Potřeba investorů a soukromých sběratelů uložit svůj přebytečný kapitál do „dobré investice“ přilákala více než 90 000 účastníků na další ročník největšího světového veletrhu moderního a současného umění Art Basel, pořádaný ve švýcarské Basileji. Více než 300 galerií z 34 zemí zde do konce minulého týdne nabízelo umění za celkem zhruba 3 miliardy eur. A nad částkami, na které se některá díla vyšplhala, zůstával až rozum stát.
Autoportrét Andyho Warhola se například prodal během 15 minut za 23,5 milionu eur, krajinka anglického malíře Davida Hockneyho za necelé 3 miliony eur. Obraz od Fernanda Legera dosáhl ceny 2,2 mil. eur. To podporuje poslední ukazatele ze světa investic do umění – bohatí investoři hledají alternativní aktiva, do kterých uložit přebytečnou hotovost a díky jejich rostoucímu zájmu o umění se trh s uměním dostává na předkrizovou úroveň.
Objem prodeje uměleckých děl se loni zvýšil o 8 % na 47,4 mld. eur a blíží se tak maximu z předkrizového roku 2007 na úrovni 48,1 mld. eur. V rámci tohoto objemu stále vedou Spojené státy s 38% podílem, na druhém místě je Čína s 24% podílem a v závěsu Velká Británie s 20% podílem. Z pohledu evropského trhu s uměním má Velká Británie 63% podíl, Francie 19% podíl a na třetím místě končí Německo s 5 %. Uvedla to ve své roční zprávě Nadace evropského výtvarného umění. V posledních měsících objemy prodejů dále rostou – za poslední měsíc hlásí jen newyorské aukční síně rekordní tržby ve výši 2,2 mld. dolarů.
„Není divu, že při rozhodování, do jakého aktiva vložit peníze, vyberou bonitní investoři právě umění. Umělecká díla nabízejí historicky nejvyšší mezigenerační výnos ze všech tříd aktiv,“ uvádí poradce v oblasti výtvarného umění Todd Levin.
Umění nalákat investory do umění
Jak ale takovýto výnos měřit, je přinejmenším problematické. Portál pro obchodování s uměním artnet sestavil index, který má za úkol odrážet dění na trhu s uměním a prezentovat výnosnost takovéto investice. Vznikl tak Artnet C50 Index, který zahrnuje 50 top poválečných a současných umělců a který od roku 2003 do loňska posílil o 434 %. To je při porovnání s akciovým trhem velmi lákavé číslo, jak ho ovšem dosáhnout? Samotné složení indexu a jeho průběžná obměna za prvé neumožňuje vzít díla od 50 umělců a několik desítek let je držet – jména v rámci indexu se obměňují a dlouhodobě lze mluvit cca o stabilní desítce jmen. O objemu kapitálu, který by k tomuto počinu byl zapotřebí, nemluvě.
Nelze se ani podílet na výkonnosti indexu Artnet C50 formou nějakého fondu, jako je tomu u akciových indexů. Výpovědní hodnota tohoto ukazatele je tak opravdu sporná. Studie, zabývající se kvantifikací investic do umění, přinesly během posledních let odlišná čísla co se týče výnosů – v závislosti na délce sledovaného období a vybraném vzorku dat se výnos investic do uměleckých děl pohyboval v rozmezí od 3,8 % do 15 % ročně. Což se od 434 % za desetileté období měřeno indexem Artnet C50 velmi liší.
Díky velkým výkyvům v cenách děl, jejich specifikaci, nízké likviditě, vlivu měnícího se vkusu a trendů a kvůli občasným skandálům v souvislosti s padělky a podvody je těžké investice do umění zobecňovat a kvantifikovat. Přesto se o to různé instituce a analytici snaží, jelikož význam tohoto trhu opět roste. Novým ukazatelem od autorů V. Charlin a A. Cifuentes z dubna tohoto roku je tzv. APV – Artistic Power Value, udávající cenu díla na centimetr čtvereční. Zda to nějak ovlivní chování investorů při výběru uměleckého díla, případně zlepší ocenění srovnatelných děl, je otázkou. V současnosti je tak jisté pouze to, že celková cena uměleckých děl je ovlivněna především důvěrou bohatých spotřebitelů, poptávkou po luxusu a sentimentem na trzích s uměním. A že investovat do umění je opět v kurzu.
