Koruna od rána mírným tempem posiluje a obchoduje se zpět pod hranicí 26,70 EURCZK

Trump: Vzdělání, nikoliv protekcionistická nostalgie!

Ač nevidíme více než 6 desítkám miliónů voličů do hlav, vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách má všechny znaky revolty proti liberálnímu ekonomickému pořádku posledních čtyř desetiletí a proti pociťované ztrátě kulturní identity „původních“ obyvatel (jakkoliv „původní“ neznamená pouze „bílí“).  Podobně jako červnové referendum v Británii i americké (ale i české) prezidentské volby odhalily obrovskou rozpolcenost země: polovina nedokáže ani na chvíli pochopit, jak ta druhá mohla volit tak, jak volila.

 Že šlo za oceánem z nemalé části o zuřivý záchvat nostalgie za lepšími časy, naznačují výsledky v Rezavém pásu Ameriky (Pensylvánie – Wisconsin): v Pensylvánii i Michiganu vyhrál republikánsky kandidát poprvé od roku 1988, ve Wisconsinu od roku 1984. Nejde ani tak o to, že by většina společnosti byla objektivně na tom absolutně hůř než před třiceti lety (byť i takové skupiny jsou), ale o to, že nabyla dojmu, že systém nefunguje „spravedlivě“. To přitom není jenom dojem. Nespravedlivost navíc není „jen“ ekonomická ale vpravdě ultimátní: očekávaná doba dožití u nejbohatších amerických mužů (žen) je o 15 (10) let delší než u jejich nejchudších protějšků, přičemž mezi roky 2001-2014 se prodloužila u nejbohatších o tři roky, u nejchudších se nezměnila. Úmrtnost bílých Američanů mezi 45-54 roky je  – v jako jediné z vyspělých zemí – vyšší než před 15 lety . Zadejte do vyhledávače „knihy o úpadku střední třídy“ a o čtení o Vánocích nebude mít nouzi.  Přidejme kulturní jinakost prostředí a posun ke společensky liberálním hodnotám (Obergefell vs. Hodges) a v podstatě je otázkou, proč nevyhrál (někdo jako) Trump již před 8 lety.

Problém však je, že Trump popsaný stav svou politikou nezlepší, nejspíš naopak zhorší. Mnohem více, než bezprostředně následujících čtyř let se tak obávám let následujících po roce 2020: selhání Trumpa totiž hněv, který jej do Washingtonu vyslal, zcela určitě neutlumí, a nejspíš znásobí. A další mesiáš může být výrazně horší.

A Trump, pokud bude chtít provést vše, co v kampani sliboval, selže, jakkoliv se lidé holedbají tím, že bude „jako Reagan“.  To je totiž právě součást problému: z Reagana si totiž bere jen to, co ho ve finále do Bílého domu dostalo. Byla to z nemalé části politika Reagana (pamatujete na „trickle-down“ teorii?), která vedla k výraznému růstu nerovnosti a přispěla společně s globalizací ke stávající ekonomické vykořeněnosti lidí. Plán na masivní snížení daní a odstranění daně z darování tuto nerovnost jen prohloubí. Z protekcionismem způsobeného růstu zaměstnanosti budou rozzlobení lidé z Rezavého pásu profitovat mnohem méně než z vyšších cen a poklesu produktivity, které s sebou ochranářství (nebo dokonce obchodní válka) přinese.  Masové deportace nelegálních imigrantů, mnohdy pracujících v „podřadných“ zaměstnáních za nízké mzdy, budou mít stejný efekt – je jich 11 milionů! Označení Číny za měnového manipulátora a otevřený konflikt s největším držitelem amerických dluhopisů také nezní jako rozumný business plán. Zrušení Obamovy reformy zdravotnictví nedopadne také zrovna na bohaté a plánovaný fiskální stimulus, ač v první fázi pozitivní, vytvoří střednědobou fiskální noční můru, do které se jedno ráno vzbudí právě ta „zapomenutá Amerika“, kterou sliboval Trump povznést. Sliby o dvojnásobném tempu růstu (5-6 %) jsou absolutně nereálné.

Čína: Trumpe, pozor! I my můžeme přiostřit

V celém programu (i v programu Clintonové) chybí to, co je skutečným řešením – a co mimochodem nepraktikujeme ani my v ČR: kvalitní, dostupné vzdělání. My máme zatím štěstí: sice jsme podobně jako v USA prošli (před 25 lety obrovskou) ekonomickou transformací, ale v procesu globalizace, který se v té době právě rozjížděl, jsme se – díky komunismem přidušené produktivitě – octli na „správné“ straně barikády. Zatímco tak z Ameriky existující pracovní místa v posledních dvou desetiletích díky globalizaci mizela, u nás se vytvářela. I tak však vznikly po celém bývalém Československu lokální transformační černé díry, kde jsou komunity lidí, kteří transformačním sítem navždy propadli; na rozdíl od Ameriky jich však (zatím) není tak mnoho a členství v nich se deterministicky nedědí.

Klíčové proto je, aby jich nepřibylo i poté, co se konkurenční výhoda nízkých platů nadobro ztratí, je však zajistit, že společnost bude vzdělána tak, aby se v nové situaci absolutní většina lidí neztratila.  Jinými slovy: než se v USA nostalgicky ohlížet na doby, kdy čtvrtina lidí pracovala v průmyslu a doufat, že se pod vlivem masivních cel vrátí místa, která zmizela, raději se zamyslet, v čem je a v čem bude v dalších 20 letech konkurenční výhoda země, a podle toho lidi vzdělat. Amerika na to potenciál má: produkuje množství firem světového významu. Co však nemá, a co potřebuje, aby sítem globalizace nepropadávali miliony lidí, je dostupný vzdělávací systém, který jim umožní v takové ekonomice prosperovat a hýbat se. To, co má nyní, je elitářský a drahý opak.  

Trump? Inovace často přicházejí z Ameriky, upozorňuje Robejšek

 

Newsletter