinou, která je jedinou věcí, na které záleží. Tato generace tvrdí, že záleží na zážitcích. Ale můžete se vyšplhat jen na určitý počet hor, skočit z určitého počtu mostů a plavat s delfíny, ale podle mě je nejdůležitější, co děláme právě teď. Debatovat s přáteli, vyhroceně, zábavně, s lahví vína, dovolit si nesouhlasit s přáteli v nějakém politickém tématu, to je život. Život není o zážitcích, jde o tom mít dobré přátele.
Jde v současné době o konec západní civilizace? Už se to děje v Číně, Indii, na Středním východě. Četl jste knihu Střet civilizací od Samuela Huntingtona, už je to tady? Myslíte si, že tyto země teď opravdu mají výhodu?
Pokud to budete brát z technologického hlediska, v současné době všichni tvrdí, že data jsou nejdůležitější. A kdo má nejvíc dat? USA, Rusko, Čína. Čína zdaleka nejvíc. A kdo má nejvíc obyvatel? Čína. Takže kdo by vyhrál? Čína.
Takže, informace – Čína, rozvoj – již jsou o hodně napřed v kvantových satelitech a podobně. Podle mě je to nevyhnutelné. Kniha Střet civilizací tvrdí, že to nevyhnutelně skončí bojem. To si nemyslím, podle mě nejde o konec civilizace. Ale je to konec světa, jak ho známe.
Je to konec monetární politiky. Pokud by nízké sazby mohly fungovat, tak by už nyní fungovaly. A skutečnost, že Evropská centrální banka a Fed je směrují dolů, to ještě zhorší. Představte si, že bude dalších deset let stejných jako předchozích deset let. Reálná úroková míra v Evropě bude mínus 8 až 10 procent. Bohatí budou stokrát bohatší, chudí budou chudší. Prostě to nefunguje. Stali jsme se neproduktivní civilizací. Musíme vytvořit civilizaci s pozitivnějším smýšlením. A jediným způsobem, jak vytvořit produktivnější společnost, jsou investice do lidí, vzdělání, základního výzkumu.
To řekněte našim ministrům, podle mě jdou do vzdělávání tak 2 procenta HDP. Nejsem si ale jistý, kolik přesně to je.
Přesně. Měli bychom to navýšit na pět procent. Když bych se vás zeptal na tři lidi, kteří Vás v životě nejvíc ovlivnili, jsem si jistý, že mezi nimi určitě bude nějaký učitel nebo mentor.
Dnešní učitelé mají na vysoké méně než 10 hodin praxe ve vzdělávání a pak je pošlou do škol, aby byli novou inspirací. Naši učitelé, lidé, kteří nás inspirovali, abychom byli tím, kým jsme, a dělali to, co děláme dnes, byli často učiteli, kteří měli poslání, hluboké znalosti. A my jsme chápali, že mají tolik vědomostí. Chtěli jsme toho být součástí, pochopit to. V současnosti máme učitele, kteří nemají vzdělání pro to, aby pracovali s dětmi. Nemají vzdělání k ničemu, chtějí prostě jen přežít. Vypadá to, že vláda má pocit, že musí procpat co největší množství lidí vzdělávacím systémem na co nejmenším prostoru a v co nejkratším čase.
V roce 1991 moje první učitelka angličtiny – rodilá mluvčí, pocházející z Kanady, byla to starší paní a řekla mi něco, co si už budu pamatovat navždy: „Vzdělání každého národa jde vpřed kroky malých dětí“. Každá vláda to ví, organizuje programy, všechno možné, ale jakmile jsou zvolení – tak už žádné peníze pro školy nejsou…
Když se nad tím zamyslíte a podíváte se na světový žebříček zemí podle HDP na obyvatele, deset nejbohatších zemí na světě má společnou pouze jednu věc – vzdělávací systém a to, že ženy a muži mají do tohoto systému stejně rovný přístup. Je smutné, že na konci roku 2019 musíme mluvit o tom, že ženy něco nemohou. V dnešní Americe je to tedy méně problém žen a je to situace příjmových kategorií. Pokud se narodíte do chudé hispánské rodiny, pravděpodobnost, že budete mít titul z univerzity, je extrémně nízká. Ne, že byste nebyl dost chytrý, ale prostě k němu nemáte přístup.
