„Kdo ukradl těch padesát miliard“, zeptal se svého času jeden český poslanec v reakci na ztrátu České národní banky. Neukradl je nikdo, přesto je fakt, že centrální banky mohou mít významné ztráty. Není to ovšem kvůli špatnému hospodaření, ale jde o vedlejší důsledek měnové politiky. Obvykle je možné výraznější výkyvy v hospodářském výsledku pozorovat v nových tržních ekonomikách, nedávno však výraznému zhoršení hospodářského výsledku čelila i švýcarská centrální banka. Bilance centrálních bank holt fungují „trochu“ jinak, než jsme zvyklí u normálních komerčních bank.
Na grafu ve fotogalerii vidíme obrovskou volatilitu v hospodaření České národní banky v posledních deseti letech a nelze proto mít příliš za zlé poslanci jeho dotaz. Normální firma by zkrachovala, navíc většině lidí opravdu není jasné, kam se z roku na rok mohou podít desítky miliard korun, aniž by je někdo postrádal.
Pro vysvětlení si musíme uvědomit, že centrální banky mají v aktivech devizové rezervy. Ty jsou investovány do zahraničních aktiv, bilance samotná je ovšem vedená v domácí měně. Jestliže tedy domácí měna posílí, zahraniční aktiva budou po přepočtení do domácí měny nižší. Vezměme si pro ilustraci třeba současné devizové rezervy ČNB ve výši přibližně 50 mld. eur – trochu zaokrouhlíme, ať se nám to dobře počítá. Případné posílení domácí měny o korunu vůči euru by pak znamenalo ztrátu ČNB ve výši 50 mld. korun – pro zjednodušení abstrahujeme od složení devizových rezerv, nejde totiž jen o eura, ale součástí je i významný podíl v dolarech. Taková ztráta je ovšem účetní položkou, není to tak, že by tyto peníze někdo z ČNB vzal a použil na něco jiného.
Podíváme-li se touto optikou znovu na graf výše, prudké výkyvy hospodářského výsledku již nejsou tak překvapivé. V roce 2006, který byl z pohledu ztráty rekordní, došlo k rychlému posílení české koruny: koncem roku jsme na koupi jednoho euro potřebovali o 1,50 Kč méně, na zakoupení jednoho dolaru dokonce o 3,60 Kč méně než na začátku roku. Objem devizových rezerv byl sice nižší než dnes, přesto kurzové ztráty dosáhly výše 67 mld. Krizové roky doprovázené oslabením koruny naopak vedly ke kurzovým ziskům a po intervenci ČNB koncem roku 2013 a udržování kurzového závazku došlo dokonce k umazání kumulované ztráty z minulých let. Důvody pro oslabení jsou celkem zřejmé – krize a intervence centrální banky. Proč ale koruna systematicky posilovala v předcházející dekádě, což nakonec vedlo ke kumulované ztrátě kolem 200 mld. korun?
Samotné posilování bylo důsledkem ekonomického dohánění vyspělejších zemí a projevilo se právě ve zhodnocení domácí měny. Podobný efekt nebyl nijak specifický pro českou ekonomiku, mohli jsme ho pozorovat třeba na Slovensku, v Chile a dalších zemích. Nové tržní ekonomiky mají často tu nevýhodu, že jejich centrální banky jsou často vybudovány „na zelené louce“ a většinu jejich aktiv tvoří právě devizové rezervy. V našem případě jsou téměř veškerá aktiva v podobě devizových rezerv v zahraničních měnách, především euru a dolaru. Pro bilanci naší centrální banky tudíž znamenají prudší kurzové výkyvy velké šoky a mají zásadní dopady do jejího hospodaření.
„Zavedenější“ centrální banky jsou na tom v tomto směru lépe a jejich bilance není tolik citlivá na změny kurzu, protože mají značnou část aktiv v domácí měně. Nicméně i v jejich případě velký kurzový šok může nadělat pěknou paseku. Podíváme-li se třeba na situaci švýcarské centrální banky (viz graf ve fotogalerii článku), s níž nás někteří komentátoři v poslední době kvůli kurzovému závazku občas srovnávali, vidíme, že podíl zahraničních aktiv čili devizových rezerv se dlouhodobě držel pod 50 procenty. Intervence proti posilování švýcarského franku tento poměr zásadním způsobem změnily a následné dopady na hospodaření jejich centrální banky způsobily pozdvižení. Švýcaři byli zvyklí, že centrální banka rozděluje své zisky kantonům, nikoli že vytváří ztráty.
Při hodnocení hospodaření centrálních bank tedy musíme mít na paměti, že část rozpočtu určená na provoz bývá poměrně malá ve srovnání s náklady a výnosy spojené s měnovou politikou. Pro pochopení zisku či ztráty centrální banky se vždy musíme ponořit hlouběji a nečinit silné závěry z celkového údaje o hospodaření.
