Řidiči budou smutnit, centrální bankéři jásat. Prvním zdraží pohonné hmoty, druzí se přiblíží splnění svého úkolu, tj. dosažení inflačního cíle. Takhle prosté se toho mohlo ve středu zdát, poté, co se představitelé Organizace zemí vyvážejících ropu – OPEC – poprvé po řadě let v Alžíru nečekaně dohodli na omezení těžby. Ropa bezprostředně po oznámení noviny poměrně výrazně zdražila. Prvotní optimismus ropných investorů ale vzal rychle za své. Došlo jim, že tak jednoduché to nebude. Od té doby už cena ropy spíše stagnuje. Investoři si totiž po vystřízlivění nejsou jisti, do jaké míry se rozhodnutí OPEC reálně promítne do situace na trhu. Členové OPEC, jak známo, mají za sebou přepestrou historii porušování vzájemných dohod.
OPEC je totiž ve skutečnosti mnohem spíše jakýmsi byrokratickým syndikátem než kartelem, jak o něm ve zkratce referují média. Patrné je to výrazně právě při stanovování těžebních kvót. Pokud by byl OPEC vskutku funkčním kartelem, kvóty by byly nastaveny více ve prospěch těch jeho členských zemí, které ropu těží v největším objemu a při nejnižších nákladech. To je v prvé řadě pochopitelně Saúdská Arábie. Naopak menší producenti a producenti, kteří vykazují vysoké náklady ropného dobývání, jako je Venezuela, by se musely spokojit s nižším těžebním podílem v rámci OPEC, než jaký jim ve skutečnosti náleží. Menší a vysokonákladoví producenti jsou tedy velkorysými kvótami vlastně upláceni, a to proto, aby je nenapadlo OPEC opustit.
Ropný zlom: #OPEC má dohodu na omezení těžby – Roklen24.cz https://t.co/CEA9d3O0Db prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/racJddB1XI
— Roklen24.cz (@roklen24) 28. září 2016
OPEC má blíže k byrokratickému syndikátu než ke kartelu proto, že musí vyvažovat vnitřní a vnější zájmy. Vnitřním zájmem je právě to, aby ve své náruči udržel i menší a vysokonákladové producenty, a podpořil tak svůj (geo)politický vliv na globální šachovnici. Co se týče vnějších zájmů, OPEC se snaží docilovat toho, aby produkoval dostatečně vysoký objem ropy. Ideálně takový, který zajistí, že ropa nezdraží natolik, aby díky tržbám z ní vzkvétaly producentské státy mimo OPEC. Přitom učebnicovou charakteristikou kartelu je právě docilování vysoké ceny, to je ostatně jeho vlastní smysl. I z toho je tedy patrné, proč OPEC není standardním kartelem. Pokud by učebnicovým kartelem byl, budou z toho – tj. z vysoké ceny ropy – profitovat nečlenští těžaři, což je v rozporu s vnějším zájmem OPEC. OPEC se tedy na jedné straně snaží udržovat ceny dostatečně nízko, aby od produkce, investic a průzkumných prací odrazoval nečlenské země, a na druhé straně dostatečně vysoko, aby svým členům poskytl benefit z dohod – byť tak často porušovaných –, které se v jeho rámci uzavírají.
Stabilita ropného trhu? Pozor na čínskou „divokou kartu“
Ostatně po jednáních v Alžíru trhy spekulují, že těžbu omezí hlavně Saúdská Arábie. A že menší členové, jako je Írán, Libye či Nigérie, budou dále moci dokonce i zvyšovat svoji produkci. To je jen dalším potvrzením toho, že OPEC je ve skutečnosti syndikátem plnícím leckdy nevyzpytatelná politická zadání. Míra nejistoty je tedy enormní. Sázet na zdražení ropy, benzínu či nafty jen na základě alžírských jednání je tedy pošetilé. Stejně jako sázet na zrychlení inflace.
Vyšlo v E15.
Cena #benzínu? Do konce roku bude spíše zlevňovat https://t.co/bXh0j0Ee15 @roklen24 #gas #CzechRepublic pic.twitter.com/umJPXu9ZYH
— Roklen24.cz (@roklen24) 17. září 2016
