Daňový úřad a banka může být noční můrou pro kdejakého člověka. V jednom případě to však platí dvojnásobně. Prodejci rekreační marihuany v americkém státě Colorado svou činnost sice od roku 2014 provozují naprosto legálně, stojí proti nim však mnohá další opatření z rukou té stejné vlády, která jejich činnost povolila.
Prvním z nich je bankovní zákon. Ten uvádí, že finanční domy nesmí přijímat vklady mající původ v, byť legálním, prodeji drog. Tím pádem jsou prodejci nuceni provozovat svůj byznys bez šeků, platebních karet či bankovních převodů. Obchody jednoduše probíhají pouze a jen v hotovosti.
Faktem je, že se legální marihuana v Coloradu těší velké oblibě. Prodejcům nedělá problém dosáhnout denního obratu o velikosti 10 000 dolarů, což je sice příjemné, ale na druhou stranu to vzhledem k bankovnímu zákonu přináší další problémy. Majitelé obchodů musí své zaměstnance vyplácet v hotovosti, vystavují se zároveň riziku častějších krádeží a samotné uložení peněz v trezoru s sebou přináší další náklady navíc.
Druhý problém představuje americký centrální daňový úřad (IRS). Berňák totiž hotovost doslova nenávidí. Potvrzuje to i událost, kdy marihuanový obchod dostal pokutu o velikosti 30 000 dolarů za to, že chtěl zaplatit daně v hotovosti. Co měl ale dělat? Peníze na účtu mít nemůže a platit šekem také ne. Nabízí se pak jediná možnost, a to neplatit daně vůbec…
Zmiňovaný obchod se proti pokutě samozřejmě úspěšně odvolal. Daňový úřad se však nikdy nevzdává tak snadno. Dle informací serveru Newsmax totiž berňák taktéž uplatňuje zákon z roku 1982, který nese název „280E“. Dle jeho znění jsou zakázány všechny daňové úlevy a odpočty pro jakékoliv podnikání zabývající se „ilegálním obchodem s drogami“.
V běžném byznysu platí každá firma daň z příjmů, vypočtenou z tržeb snížených o výdaje, jako je nájem, mzdy zaměstnanců, atd. V případě marihuanových obchodů to však dle filosofie IRS nelze. Jediné, co si obchodníci s „trávou“ mohou odečíst, jsou doslova a do písmene „náklady na prodané zboží“ pro stejný produkt (nikde není psáno, že daňové zákony musí dávat smysl, že…). Prodejci marihuany tak ve výsledku platí federální daň, která je dvoj až trojnásobně vyšší, než je u běžných podniků zvykem.
Jak je vidět, tak byť může být podnikatelská činnost naprosto legální, najdou se elementy, které podnikatelům budou neustále házet klacky pod nohy. A to neplatí pouze v případě Spojených států. Ano, někdo si může říci, že si to „zkuřky“ zaslouží. Faktem ale zůstává, že legalizace marihuany byla v Coloradu svobodně odsouhlasena v rámci referenda, tudíž by z hlediska zákona měla být nedotknutelná. To, že se federální vláda snaží podnikatelům znepříjemnit život, svědčí pouze o tom, jak zkostnatělý a neefektivní dokáže administrativní systém být, když ve výsledku škodí taktéž i sám sobě.
