Otec Authora o kole i horách: Via Meta est

V roce 92 sem poprvé přivezl pár horských kol. Na otálení i nedůvěru odpověděl tím, že jich o rok později přivezl 40 tisíc. Už pod značkou Author. Dnes patří do Ligy mistrů, ale stále říká: chceme být národní a celosvětově středně velká značka, ne Toyota. Letošek vidí jako famózní rok po pár těžších a loňském čistícím. „Občas jsme i vyprodaní, tak jsme. Je to jiné chápání značky. Nepotřebujeme jabloně v sadě vyždímat tak, aby za tři čtyři roky odešly,“ říká Martin Havlena, prezident Universe Agency a zakladatel Authoru. O budování firmy a značky, o kterém bude mluvit i na dubnové konferenci CFO Vision. O tom, jak se rodí kolo. O české ekonomice, koruně, ale i tom, proč podnikat v Čechách je docela odvaha.

Pojďme na začátek. Jak Author vznikl?

Já jsem se k cyklistice dostal tak, že jsem po ukončení Vysoké školy ekonomické v roce 1987 nastoupil do oddělení jízdních kol v tehdejším Motokovu. Vydržel jsem tam dva roky do roku 1989. Hned po revoluci roce 1990 jsem založil firmu Universe Agency. Letos tedy máme 25 let. Důvod názvu byl ten, že jsme začínali jako takzvaná „zastupotechna“ a měli v úmyslu zastupovat výrobce dílů a součástek pro tehdejší československý trh. Vozili jsme pro vnitřní obchod, výrobce kol, pro sportovní oddíly a především reprezentaci. Tehdy mě nenapadlo, že bychom někdy sami vyráběli kola s tím, jak obrovská a silná byla historie veloprůmyslu u nás, zkušenost lidí v něm.

Jenže?

V roce 1991 do firmy přistoupil brácha Ondřej a stal se spolumajitelem a já jsem se o rok později, v roce 1992, poprvé dostal do Asie. Tam jsem zaprvé viděl výrobu horských kol a za druhé jsem zjistil, že silné značky nemají vlastní továrny, ale výrobu zadávají. Poprvé jsem viděl výrobu kol, jako je třeba GT. Přivezl jsem vzorky horských kol domů a původní variantou bylo, že je nabídneme domácím výrobcům, jako byly Eska, Favorit či Velamos. Ti ale řekli, že je to nezajímá, chápali to jako módní záležitost, něco, co se dlouhodobě neudrží.

Takže jste se do výroby pustili sami…

My jsme se myšlenky horských kol (MTB) nechtěli vzdát, říkali jsme si, že tehdejší Československo má fantasticky označenou síť stezek v lese, v přírodě. Český svaz turistů skvěle funguje přes 100 let a podmínky pro horskou cyklistiku u nás jsou výrazně lepší, než třeba v sousedním Německu nebo Rakousku. Bylo to historicky první terénní kolo, určené pro dospělé. Tehdy byla kola BMX, pro děti do terénu, ale nic pro dospělé. V roce 1992 jsme dovezli na zkoušku dvě stovky kol bez názvu, které se hned prodaly. Obchodníci po nás chtěli další. V roce 1993 jsme už přivezli okolo 40 tisíc kol a již pod značkou Author.

Proč Author?

Snaha byla, abychom se jmenovali od A, abychom byli „firstlisted“ a samozřejmě, aby značka měla latinský základ, protože jsme hned trpěli představou, že z toho jednou uděláme mezinárodní brand. K tomu se v roce 2000 přidala kompletní nabídka dílů, příslušenství a později i oblečení pod značkou Author.

Tou mezinárodní značkou už jste

Dnes jsme ve více než 20 zemích světa. Na začátku jsme prodávali v Československu a našimi hlavními trhy tak byly Česko, Slovensko a Polsko. Prodeje v tuzemsku tvoří 35 až 40 procent prodejů, zbytek je export.

V určité fázi růstu firmy, někdy koncem 90. let, nás oslovily hypermarkety, jestli pro ně nechceme dělat kola. Vymysleli jsme značku Madison, která byla specifikačně pod Authorem. Ze spolupráce jsme ale poměrně rychle odešli. Pak jsme značku prodávali exkluzivně v síti Mountfield, který se tehdy rozhodl, že bude prodávat kola. Tam jsme Madison exkluzívně prodávali osm let.

Byla to nesprávná cesta?

Mountfield byl s 50 prodejnami velký a velmi slušný partner, který chtěl mít kola tvořená speciálně pro sebe. Rozhodně spolupráce nelitujeme, ale je to jiný typ tvorby produktu, než vyvíjet nezávislý brand.