Existuje analýza o Harvardu, která ukazuje, že 70 procent lidí jde na Harvard, protože předtím na Harvard chodili buď jejich rodiče nebo někdo z rodiny. Není to o akademickém renomé, je to jedna z předních světových univerzit. A 70 procent studentů přichází díky protekci. Jde o jednu z nejbohatších, nejhýčkanějších univerzit na světě. Není se tak co divit tomu, jak to v politice vypadá, pokud tam úřadují ekonomové z Harvardu, kteří by reálném světě nebyli úplně použitelní. A tak otázka, kterou si musíme položit, je, zda něco bude fungovat v následujícím roce nebo dalších deset let. Pokud jen jeden rok, zbavme se toho. Pokud to má fungovat deset let, investujme do toho. To by mělo být stimulem každého rozhodnutí – vzdělání, obchodních investic, dokonce i milostného života. Být tu na rok je něco jiného, odlišného od toho, kde chcete být za deset let.
Myslíte, že už je v Evropě krize?
Krize ne. Každý říká, že se Evropa rozpadá, je to jen otázkou času. Ale říkáte mi, že společnost, region jako Evropa, která hospodaří dvě století s přebytkem, má nejvíce homogenní populaci na světě, má i přes nedostatky jeden z nejlepších vzdělávacích systémů, která vydělává, zbankrotuje? Možná jsem chodil do nějaké divné ekonomické školy, ale nikdy jsem neviděl zbankrotovat zemi, která hospodaří s přebytkem.
A Německo už bylo technicky vzato téměř v recesi. A dopad a následky budou tvrdší, než se lidé domnívají. Jedním z důvodů je, že pro německou vládu by mělo být přirozené zvýšit fiskální výdaje, investovat do infrastruktury. Mají jeden z nejpomalejších internetů na světě, nevystavěli žádná letiště. Je to země, kde je těžké zaregistrovat novou společnost atd. To už všechno víme. Takže měli by investovat.
Ale zdá se, že Angela Merkelová nechce odejít. Až odejde, Němci otevřou peněženku. Dříve ne. Takže jde o to období od teď až do doby, kdy Angela Merkelová odejde. Pak začne Německo pořádně utrácet. Německé výdaje budou prospěšné pro celou Evropu. Někdo říká, že Británie nikdy nebyla součástí Evropské unie, ale já jako ekonom říkám, že Německo nikdy nebylo pořádně součástí EU. Mají svůj vlastní obchodní model, všechno si dělají po svém. Británie byla dobrým občanem Evropy, mají deficit, utrácejí. Ve skutečnosti je to ale Německo, kdo nezapadá. Spásou pro Evropu bude recese v Německu. A až začnou utrácet a investovat do infrastruktury, přenese se to na celou Evropu a pravděpodobně to přinese velkou produktivitu, 5G rychlý internet a všechna rozhodnutí, která jsou politicky těžká, ale která přijmout musíme.
Jen taková maličkost, týká se to telefonů, znáte ten nový telefon od Huawei? Ten 5G? 5G je rychlejší, dá se dobít za 20 vteřin. V USA jsou ale sotva u 3G. Vrátíme-li k Číně, o které jsme mluvili dříve, je celkem jasné, kdo vyhraje. A i když bych moc rád, aby skvělá Nokie mohla fungovat na 5G sítích, není toho schopná, je pozadu.
No ale Čína není demokratická, takže je lepší, že mají takový politický systém? Žádná levice, žádná pravice, takže to jde rychle.
Strávil jsem v Číně hodně času. Hodně čtu, takže mám lepší přístup k informacím. Čína se rozhodla například u umělé inteligence, že vezme celé město a nechá volné pole působnosti všem startupům. A nechala všechny tyto společnosti soutěžit a konkurovat si naprosto kapitalistickým způsobem. Ve výsledku si konkurovalo celkem 500 různých společností. Dvě přežily a 498 zaniklo. Takže máte pravdu, do jisté míry mají přístup směřující „shora dolů“, ale všechno pohání nejvíce kapitalistický systém, jaký si umíme představit – jako gladiátoři bojující proti sobě, jen jeden přežije. Všechny úspěchy vzešly z tohoto, z rozhodujícího boje.
