Po 16 letech dvouciferných nárůstů v procentním vyjádření se od předloňského roku daří státní dluh stabilizovat. Čísla za druhé pololetí letošního roku to potvrzují.
Státní dluh během prvního pololetí klesl o 650 milionů na 1663 miliard korun. Na každého Čecha tak připadá dluh téměř 158 tisíc korun.
Nutno však dodat, že stabilizace státního dluhu není výsledkem zlepšení hospodaření české vlády – ať už té současné nebo minulých –, ale čerpáním rezervních prostředků.
Dlouhodobě je ovšem kýžené státní dluh nejen stabilizovat, ale začít redukovat. A nikoli pouze „opticky“, tedy čerpáním rezerv. Vláda počítá s jeho stabilizací letos a minimálně i v příštím roce na úrovni kolem 1,7 bilionu korun.
Pokud se ekonomika bude vyvíjet podle očekávání a poroste tempem kolem tří procent, měla by vláda být ambicióznější a zasadit se o nižší rozpočtové schodky. Z tohoto hlediska lze do jisté míry vítat aktuální cíl vlády, iniciovaný ministerstvem financí, spočívající v plánovaném schodku státního rozpočtu pro příští rok ve výši 70 miliard korun a v jeho dalším snižování v roce 2017 na 60 miliard a v roce 2018 pak 50 miliard korun. Například pro rok 2016 ministerstvo totiž ještě před několika měsíci počítalo se schodkem v rozmezí 95 až 100 miliard korun. I tak by však redukce schodku mohla – a měla – probíhat rychleji. Tlak na nízké schodky se vládě „vrátí“ v podobě nižších nákladů na obsluhu dluhu, neboť znamenají lepší rating a lepší vnímání v očích mezinárodních investorů.
V poměru k hrubému domácímu produktu je veřejné zadlužení České republiky, jehož podstatnou složkou je právě státní dluh, v kontextu zemí Evropské unie podprůměrné. V daném ukazateli jsme na tom lépe než země jako Německo, Rakousko, Finsko či Nizozemsko, o takzvaných periferních státech eurozóny ani nemluvě.
