Viceguvernér ČNB „vrací úder“ aneb polemika kolem bitcoinu pokračuje

Server Roklen24 před necelými dvěma týdny zveřejnil přepis rozhovoru s viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem na téma bitcoin („Hampl (ČNB): Bitcoin je do značné míry čínskou měnou“). Tento článek vyvolal řadu reakcí, ze kterých nakonec vzešla polemika od experta na virtuální měny Karla Minxe („Polemika s viceguvernérem ČNB: Bitcoin je především svobodnou měnou“). Jak na ni Hampl dále reaguje?

Děkuji panu za Minxovi za polemiku z minulého týdne. Rozumím jeho úhlu pohledu, přesto bych za sebe rád dodal pár poznámek k jeho textu. Konkrétně šest.

Bitcoin – projekt, o kterém se víc mluví, než aby se užíval

Osobně vůči bitcoinu ani jiným kryptoměnám nic nemám. Stejně jako nemám nic proti debatám o reformě stávajícího peněžního systému. Naopak.

Opravdu ale nesouhlasím s tím, že bych kdykoliv na straně bankéřů viděl „strach“ z konkurence bitcoinu. Spíš je to zájem o kuriozitu, občas o myšlenkové podhoubí a nezřídka též o zmíněnou technologii blockchain stojící za ním. Slon z myši strach ale nemívá. Stačí si uvědomit, že transakcí s bitcoinem je celosvětově asi pětkrát méně než elektronických transakcí jen v české koruně, tedy měně desetimilionové země.

Jak uvádí trefně třeba Wall Street Journal, bitcoin je stále projektem, o kterém „se víc mluví, než aby se používal“. Příklad s avantgardou a hlavním proudem divadla mi tak pořád připadá přiléhavý.

Bitcoin jako komodita, nikoliv měna

Bitcoin sám rád používám na přednáškách jako svého druhu unikátní příklad toho, v čem je podstatná výhoda nikoli jeho, ale právě stávající měnové politiky běžných centrálních bank.

Smyslem naší práce je cenová stabilita. Tedy aby všichni, kteří používají korunu (euro, dolar, libru) mohli počítat s tím, že hodnota těchto peněz zůstane rozumně stabilní. A tím pádem nemuseli „řešit“, jestli bankovka nominálu 200 korun bude mít zítra kupní sílu 50 korun nebo naopak 400 korun. Právě tento klíčový princip stability kupní síly bitcoin nenaplňuje a zřejmě nikdy nebude, protože z podstaty nemůže. Stabilita jeho kupní síly totiž není principem, na němž je založen. Jeho principem je předem dané konečné množství, ne stabilizace kupní síly toho množství. Jeho podporovatelé to přece dokonce hrdě hlásají a chtějí jej tím odlišit od existujících „fiat“ měn.

Spoustu věcí bereme v běžném životě automaticky. Třeba právě to, že změnu kupní síly bankovky či vkladu nemusíme řešit. Kdybychom museli, pak každý náhlý pokles hodnoty by vedl lidi k tomu, rychle se takových peněz zbavovat, rychlý růst hodnoty naopak k tomu, je držet a neplatit jimi. Tato proměnlivost by byla přitom základní překážkou toho, aby taková měna sloužila jako oběživo a platidlo, tedy to, k čemu právě mají peníze být. Bitcoin tak svou podstatou nepřipomíná měnu, ale spíše komoditu. Koneckonců, volatilita jeho hodnoty je srovnatelná s proměnlivostí hodnoty zemního plynu, která je tedy i mezi komoditami zatraceně velká.

Centrální banky a „inflační prostředí“

Dodávám pro úplnost, že centrální banky nevytvářejí „inflační prostředí“. Dávno známým a potvrzeným faktem je, že naměřená inflace je vesměs vyšší než skutečná a proto cíle centrálních bank nad nulou mají zachovávat právě zhruba stabilní kupní sílu peněz.

Monopol centrální banky? Dost odvážné tvrzení

Dost odvážné tvrzení je pak to o monopolní roli centrálních bank. Nikdo nikde na světě nemůže přinutit lidi, aby drželi své úspory v konkrétní měně daného státu, když nechtějí. Státy (nejen) na Balkáně a v Latinské Americe by mohly vyprávět hotové ságy. Koneckonců i u nás je běžné uzavírání kontraktů v eurech či jiných měnách a koneckonců ani používání bitcoinu není nelegální.

Důvěru v měnu musí centrální banka budovat, přinucení dle mého prostě nestačí. Navíc nezapomínejme, že v dnešním systému tzv. elastických peněz vytvářejí jejich největší část soukromé subjekty, tedy komerční banky, ne stát. Liberálové by měli jásat, ne? A dodám, že mě v této souvislosti překvapuje, jak opakovaně slyším na přednáškách od mladých podporovatelů kryptoměn otázku: „Kdy bude zaveden bitcoin?“ „Zavedení“ je ale nějaká forma donucení a nařízení shora. To je přece opak filozofie bitcoinu, ne? Ozvěny této nekonzistence vidím i v článku pana Minxe.

(Ne)svobodný bitcoin

O tom, jak „svobodný“, či „nesvobodný“ je sám bitcoin, by se určitě dala vést polemika. Ideologičtí podporovatelé jej vidí jako ideál od státu oddělené měny. Fajn. Proč ne. Nicméně v tzv. „pseudonymní“ komunitě bitcoinu jsou přece také konkrétní lidé, kteří dělají konkrétní a dosti zásadní rozhodnutí o budoucnosti této měny/komodity. A to podle toho, kolik investovali kapacity do těžení BTC (omluva za možná přílišné zjednodušení).

Na rozdíl od nás centrálních bankéřů, jejichž jména, tváře a adresy si každý může dohledat a individuálně nám spílat, činí zde rozhodnutí anonymní či „pseudonymní“ komunita – též lidí – kteří rozhodují třeba o tom, kolik transakcí může v bitcoinovém světě za dané období proběhnout či jestli se bitcoin nerozdělí na dvě měny. Jestli to někdo vidí jako výhodu, budiž mu přáno.

Na Číně se shodneme

Nicméně, alespoň jsme s panem Minxem v souladu v tom, že nejvíce oné „těžební kapacity“ je alokováno v Číně. A v souvislosti s ní musím dát v jednom bodě polemice zapravdu. Podíl konverzí do jüanu se skutečně dramaticky snížil v posledních necelých dvou měsících. Polemika mluví o 30 dnech. Platila-li čísla, která jsem uváděl, ještě zhruba v lednu a únoru tohoto roku (a z nich jsem vycházel), pak v dubnu jsou jiná. Problém totiž trochu je, že můj rozhovor vyšel více než tři týdny poté, co jsme ho s Roklenem pořídili [Roklen24 v tomto směru uznává svou chybu a omlouvá se, pozn. red.]. A i za tuto dobu se některé věci u bitcoinu mohou změnit dosti dramaticky.

S tím, jak komunistická Čína začala po bitcoinu tvrdě jít, jak uvádí i polemika, skutečně objem klesl dočasně až pod dvacet procent. Pak opět začal mírně narůstat. Říká to hodně o Číně, jejímu přístupu k vlastním kapitálovým omezením (a jejich obcházení) i o motivacích řady Číňanů. A hodně i o bitcoinu samém. Ale nevím, co to říká o stávajícím peněžním systému, v němž funguje i ČNB. Řekl bych, že skoro nic.

 

Newsletter