Guvernér centrální banky Miroslav Singer se po posledním jednání bankovní rady vyjádřil, že bychom se na počátku roku 2017 mohli dočkat konce měnových intervencí. Již odkládaný termín se tak opět posunul. Buďme ale rádi. Svědčí to, možná neintuitivně, o správných prognostických postupech týmu z ČNB.
Ještě dál, ještě kousek
Bezprostředně po zahájení intervencí jsme se mohli dočíst, že jejich kýžený efekt – zvýšení cenové hladiny – by se měl dostavit již na začátku roku 2015. V tu dobu se měla inflace pohybovat okolo tří procent.
No, nestalo se tak, a ČNB postupně posunovala datum očekávaného exitu; prozatím se tedy počítá s dobou přibližně 12-15 měsíců vzdálenou.
Změny tu jsou
Centrální banka má ale pro toto odsouvání relevantní důvod. Její analytici neočekávali vývoj dalších klíčových proměnných, například propad cen ropy, který ve skutečnosti nastal. Kritici ČNB a intervencí prominou, ale to není věc, za kterou by měla být naše centrální banka políčkována. Predikovat vývoj proměnných pro malou otevřenou ekonomiku je přece jen o něco složitější než predikovat zítřejší východ slunce (otázkou ale zůstává, zda-li by nebylo lepší přenechat tento úkol tržním silám, když se zdá být nadlidský).
Kritizovat centrální bankéře bychom ale mohli (a měli) za neupravení předešlých predikcí, když se situace nevyvine předpokládaným směrem. Stejně jako bychom měli kritizovat ranní předpověď počasí, když na nás za „slunečného odpoledne bez náznaku přeháněk“ dopadne 30 milimetrů srážek.
Každá nová informace by totiž měla dřívější predikci zpřesňovat, často jen nepatrně, někdy ale značně. Lpět na minulých predikcích, vytvářených za inherentně horší informační situace, a doufat, že „se to přece vybere“, je nerozum.
Prognostická zoo
Nerozum, kterému se vyhne každá liška, jak Philip Tetlock nazývá lidi, kteří mají k prognostice specifický přístup. Taková liška ví od všeho něco, formuluje své predikce pomocí pravděpodobnostního rozdělení – tak, jako to často dělá i ČNB – a upravuje je dle nejčerstvějších informací. A prognostické postupy naší centrální banky tyto „liščí“ charakteristiky mají.
A jaké zvířátko je jejím opakem? Ježek! Ten sice neví spousty menších věcí, ví ale jednu kolosální. Třeba to, že s Evropskou unií to jde od desíti k pěti nebo že centrální banky škodí ekonomice. Na základě této hlavní teze pak predikuje a komentuje aktuální dění.
Ježčí přístup ale přináší horší výsledky, jeho zastánci se v průměru mýlí více a častěji než prognostické lišky. Jsem proto velmi rád, že za ČNB vlaje liščí ohon.
