Agentura Moody’s snížila rating čínského státního dluhu o jeden stupeň z Aa3 na A1. Jde o první takový krok od roku 1989, kdy byla čínská ekonomika zhruba na 1 % své současné velikosti. Pro porovnání, hodnocení A1 mají od agentury Moody’s také Japonsko a Izrael, přičemž jde o střední kategorii na investiční stupnici. Stejný rating A1 drží pro čínský dluh také agentura Fitch. Rating, agentury S&P je o stupeň výš, avšak s negativním očekáváním.
Trh nejprve zareagoval krátkými výkyvy, ačkoli ne v silně dozorovaném čínském jüanu, ale v aktivech. Prvotní dopad však byl z řady důvodů omezený. Ratingové agentury hodnotící dluhopisy jsou totiž vnímány spíše jako reaktivní než jako prognostické. Navíc jen malé procento čínských vládních dluhopisů má mezinárodního vlastníka.
Snížení však s sebou nese připomínku ohrožení budoucího čínského růstu, protože v posledních letech dochází k nebezpečnému nárůstu pákového efektu a velké dluhové zatížení růst vždy zpomaluje. Zdá se navíc, že jsme v nedávné době dosáhli významného bodu, když Čína snížila likviditu ve vážné snaze zmírnit tempo růstu pákového efektu v ekonomice.
Inverze části výnosové křivky signalizuje zpomalení růstu či recesi
Zajímavé je, že mezibankovní úvěrové sazby opět prudce vzrostly a čínská centrální banka vytlačila úrokové sazby dostatečně nahoru, aby se dostaly nad ty průměrné, což vedlo k inverzi části čínské výnosové křivky – to se často spojuje se zpomalením růstu či dokonce a recesí.
Zatímco celkové dluhové zatížení Číny je poměrně skromné – méně než 40 % HDP, celkové dluhové zatížení čínské ekonomiky je několikanásobně vyšší, pokud započítáme i zadluženost firem a lokálních vlád. Čína se již pokoušela popřít, že by byla kvůli zadlužení lokálních vlád v nesnázích. Všeobecně se však předpokládá, že Peking nikdy nedovolí krach klíčových velkých bank, které financují část tohoto dluhu i obrovské zadlužení státních podniků.
Budou mít dluhové problémy Číny přesah do ekonomického růstu země?
V tuto chvíli je těžké zjistit, jak bude Čína se svým velkým dluhovým problémem nadále bojovat a jaká rizika to přináší pro tamní růst. Tato rizika jsou prozatím, alespoň podle oficiálních údajů, minimální. Zdá se však, že čínská vláda nevnímá systémové riziko pro pákový efekt o moc vážněji než dříve. Od globální finanční krize představují úvěry nadále klíčový vstup pro ekonomický růst a pro Čínu to platí obzvlášť.
Vzhledem k tomu, že dluhové problémy Číny jsou nyní zřejmé a přísun úvěrů se snížil, okolnosti se přiklánění spíše k poklesu ekonomiky. Čína se však nadále může spolehnout na monumentální zdroje včetně obrovských měnových rezerv a úspor obyvatelstva.
Pokud nyní křivka čínských výnosů zůstává invertovaná a úvěrové možnosti bankovního systému se budou nadále zpřísňovat, zažije čínská ekonomika přistání – jestli tvrdé, nebo měkké není jasné. Současně můžeme očekávat zklamání v ekonomikách, komoditách a aktivech propojených s Čínou (jedná se o většinu asijských rozvíjejících se trhů, železnou rudu, měď a australský dolar). Jakmile se dostaneme přes důležitou politickou událost letošního roku – 19. Kongres Komunistické strany Číny letos na podzim, všímejte si možných politických kroků a zvýšené volatility domácích trhů.
