Státní dluh během pololetí stoupl o 18 miliard korun na 1,691 bilionu korun. Informovalo o tom ministerstvo financí. Na každého Čecha tak hypoteticky připadá dluh zhruba 160 tisíc korun.
Po 16 letech dvouciferných nárůstů v procentním vyjádření se od roku 2013 dařilo dluh stabilizovat, či dokonce mírně snížit. Tento vývoj však letos bere za své. Opětovně to potvrzují údaje ke státnímu dluhu za letošní první pololetí.
Zmíněná stabilizace státního dluhu nebyla výsledkem vyrovnaného či přebytkového hospodaření české vlády – ať už té současné nebo minulých –, ale rozpouštěním rezervních prostředků. Jedním z důvodů současného opětovného nárůstu státního dluhu je fakt, že možnost rozpouštění rezerv pochopitelně není neomezená.
Rezervní prostředky ministerstvo financí akumulovalo zejména v době vrcholící finanční krize, aby předešlo situaci, kdy bude nuceno si na světových trzích půjčovat za nevýhodných podmínek. Ke stabilizaci dluhu přispělo také spuštění projektu státní pokladny v lednu 2013, která vedla ke zlepšení hospodaření z hotovostními toky ministerstva.
Podíl Čechů, kteří neplatí včas dluhy, letos klesl pod osm %
Dalším důvodem aktuálního nárůstu dluhu, který akcentuje samo ministerstvo financí, jsou vysoce příznivé podmínky na dluhopisových trzích. Vláda v řadě případů dostává zaplaceno za to, že ji investoři půjčují. Celkové inkaso z těchto operací však v prvním pololetí činilo zhruba 133 milionů korun, což jsou z hlediska objemu státního dluhu „drobné“ a nelze jimi další zadlužování plně obhájit.
Platí, že zatímco loni v prvním pololetí dosahoval státní dluh 1663 miliard korun, letos ke stejnému datu dosahuje 1691,3 miliardy korun. Dluh jako takový tedy dále narůstá, a to i v příznivých makroekonomických podmínkách, které nebudou trvat věčně. Dlouhodobě je samozřejmě kýžené státní dluh nejen stabilizovat, ale dokonce redukovat.
Vláda by měla více využívat současné dobré kondice české ekonomiky a usilovat o vyrovnaný rozpočet již v roce 2017, což je cíl dosažitelný i podle prognózy České národní banky. Fakt, že si na světových trzích výhodně půjčuje, by ji neměl vést k tomu, aby svůj dluh nepřiměřeně navyšovala. Její celkové hospodaření stále postrádá vyšší míru ambicióznosti a opravdové snahy státní dluh alespoň dlouhodobě stabilizovat.
