Evropské výnosy klesají, americké rostou. Dolar se obchoduje v mírné ztrátě nad 1,0840 za euro. Koruna obrátila do lehkého zisku pod 25,35 za euro.

Sobotka, Babiš a spol. mají víc štěstí než rozumu

Štěstíčko přeje celé současné vládě. Její představitelé nic moc kloudného nedělají, a ekonomika šlape jako hodinky. Ministerstvo financí – jak je patrné ze srpnového plnění rozpočtu – má směle nakročeno k tomu, aby za celý letošní rok vykázalo jeden z nejlepších výsledků hospodaření v novodobé české historii. Letošní rozpočtový schodek bude opět – podobně jako loni – výrazně nižší než schválených sto miliard. Zřejmě až o třetinu.

Skutečným dítětem štěstěny je ale hlavně premiér Sobotka. Na příznivé vlně ekonomického cyklu se totiž už jednou vezl. Hlavně v letech 2002 až 2006, kdy šéfoval státní kase. Jako by se však od té doby vůbec nezměnil. Dává najevo, že schodek ve výši 70 miliard pro příští rok se mu zdá příliš „těsný“. Jako by mezitím nenastala žádná ekonomická krize, která zřetelně signalizovala, jak prospěšné je mít v horších časech veřejné finance v pořádku. Bohužel pro nás, bohudík pro Sobotku, špatné časy přečkal v závětří, bez angažmá ve vládní funkci, tedy bez toho, aby musel přímo čelit ekonomické krizi. Asi i proto se stále ne a ne poučit.

 

Český státní rozpočet je „nad plánem“. Ke konci srpna je zatím v nejlepší kondici za 8 let. Co z toho plyne?

Posted by Roklen24 on 1. září 2015

Za krize a recese Sobotku volič vykázal do opozice. Nečas s Kalouskem si částečně vylámali zuby kvůli Sobotkovu rozhazování z prvních let milénia. I kvůli dnešnímu premiérovi museli nepopulárně utáhnout opasky v čase krize, čímž není řečeno, že by se nedopouštěli chyb, za něž si mohou výhradně sami. Teď Sobotka těží i z tohoto utahování opasků. Prostě učebnicové dítě politické štěstěny.

Jako ten pijan, co se v kocovině zaklíná, že na chlast už nesáhne. Jakmile je mu zase hej, už usedá ke sklence. Tak jsme během recese neustále slýchali, jak politici chybovali, když v příznivých časech nedbali rozpočtové ukázněnosti. Teď je ekonomická kocovina pryč. S ní ale, zdá se, i jakékoli snahy o razantní ozdravení tuzemských veřejných financí. Přitom právě teď by se ozdravovat dalo. Vláda pro to ale příliš nedělá. Pokud už se k nějakým krokům v ekonomické oblasti uchýlí, jde mnohdy o rozpačitosti, či rovnou nerozumnosti. Třeba zavedení třetí sazby DPH. Podle aktuálního zjištění nevedlo v zásadě k žádnému zlevnění pro spotřebitele. Naopak značí vyšší administrativní náklady pro podnikatele. A koneckonců i pro stát.

Podobně rozpačitě působí skokové navyšování minimální mzdy. Ta přitom za poslední léta vykazuje už v tuto chvíli (bez zahrnutí chystaného lednového navýšení) třikrát rychlejší tempo růstu než mzda průměrná. Firmy a podnikatele navíc zřejmě zatíží i elektronická evidence tržeb. Od ní přitom nelze čekat žádné zásadní zlepšení výběru daní či zmenšení šedé ekonomiky, jak napovídají zahraniční zkušenosti s podobnými opatřeními.

Jenže k pěknému úspěchu – třeba u dalších voleb – mnohdy postačí mít více štěstí než rozumu.

Vyšlo v E15.

Newsletter