Mimochodem, v době, kdy Henry Ford vytvořil první Fordův automobil, měl 5000 konkurentů. Nikdo o nich nemluví, všichni mluví o tom, jaký byl Ford vizionář, nikdo nemluví o tom, že v té době měl 5000 konkurentů. A nakonec přežily jen tři společnosti. Jenže pro nás na západě je neúspěch v současnosti to nejhorší, co nás může potkat, politicky i podnikatelsky. Když se podíváte na autonomní vozidla, Waymo nebo jak se jmenují, jsou to prostě auta, sledovali je a testovali je na jeden a půl milionu kilometrů během pěti let. Zatímco Tesla to tak udělala u každého jednotlivého auta, takže to je 75 milionů km během šesti měsíců. Rozdíl je ve schopnosti podstoupit riziko. Ten správný přístup je pravděpodobně někde uprostřed. Ale Číňané to dělají více než Tesla, prostě říkají lidem, teď budeme mít senzory v každém mrazáku, v každém světle. Takže odpověď na vaši otázku je ano
i ne.
Jaký bude podle Vás vývoj v Hongkongu? Jak víme, 1. října bylo sedmdesáté výročí čínské komunistické strany.
Zeptám se obráceně já Vás – co se nakonec stane v Hongkongu? Do roku 2047 musí být zcela čínský, ne duální. Teď o tom mluvím čistě z pohledu rizika: je čínský a vždycky bude čínský. A mimochodem, Tchaj-wan taky bude do roku 2047 čínský.
Z pohledu ekonomického ekosystému jde o „černou labuť“. Spousta financování od soukromých společností, které jde do Číny, je převáděno do Hongkongu, převedeno na dolarové vklady a pak převedeno na renminbi. Je zde likvidita a přenos kreditu, ale z politického hlediska to nevidím jako politickou událost. Může se to zvrtnout, ale nakonec se to nezmění, není to jako návrat k Británii. Přechod je dokončen, a nakonec bude Hongkong čínský. To samé Tchaj-wan. Nehlásám konec Tchaj-wanu, ale Čína nedovolí, aby se postupem času nestal čínským. Ale z měnového hlediska je u Hongkongu riziko. A trh to nechápe. To je jeden z důvodů současného zpomalení Číny, že přenos kreditu v Číně nefunguje. Proč? Mimo jiné je tomu tak kvůli Hongkongu, který je do jisté míry v pohotovosti.
Zmínil jste obchodní válku mezi USA a Čínou. Nyní v listopadu je to jeden rok do amerických voleb. Myslíte si, že Trump může dosáhnout nějaké dohody s Čínou, aby si pomohl ke znovuzvolení? Jak myslíte, že to dopadne?
Ještě donedávna se Čína chtěla Trumpa zbavit, jeho znovuzvolení byla ta nejhorší věc. To, že nebude opětovně zvolen, se může stát ze dvou důvodů: recese v USA nebo kolaps akciového trhu. Tedy pokud se něco stane, pokud se věci zase zhorší, tak to v podstatě pomůže.
Čína dříve Trumpa nazvala papírovým tygrem. Mají k němu nulový respekt. Vědí, že je narcista a chce slyšet jen chválu. Hráli to tak kvůli 1. říjnu. Čína rázně zasahovala, Šanghaj, Peking, naprosto uzavřené, nikdo nesměl komunikovat, žádná radiová komunikace, všechno uzavřené. Takže tohle všechno, umírněnost jejich rétoriky, aby dosáhli nákupů zemědělských produktů, všechno tohle byl plán, jak zajistit, aby prošli prvním říjnem.