Author je značka, u které se předpokládá, že bude lídrem trhu, bude přinášet myšlenky a ukazovat cestu. Já vždycky říkám, že pro značku je důležitý ten, kdo ji vlastní a ten, kdo ji kupuje. Ne tolik mezistupně, které jsou někdy efektivní více, někdy méně a hlavně nesmí být zásadní.

Obecně si do Authora nechceme nechat moc zasahovat zvenčí. Musíme reflektovat požadavky trhu, ale naše kolo musí mít převahu vlastní duše. I proto máme, snad jako jediní vedle Specialized, kompletní vývoj vlastního příslušenství, doplňků a oblečení. Prodáváme přes milion dílů a příslušenství Author a ve chvíli, kdy je tato kolekce funkční, je to velká pomoc doma i na zahraničních trzích.

Které to dneska vedle zmíněného Česka, Slovenska a Polska jsou?

Naše největší síla je pořád střední a východní Evropa. Když přijedete jako česká značka do postsovětských republik i Ruska, vnímají vás stále s úctou. Image českého průmyslu tam zůstala. V Číně, v Japonsku jsme začali také prodávat právě proto, že jsme z Čech. Snadněji, než přeplněné trhy typu Německa, se otevírají trhy, jako jsou Kazachstán, Tádžikistán či samotná Čína. Máme nového distributora třeba na Filipínách. My jsme ale v zásadě nikdy nemuseli hledat distributora sami, vždy jsme byli osloveni a řekli: ano, ne, za těchto a těchto podmínek. Snažíme se být celosvětově středně velká, národní značka ve vyšší kvalitativní třídě. Zatímco Trek, Merida či Giant jsou spíše typické vysoce objemové nadnárodní značky, takové Toyoty.

Jak se značka buduje? Když se ohlédnete na těch 25 let, co vidíte jako klíčové?

Zásadní je říct si, jak se značka budovat má, o co Vám vlastně jde.  Musíte mít systém, vizi, dynamiku. Vizionáři bez systému nevědí, jak produkt uchopit. Vždycky je první systém. Často přežívají lidi, kteří mají systém – jak koupit, jak nabídnout – a třeba jim chybí vize. Dynamika je pak o tom, jak rychle dáváte vize do systému. Když tohle pochopíte, je jednodušší značku budovat.

A musí Vás to bavit. Rodinná firma má někdy handicap, že bere třeba větší ohled na zákazníka, než „jen“ najatý manažer zahraničního dodavatele. Když budujete rodinnou značku, máte vlastní sad a nepotřebujete ty jabloně v něm „vyždímat“ tak, aby vám za tři, čtyři roky odešly. Díváte se na vše z delší perspektivy. Budování rodinné značky je složitější, delší, ale o to víc těší. Hromada lidí v byznyse se neustálým “zase musím na Tchaj-wan“,„zase novej rok“, „musím vymyslet“, „musím udělat“, „on má to, já musím taky“ unavila. Nás to pořád baví a naplňuje a to je vnitřní duší firmy. Jen koupit – prodat by nás už nebavilo.

Po cestě se vedle Authoru objevilo ještě další „áčko“: AGang

To bylo v době, kdy se Author stal mainstreamovou značkou a doma se prodávaly statisíce kol ročně. Tehdy jsme se setkali se zájmem o jinou, zejména freeridovou značku. Kluci prostě nechtěli mít stejné logo na rámu, jako má táta nebo máma. Tehdy jsme vymysleli koncept Author Gang a z něj se později vyvinul samostatný brand AGang. Letos jsme ale značky znovu spojili. Rosteme venku a pro mezinárodní distribuci je jednodušší mít značku jednu. Celkově už dnes také žijeme v době, kdy je všeho moc – moc značek auťáků, kol, oblečení – vždycky je lepší komunikovat jednu silnou značku.

Umí Author unavit konkurenci?

Vždycky bylo fajn, když byly naší konkurence většinově české značky. Hrajete na kytaru, pár lidí je lepších, než Vy, ale to Vás neotráví a nepřestanete kvůli tomu hrát. My si konkurence vážíme. Když se Author prokopal, fotbalově řečeno, do Ligy mistrů, konkurenty jsou dnes na všech trzích globální brandy typu Treky, Spešl, Scott, Merida, Giant… S nimi je tato výzva samozřejmě těžší, ale zatím nás to baví a hrajeme „dopředu“.

Je strašně důležité mít to v hlavě srovnané. Vždycky říkám, že ve sportu, životě, v práci jsou strašně důležité dvě věci: Via Meta est – cílem je cesta a Carpe Diem – užívat si každého dne.

