- podcasteři objevili úrok
- v „devadesátkách“ bylo veselo
- návrat do normálu
Výše úrokových sazeb se stala v našich končinách frekventovaným tématem investorských podcastů posledních několika týdnů. Výnos desetiletých státních dluhopisů na úrovni kolem pěti procent p. a. je něčím, s čím se mladá generace investorů zatím nesetkala. Úroková sazba byla parametrem, který se při rozhodování o investici nebral do úvahy. Mělo to své opodstatnění. Při sazbách kolem jednoho až dvou procent p. a. působil úrok jako relikt minulosti, který se už nikdy neměl vrátit do kalkulací a měl zmizet v propadlišti ekonomických dějin. Historie však nabrala jinou trajektorii.
V devadesátých letech dvacátého století byly úrokové sazby v průměru mnohem výše než dnes a nikdo se nad tím faktem nepozastavoval. Německá marka nesla po sjednocení Německa zpočátku kolem devíti procent p. a., francouzský frank obvykle o něco více než marka a za krize evropského měnového mechanismu v letech 1992–1993 se krátkodobá sazba vyšplhala na dvouciferné úrovně kvůli tlaku na kurz a odlivu zahraničního kapitálu. Italská lira a řecká drachma se nad touto hranicí pohybovaly trvale, v Řecku dokonce v první polovině dekády nezřídka nad dvaceti procenty. Nižších sazeb požíval americký dolar, jehož desetileté výnosy se v devadesátých letech pohybovaly zhruba mezi čtyřmi a osmi procenty a který se vzpamatovával z bouřlivých osmdesátých let, kdy i v USA výnosy desetiletých dluhopisů vylétly k patnácti procentům. Ještě nižší sazby nabízely už jen japonský jen a švýcarský frank. Dluhopisový trh byl mnohem serióznějším a důležitějším tématem než trh akciový. Je proto poněkud paradoxní pozorovat dnešní pohoršení nad stoupajícími úroky. Nejedná se o známku úpadku, nýbrž o návrat k normálu.
Od dnešní doby se ta minulá liší úrovní zadluženosti globální ekonomiky. V devadesátých letech činila pro nefinanční sektor zhruba 180 procent HDP, dnes je to zhruba 235 procent (dle IMF Global Debt Database). Odmyslíme-li si strukturu, ať už z pohledu geografického, nebo z pohledu rozdělení mezi stát a soukromý sektor, jde o nárůst zhruba o třetinu, tedy nikoli o zlom. Uvědomme si, že současná ekonomika je technologicky velmi náročná a tudíž potřebuje ke svému fungování mnohem více investic než ekonomika před třiceti lety. Velké fixní investice se bez alespoň částečného zadlužení realizují jen obtížně, což platí i pro současnou vlnu investic do AI a datových center. Při srovnání s devadesátými lety je navíc nutné sledovat reálné výnosy, tedy sazby očištěné o inflaci, které byly tehdy výrazně vyšší. Prostor pro růst současných sazeb proto stále existuje. Přiznejme také, že při vyšším zadlužení dopadá stejná sazba na rozpočty tvrději než dříve, takže náklady na obsluhu dluhu zaslouží pozornost. Současná varovná volání proto nejsou zcela lichá.
Klíčem k udržitelnosti dluhu je reálný růst tažený zvýšenou produktivitou. V devadesátých letech byla tímto motorem globalizace, offshoring a IT. V dnešní době to mohou být AI a robotika. Nesnažme se proto v dnešním úrokovém nastavení vidět znamení úpadku a dekadence, ale ani automatický příslib skvělé budoucnosti, nýbrž návrat do světa, v němž mají peníze opět svou cenu.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