Zdroje, který v Číně mám, mi tvrdily, že žádná úplná dohoda nebude. Protože pokud se mluví na rovinu, žádné zdržování, je potřeba projednat 144 bodů. Čína dle nich říkala, že se můžeme dohodnout na 40 procentech 40 procent je k diskuzi a 20 procent nikdy ani diskutovat nebude. Když se v květnu obchodování zhroutilo, šlo o jedno z těch 20 procent. Těch 20 procent se týká, mimo jiné, toho, že pokud ke konečné dohodě dojde, jak bude sledována? Bude to jako Agentura pro atomovou energii, vyšlou tam inspektory? Číňané něco takového nedovolí. Nechtějí žádné zásahy, diskutované či přímé zásahy do skutečnosti, že podporují státem vlastněné podniky. Chtějí, aby Čína byla uznávaná jako stoupající světová velmoc, což je velice důležité pro jejich prestiž. Je zde řada problémů, také technologie. Těch 20 procent nemůže být nikdy diskutováno. V podstatě není nikdy možné dosáhnout úplné dohody, je ale možná částečná dohoda.
Je zajímavé, co se děje na mikroúrovni – transformace, na kterou se Čína vždy chystala, byla uspíšena. Technologická nadřazenost Číny se tak v nadcházejících letech výrazně zvýší, protože vláda zvýší rychlost a investice. Ale nezmiňuji to jako pozitivní věc, domnívám se, že čínský obchodní model jede naprázdno a je pro něj velmi těžké vytvářet růst. Z technologického hlediska jsou ovšem vítězi, protože rostou a porostou. Myslím, že je v současnosti více projektů umělé inteligence v čínštině než v angličtině. Přitom ještě před pěti lety bylo 90 % projektů umělé inteligence v angličtině. Oni pevně věří, že umělá inteligence a data jsou klíčem k budoucnosti.
Domníváte se, že je to od českého prezidenta Miloše Zemana chytré, že naši zahraniční politiku orientuje na Čínu?
Podle mě správným způsobem, jak přistupovat k Číně, je skeptická otevřenost. Čína je velkou světovou mocností. A nejde jen o Čínu, vzpomeňte si na „Jeden pás, jedna cesta“. Takže jako to máme v Evropské unii, vznikne Čínská unie s Vietnamem, Kambodžou a možná Indií. Mluvíme o rozdělení světa, východní pobřeží je Čína, západní je USA, a Evropa je uprostřed. V ideálním případě Evropa, Česká republika, potřebuje být prostředník, férový hráč.
V zahraniční politice jste dle mého názoru ohromně otevření, respektujete kulturní rozdíly Číny. Jde o to, že respekt musí být na obou stranách. Diplomacie není o tom mít pravdu nebo ne. Je o schopnosti koexistovat dalších padesát let. V kontextu dalších padesáti let Čínu budete potřebovat. Budete ji potřebovat pro růst, protože vám jde 30–32 procent exportu do Německa. Ale nebude to 32 procent. Takže musíte rozhodnout, odkud přijde další navýšení exportu. Je více než pravděpodobné, že to bude Čína nebo s Čínou spojené společnosti po celém světě. To ale neznamená, že se musíte chovat jako byste byli slepí a dělat cokoliv vám Čína řekne. Je opravdu nutné být k Číně skepticky otevření.
Do toho spadá změna způsobu, jakým my Evropané děláme věci. Ale když jednáte s Čínou, jste v Číně, vidíte věci jinak. Věříme ve vyrovnanost, věříme, že přínos musí být pro obě strany. V Číně se to tak ale nedělá. Vytvářejte vztah, ale musíte být skeptičtí. Vždy a ve všem z pohledu ostatních zemí a dohod, nesmíte si uzavřít cestu s Čínou a jít pouze s USA, tak jako to do jisté míry udělalo Japonsko. Japonsko to dělá, protože má velmi málo způsobů, jak do Číny vstoupit. Vidíte klasické země, které nemají možnost dostat se do Číny z historických důvodů, Jižní Korea, Japonsko, oni si tu možnost uzavírají a jdou s USA. Každý prezident již od doby Richarda Nixona chtěl USA odstavit z role světového policajta. Obama to dělal. Trump to také dělá, dělá to jen zjevněji než ostatní. Chtějí zemi dostat z role, která ji byla přidělena druhé světové válce. Spojené státy tím policajtem být nechtějí. A teď nám Trump říká, že nechtějí být ani bezpečnou měnou. Jsme tak v podstatě svědky toho, jak se přesouvají tektonické desky světa. A my musíme být otevření a musíme investovat, do čeho můžeme– vzdělání, budoucnosti a toho, jaký typ hodnot chcete jako společnost zastávat.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.