Lezu po horách. Když se drápete na vrchol a ta hora vás tam pustí, je to skvělé. Když ne, je to furt krásné. V určité fázi života a práce je potřeba umět taky vypnout. Ty pustiny a nadčasovost Vám dají příležitost se zamyslet a dívat se na věci jinak. A pak – jak říká můj otec – procento blbů je v každé skupině konstantní. A horolezci říkají, že s nadmořskou výškou poměr blbů ve skupině klesá. Je to únik.

Vím, že lezete i s Radkem Jarošem. Kam to procento pojedete snižovat letos?

S tou samou partou, která byla na K2, Petr Mašek, Radek Trávníček, Lucka Výborná, teď připravujeme expedici na Cho Oju, šestý nejvyšší kopec světa. Radek si letos bere horolezecké volno a chce se soustředit na druhou svoji vášeň. Na kolo. Author samozřejmě J. Letos s sebou bereme kamaráda Honzu Říhu, který je slepý lezec a výborný kluk. Chceme to letos pojmout trochu jinak a klukovi, který nevidí, ale třeba má silnější city, než my, cestu umožnit. Jestli vylezeme nahoru dobrý, když nevylezeme, taky dobrý, užijeme si to. V roce 2017 plánujeme s Radkem Mt. Mc Kinley, na Aljašce, nejvyšší vrchol Severní Ameriky.

Já ještě odlétám 5. dubna na Severní pól. Chtěl bych si tam zaběhnout maraton. No popravdě, poběží Péťa Vabroušek, já to spíše obkroužím. Zároveň bychom to tam chtěli objet i na kole. Byla by to první česká značka, co objela okolí Severního pólu na Fat Biku.

A jsme zpátky u Authora. Jak se díváte na dnešní cyklotrh a českou ekonomiku?

Pro nás jsou dvě věci specifické. Prodáváme něco, co je zbytné a co je drahé. Když se ekonomice nedaří, nešlape, je spotřebitelská nejistota, prodeje klesají. Na druhou stranu mnoho dealerů ten byznys pořád dělá srdcem, než ryze finančním kalkulem. To je zásadní rozdíl třeba proti bílé technice, elektronice. My jsme rodinná firma, oni dost často také.

Faktem je, že když se na náš trh dnes podíváte, tak to dříve bezvýznamné Československo se někam posunulo. Dnes jsme zemí a cyklistickým trhem, ke kterému vzhlížejí Francouzi, Španělé, Portugalci, Řekové a další. Trh je vyspělý a šlape dobře, každá velká německá, francouzská, americká značka dnes chce být v Čechách. Dnes je tu přes sto značek a na trhu je obrovský přetlak.

Jak velký je ten přetlak? Kolik z těch značek je opravdu schopných?

Když si vezmete, že dealerský trh dnes má 220 až 230 tisíc kol a celkový trh kolem 320 tisíc kol ročně, tak na tomhle trhu tři až čtyři značky dělají 60 až 70 procent prodejů. Je tu ale spousta dalších značek, které se také pokouší a my jsme zase v podobné situaci na jiných trzích, třeba ve Skandinávii.

Jak se díváte na letošní rok?

Já bych řekl, že letošní rok je výborný. Dva tři roky zpět se neprodávalo, v letech 2013 a 2014 bylo na trhu velké množství skladových kol. Rok 2014 byl takovým rokem čistícím. Rok 2015, musím říct, začal famózně. Dlouho se nám nestalo, abychom byli vyprodáni, až jsou dealeři trochu nervózní. Teď nám dochází druhá dodávka, první se vyprodala dobře a celý letošek také vypadá dobře.

I tady je to o tom, že jsme rodinná firma a krize na nás má určitý omezený dopad. Nechceme dělat půl milionu kol. Občas se stane, že jsme vyprodáni. Tak jsme. Je to jiné chápání konstrukce značky, parametrů byznysu.

Vyrábíte a sjednáváte dodávky jinde. Zasáhla Vás koruna?

Kupujeme z dolarových oblastí, jsme tedy velmi závislí na tom, jak se vyvíjí koruna k dolaru. V Číně se ale třeba i zásadně zvýšily náklady na výrobu. Je to jeden z málo trhů, kde dnes chybí lidé do výroby, řada fabrik má potíže vyrábět pět šest dní v týdnu, protože prostě nemá lidi. K tomu roste kurz. Když meziročně skočí o 20, 25 procent, je to hrozně cítit.

Jak se na tom trhu chováte?

