České exportně orientované ekonomice se letos otevírají nové obchodní příležitosti v zemích, jako jsou Írán či Kuba. Zároveň musí čelit mnohým rizikům, jako je stagnace světového hospodářství, nedostatek kvalifikovaných pracovníků nebo aktuální migrační krize. Shodli se na tom účastníci 6. ročníku Coface Country Risk Conference, které se zúčastnilo přes 90 ekonomů, odborníků na řízení firemních rizik a zástupců českých společností.
„O současném období mluvíme také jako o ‚japanizaci‘ ekonomiky, kdy světové hospodářství roste jen mírně a spíše stagnuje, inflace je nízká a někdy dokonce přechází do deflace, což jsou rysy, které byly v Japonsku posledních 20 let běžné. Tento fenomén začíná platit i pro zbytek vyspělého světa. Velké investice do rozvojových zemí se odkládají, což zpomaluje i tyto trhy,“ popsal globální ekonomické klima Martin Růžička, Country Manager Coface Czech.
V celosvětovém zobecnění podle něj platí, že nejrizikovějšími sektory jsou v současnosti energetika a ocelářství. V jednotlivých regionech se pak rizikovost konkrétních sektorů odlišuje. „Například informační technologie jsou ve střední Evropě naprosto bezproblémové, naopak v Asii evidujeme v tomto sektoru velké množství nezaplacených pohledávek. V poslední době také klesá objem přepravy, nicméně díky poklesu cen ropy celé odvětví vykazuje zatím ještě dobrá čísla,“ dodal Růžička.
Coface předpokládá, že světová ekonomika poroste v letošním roce o 2,7 procenta, loni to byl 2,6 procenta. V případě ČR by měl být růst nižší než loni. „ČR v loňském roce předvedla působivý růst o 4,3 procenta. Z části byl způsobený dočerpáváním evropských fondů za programové období 2007–2013 a rozsáhlými investicemi do infrastruktury. Firmy rovněž navyšovaly své zásoby s vidinou vyšší poptávky. Pomohlo také z mého pohledu velmi chytré udržování kurzu koruny vůči euru na 27 EURCZK,“ uvedl Grzegorz Sielewicz, hlavní ekonom Coface pro region střední a východní Evropy. Letos poroste podle Coface HDP v ČR o 2,4 procenta.
Pro region CEE Coface předpokládá tříprocentní růst HDP. Mezi zeměmi, kterým by se mělo letos obzvlášť dařit, jsou Polsko a především pak Rumunsko, kde došlo k výraznému snížení DPH například na potraviny (z 24 % na 9 %). Lépe se povede i východoevropským zemím, především pobaltským státům, které jsou navázané na ruskou ekonomiku, jež se jen obtížně vypořádává s nízkými cenami ropy a zemního plynu. Ruský HDP letos klesne o 1,5 procenta. Naopak nejvýznamnější obchodní partner ČR – Německo – by měl v letošním roce svůj HDP zvýšit o 1,5 procenta.
Rizika na obzoru
Region střední a východní Evropy čelí momentálně několika vnitřním a vnějším rizikům. „Nízká nezaměstnanost velmi posiluje spotřebu domácností, na druhou stranu výrazně znesnadňuje firmám získávat nové zaměstnance, především ty specializované, kteří jsou důležití pro průmyslový sektor,“ upozornil Sielewicz.
Regionu by se také výrazněji dotklo zpomalení čínského růstu. To by postihlo primárně německé podniky, ale přeneseně by se to dotklo i dalších evropských firem, které do Německa dodávají. „Musíme se připravit na to, že z Číny mohou přijít další špatné zprávy,“ podotýká Sielewicz, podle nějž se negativně může projevit i současná migrační vlna, pokud povede například k omezení volného pohybu uvnitř schengenského prostoru, což by zdražilo přepravu zboží.
Migrace jako přirozený jev
Politický geograf Michael Romancov upozornil, že migrace obyvatel je přirozený jev, kterému se ani ČR nevyhne. „Jsme svědky velmi dynamického růstu populace, zejména v problematických regionech. Tyto oblasti, které se v horizontu let 2030 až 2050 stanou nejlidnatějšími na světě, leží v blízkosti Evropy. Je to zejména subsaharská Afrika a tzv. širší Blízký východ. Migrační cesty byly prošlapány, je logické, že se tudy bude snažit proud migrantů do Evropy pronikat,“ říká. Dodává, že pokud chce Evropa efektivně migraci řešit, musí budovat kapacity pro její regulaci a rovněž se soustředit na zmírňování problémů v zemích, odkud lidé odcházejí.
VIDEO @MichaelRomancov Pohyb lidí je globální fenomén a @realDonaldTrump nezvítězí https://t.co/ZUO6jovMub @roklen24 pic.twitter.com/wP89cvNCyK
— Roklen24.cz (@roklen24) 24. května 2016
Podle předsedy představenstva AMSP ČR Karla Havlíčka se české firmy do budoucna bez zahraničních pracovníků neobejdou. „Chceme-li růst, zřejmě nás nemine, že budeme muset čím dál tím více využívat cizí pracovní síly,“ tvrdí s tím, že už nyní firmy marně hledají 120 tisíc lidí. Rozhodující podle něho je, aby lidé z ciziny chtěli pracovat a byli adaptabilní, pak nezáleží na tom, zda budou lidé přicházet například z východní Evropy, či z Blízkého východu.
Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Lukáš Kovanda doplnil, že výrazný příliv nekvalifikovaných pracovníků ze zahraničí by měl negativní dopad na nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. „Do určité míry je migrace zvladatelná, pár tisíc migrantů pro český pracovní trh není problém, nicméně pokud by těchto lidí mělo být například 80 tisíc, mělo by to závažnější negativní dopad,“ uvedl. Připomenul situaci v americkém Miami, kde v 80. letech po příchodu migrační vlny Kubánců klesly mzdy nízkopříjmových skupin o třetinu. „Přichází navíc fenomén robotizace a automatizace, budou to právě roboti a automaty, které budou brát práci potenciálně příchozím nekvalifikovaným migrantům, a stát se bude muset o migranty v rámci sociálního systému postarat,“ tvrdí Kovanda.
Nové příležitosti pro český export
Český zahraniční obchod v loňském roce pokořil významný milník. „Poprvé v historii republiky překročil český zahraniční obchod deset miliard korun denně,“ uvedl Martin Tlapa, náměstek ministra zahraničních věcí pro řízení sekce mimoevropských zemí, ekonomické a rozvojové spolupráce. Bylo to o 0,7 miliardy korun více než v roce 2014.
Jedním z dlouhodobých rizik české ekonomiky je nicméně přílišná orientace na trhy EU, podíl exportu do těchto zemí přesahuje 83 procent. Případná stagnace či pokles ekonomiky regionu by se pak v ČR výrazně projevily a odborníci radí export diverzifikovat mezi více trhů. Z tohoto důvodu je podle Tlapy pozitivní, že se český export začíná dostávat i do zemí, kam se v minulosti pokoušel prosadit. „Vedle asijských zemí vidíme zejména v Africe daleko větší aktivity ze strany českých firem a podnikatelů,“ dodal. Vláda se pak snaží změnit obchodní bilanci s Čínou, kdy vzájemné výměně zboží dramaticky dominuje čínský dovoz.
„Průmyslové zaměření české ekonomiky náš export silně stimuluje i do vzdálenějších destinací. Dostaneme se tak prakticky kamkoliv, obzvlášť do míst, kam už pronikl nějaký větší podnik a vzal s sebou i další menší firmy. To fungovalo historicky a bude fungovat i v budoucnu. Můžeme tak například navazovat na předchozí dodávky do Íránu a na Kubu,“ uvedl Růžička, který zároveň upozornil na to, že ve vzdálenějších destinacích je potřeba hledat stabilní trhy. „Soustředil bych se na trhy, kde je riziko diverzifikováno. Například v Africe je řada zemí, které jsou zaměřené na využívání jedné komodity, a když cena této komodity podstatně klesne, hroutí se celá infrastruktura dané země,“ dodal.
Nutné jsou kontakty a zajištěné financování
Jednou z otevírajících se příležitostí je Írán. Jedná se o osmdesátimilionový, relativně likvidní trh s rostoucí poptávkou, potřebou modernizovat a investovat do infrastruktury. „Z pohledu českých firem zde máme dobré jméno a je zde řada sektorů, kde jsme konkurenceschopní. Jsou to především dopravní infrastruktura, chemie, stavebnictví či energetika,“ uvedl Tlapa.
Oproti Íránu je kubánský trh křehký z hlediska likvidity, chybějí zde citelně peníze a zásadní roli tak hraje otázka financování projektů. I zde je nicméně na co navazovat. „Přibližně 50 procent energie je na Kubě vyrobeno českými technologiemi,“ upozorňuje Matyáš Pelant z ministerstva průmyslu. Energetická zařízení a turbíny tvoří tradiční artikly českého vývozu na Kubu. Historicky tvořily třetinu československého vývozu na Kubu také potraviny. Dnes Kuba dováží na 80 procent potravin, především z USA. Země potřebuje zásadní investice do zemědělství a celkové infrastruktury, rozvoj průmyslových zón je nicméně nutné financovat zahraničním kapitálem. „Velkou výhodou kubánského trhu je bezpečnostní situace a také monopol, kdy pokud chytře zvolíte produkt, máte na tamním trhu zajištěno v podstatě jeho monopolní postavení,“ doplnil Pelant.
Tradičním největším obchodním partnerem Kuby je Venezuela. Ze zemí EU na Kubu exportuje nejvíce Španělsko, které ročně do této destinace vyveze zboží za jednu miliardu eur. Právě zahraniční konkurence je na Kubě jednou z velkých výzev. Rozhodující pro úspěch českých exportérů nejen na Kubě bude pak jejich schopnost získat financování a zajištění svých projektů.
„Velká část toho, jestli jsme konkurenceschopní, nebo ne, závisí na financování, a v tomto smyslu je v České republice role Coface a dalších finančních institucí zcela zásadní,“ tvrdí Tlapa. Jeho slova potvrdila i regionální výkonná ředitelka Coface CEE Katarzyna Kompowska. „Coface je silným partnerem pro české firmy a českou ekonomiku. V České republice máme 300 firemních klientů, spravujeme 1,5 miliardy eur pohledávek u českých a zahraničních firem. Celkem 25 tisíc klientů čerpá z naší databáze rizik. Naše zkušenosti spočívají právě v tom, že dokážeme sledovat mikro- a makrorizika v celém světě,“ uvedla.
Společnost Coface je jedním z největších světových pojišťovatelů pohledávek. Letos slaví 70 let od svého založení. V České republice působí od roku 1991, letos tedy již 25. rokem. Po celém světě zaměstnává na 4500 lidí. Ve dvou stovkách zemí má přibližně 40 tisíc firemních zákazníků.
