Dnes dopoledne bude zveřejněna „Nobelova cena za ekonomii“. V minulém roce si ocenění odnesli Ester Duflo jako nejmladší držitelka a teprve druhá žena, Abhijit Banerjee a Michael Kramer za jejich experimentální přístup k odstranění globální chudoby. Stalo se tak trochu nečekaně. Ne, že by výzkum zmíněných autorů nedosahoval významu hodného Nobelovy ceny, ale málokdo čekal, že by se tak mohlo stát již v roce 2019.
Jedním z přímých důsledků je, že výrazným favoritem na ocenění v letošním roce je bývalý školitel Ester Duflo Joshua Angrist (MIT). Platilo by tak, že student předběhl svého vedoucího. Jeho jméno spolu s Davidem Cardem (UC Berkeley) se ve spojení s oceněním za letošní rok skloňuje často. Vlastně pro mnohé byli favoriti již v minulém roce. Angrist a Card by byli oceněni za přínos ve využití ekonometrických přístupů ve studiu trhu práce, tedy v oblasti, kterou spolu s dalšími ekonometry, například Davidem Autorem (MIT), Jörn-Steffenem Pischkem (LSE) či Alanem Kruegerem (2019, Princeton U), výrazně formulovali.
Mezi další skupiny ekonomů, kteří se objevují v diskuzích, patří rozhodně ekonomové věnující politické ekonomii Guido Tabellini (Bocconi U), Torsten Persson (LSE) či Tim Besley (LSE) a kdyby letos na jaře nezemřel, tak i Alberto Alesina (2020, Harvard U). Reálné šance však výrazně klesají tím, že Persson je součástí komise udělující Nobelovu cenu. Do třetice lze hledat inspiraci v oblasti veřejné ekonomie, třeba v podobě Emanuela Saeze (UC Berkeley) za jeho výzkum daňového systému. Další skupinou, která přichází v úvahu jsou ekonomové, u který se častěji skloňuje otázka kdy Nobelovu cenu dostanou, než jestli ji dostanou. Mezi takové patří například Daron Acemoglu (MIT) nebo Raj Chetty (Harvard U). Zvlášť druhý jmenovaný má však pravděpodobně ještě dost času. Na druhou stranu po překvapení v loňském roce může i letos přijít ocenění pro mladé(ho) ekonomy(a).
Nezbývá než se nechat překvapit. Zveřejnění lze sledovat zde živě od 11:45