Díky tomu, jak produkt ovládáme, jsme schopni kontrolovat ceny. Víme, že v roce 2016 musí kolekce stát tolik a tolik. Můžeme částečně korigovat vlastní marže, nebo se i dohodnout dočasně s výrobci komponentů. Ale celkově jsme dnes jako celý veloprůmysl s cenami někde, kde bychom nechtěli chodit výrazně výš. Vždycky je to o specifikaci kola.

Jak dneska probíhá vývoj a výroba kol?

Technické specifikace, geometrie rámu, použité materiály, design, to všechno od začátku pochází z Česka nebo Česko – Slovenska. Výroba je přesunuta mimo ČR. Důvod je ten, že my jsme velmi sezónní zboží a je komplikované mít výrobu jen pro vlastní značku. Pokud má někdo výrobu tady, tak to často probíhá tak, že vyrábí pro svou značku a ještě další zákazníky – jiné značky. To se nám nechtělo. Tchaj-wan je dnes středobodem světového velobyznysu a nám se zdá lepší vyrábět tam. Velké světové značky také nikdy neměly vlastní výrobu, vždy vyráběly tam a i nám se zdálo lepší jít touto cestou. Ono dnes mít továrnu v České republice také vyžaduje docela odvahu…

…po jaké stránce?

Já bych řekl, že Evropská unie výrobce téměř vyhání. Jednou věcí je uhlídat předpisy a příkazy, polovina zaměstnanců dělá papíry. A druhou věcí je problém se zaměstnanci. Začátkem 90. let i ještě tohohle století hromada lidí měla pocit, že brát si domů věci, které nejsou jejich, je normální. Hromada výrobců umí vyprávět…Takže jsme vždycky vyráběli na Tchaj-wanu.

Jsme hodně závislí na tom, kde díly a příslušenství vyrábějí naši dodavatelé. A to je Tchaj-wan a Čína. Výrobci vidlic, Shimano, Sram, výrobci plášťů, ráfků, sedel, jak my říkáme kokpitů, ti všichni přesunuli výrobu do Číny.

A dnes říkáte, že je problém sehnat zaměstnance tam…

O Číně ještě občas panuje zkreslená představa, že ta práce je nekvalitní a levná. V oblastech jihovýchodní Číny, třeba Šanghaje, Shenzhenu, je cena lidské práce jednoznačně dražší než v Čechách. Není to o ceně práce, je to o efektivitě, o kvalitě. Třeba všechna karbonová kola vyrábíme ve stejné fabrice, jako nejlepší silničářská značka Pinarello. Ve vedlejší továrně se vyrábějí karbonové kokpity pro Airbusy a křídla pro Boeingy… Ať se nám to líbí, nebo ne, je to o Číně jako výrobním hegemonovi a kvalitě. Veškeré zadání je od nás, výroba, kontrola a částečně R&D běží na Tchaj-wanu.

Pojďme zpět k vývoji kola. Jak vypadá časově, jak daleko dopředu myslíte?

Teď se řeší, jak budou vypadat rámy v roce 2017. U karbonových i drahých duralových modelů je vývoj delší. Řeknu si například, postavíme Fat Bike. Jeho vývoj byl dvouletý: Ujasníte si, co chcete udělat, nač je to kolo dobré. Pak se vymyslí geometrie, které věříte. Jsou to obvykle dvě, tři varianty. Vyberete materiál a dohodnete se s dvěma, třemi výrobci na výrobě vzorků. Začnete osazovat komponenty. V září roku 2014 víte, jak bude vypadat rok 2016, do konce roku 2014 máte kompletní specifikace. Víme rok a půl dopředu, co chystají velcí dodavatelé komponentů a sami se na to připravíme. Na konci je design rámu, estetika kola jako celku, včetně samolepek, barvy a tvary gripů, sedel.

Fat Bike. Jaké jsou Vašima očima další trendy na dnešním cyklotrhu?

Je tu nový rozměr zapletených kol. Byl klasický 26 palců, před 10 lety začaly vznikat 29palcová kola, teď je tu nový rozměr 27,5 palce a svět se ustálil na dvou rozměrech: 29 a 27,5. Tímto posunem se nenaplní očekávání, že všechna kola budou jednou celoodpružená. 29ky z toho koláče ukously.

Trh se celkově utváří tím, kdo na kolech jezdí. Dnes když je člověku 55, 60 nebo i 70, může být velmi dobrý cyklista, zatímco třeba běhat už nemůže. V určitém věku si člověk kolo už neobměňuje tak rychle, místo rychlosti čeká od kola bezpečnost a pohodlí.

Co je jasný nový trend, jsou elektrokola. První byla typu e-touring a prodávala se hlavně v zemích, kde byla dobře zavedená touringová kola, tedy Skandinávii, Beneluxu, Německu. V zemích, kde se kola nepoužívají primárně na dopravu, protože dopravní infrastruktura nebo tradice zde prostě není, tak se e-touringy nerozjely. Úplně novou kategorií je dneska e-mountain: elektrokolo do horského terénu.

Je to móda pro líné?

Elektrokola mají hlavní výhodu v tom, že skrze ně oslovíte lidi, které byste normálně neoslovili. Když pojedu s přítelkyní a já jezdím a ona ne, tak ji utrápím. Když jí nadělím elektrokolo, prožene ona mně. Taky třeba když chci jezdit na kole do práce a nemám tam moc hygienické zázemí, zvolím raději elektrokolo. Je také pro lidi se sníženou mobilitou. Když se podívám na trendy v okolních zemích: Německu, Rakousku, Polsku, vidím, že toto musí nutně přijít také k nám. Samozřejmě narážíme na limity, hlavně infrastruktury a ceny.

Cyklostezky, bezpečnost – jste tímto směrem nějak aktivní?

Jasně. Když chcete jezdit na kole do práce nebo do školy, nesmíte se o sebe nebo děti bát, že je někdo zabije nebo kolo ukradne. A pokud tady chceme ve větším dál rozvíjet cyklistiku, je to u nás právě v dopravních kolech.

Myslím, že dnes už jsou v Čechách dvě tři velmi kvalitní iniciativy, které komunikují s vládou, oponují legislativu. Problematika bezpečné cyklistiky je strašně široká, je věcí ministerstva vnitra, zemědělství, zdravotnictví, průmyslu a proč ne školství, nepatří do žádné jedné gesce. My se o podporu snažíme v Asociaci výrobců a dovozců kol.

Co Češi versus auta, brusle, příroda? „Oblečky“ na Šumavě?

U nás lidé mají k cyklistice pozitivní vztah. Masívně se sleduje Tour de France, v jiných zemích není běžné jako v Čechách, aby každý týden dali obyvatelé měst kola na střechy a jeli třeba na jih Čech. Nevidím problém s lidmi, v lidech, mezi lidmi. Horší je, kdy se třeba cyklista potkává s motorkářem nebo s někým na koni. Jeden z nejchytřejších národů, který pochopil, že se dá dělat kvalitní turistika bez ničení krajiny, je Rakousko. Třeba oblast Salzburgu je na to geniální. V Holandsku zase třeba najdete rozdělené cyklostezky pro rychlé silničáře a touring a dětská kola.

My podporujeme spoustu sportovců, kteří se v létě na ten svůj sport připravují na kole. U nás v zásadě nikdo ke kolu nemá špatný vztah. Stokiloví frajeři od hokeje nebudou v létě běhat, ale kolo je jako příprava skvělé. Honza Synek, Radek Jaroš, kteří se připravují na své velké sportovní výkony, odjezdí neuvěřitelné množství závodů na kole. Biatlonisti, běžkaři. Jsme sportovní národ a i ti sportovci místo aby ve svém volném čase sbírali motýli, zase sportují, jen jinak.

Vnímám taky, že se rodiče vracejí k vedení dětí k přírodě. Snaží se bránit tomu, aby děcka někde v pěti šesti letech skončila na sociálních sítích. Nechtějí, aby svět vnímala a chápala tímhle stylem.

Tady je konec rozhovoru. Toho dnešního. My jsme si s Martinem Havlenou povídali dál. O dnešním světě a jeho tématech. O Evropské unii, Řecku, Ukrajině a s orientalistou a arabistou také o arabském světě. Těšte se na inspirativní pokračování.

Martin J. Havlena

prezident, Universe Agency (Author)

Narodil se v roce 1963, vystudoval fakultu Zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze a orientalistiku a arabistiku na Filosofické fakultě UK. Po studiích nastoupil v roce 1987 na Motokov do oddělení jízdních kol. V roce 1990 zakládá společnost Universe Agency, s.r.o., po roce vstupuje do společnosti i bratr Ondřej Havlena. Firma začíná vyrábět jízdní kola pod značkou Author, následně v roce 2000 přidává do svého portfolia i příslušenství a oblečení. Značka Author se stala důležitým hráčem na trhu jízdních kol, v současné době distribuuje kola a příslušenství do více než 20 zemí po celém světě. Martin Havlena je výraznou osobností českého sportovního průmyslu, sám se sportu aktivně věnuje a neustále přijímá nové výzvy v osobním i pracovním životě.

Newsletter