Zatímco jsou zraky analytiků, médií a veřejnosti upřeny na Řecko a probíhají vášnivé debaty nad možnými scénáři a pravděpodobností Grexitu, v Británii probíhají pilné přípravy na bitvu o Brexit.
Před dvěma měsíci konzervativci navzdory všem předpokladům s přehledem vyhráli parlamentní volby, sestavili jednobarevnou vládu a bylo jasné, že země směřuje k referendu o setrvání v EU. Referendum bylo jednou z vlajkových lodí kampaně Konzervativní strany dlouhé měsíce. Premiér Cameron slíbil reformy postavení Británie v rámci EU, ale v podstatě ze všech jeho prohlášení bylo zřejmé, že ať vyjednávání a jejich výsledek bude jakýkoliv, chce britskému lidu doporučit hlasovat pro udržení Británie v Unii. Protože stejný postoj mají i zástupci bank a velkého byznysu, zdálo se, že zastánci britského členství v EU mají v rukávu všechny trumfy.
Situace se ale výrazně mění. Síly kampaní pro a proti vystoupení z EU se vyrovnávají. Nejprve Cameron narazil ve vlastní straně, když chtěl zakázat ministrům účastnit se veřejně kampaně za vystoupení. V rámci Konzervativní strany v reakci vznikla frakce Konzervativci pro Británii, ve které je již třetina všech poslanců a několik významných ministrů Cameronovy vlády. Jejich poselství je jasné: Buď přijdou dramatické reformy vztahu Británie s EU, nebo pojďme vystoupit. Cameron týden na to otočil a zákaz odvolal.
Dalším úspěchem zastánců vystoupení z Unie je zformování skupiny Business for Britain, která má prakticky shodné cíle jako euroskeptická frakce konzervativců. Tato iniciativa byla schopná získat zastání především menších a středních podniků, přesně těch, kteří jsou páteří britské ekonomiky a obstarávají zaměstnanost. Na svém webu již shromáždila několik stovek podpisů majitelů a ředitelů různých podniků. Významnou součástí debaty o setrvání v EU se může stát publikace této iniciativy nazvaná „Change or go“. Tato mohutná analýza o 1000 stránkách nese ve volném překladu podnázev „Jak by Británie získala vliv a prosperovala vně nereformované EU“. Některé části analýzy vypracovala firma ECU Group, která si na letošních cenách Hedge Fund Awards 2015 odnesla ocenění za nejlepší makroanalytický tým v Británii.
Publikace vysvětluje, proč se podle názoru autorů Británie nachází ve win-win situaci. Buď Británie dojedná změny, které vylepší její postavení v EU, nebo má možnost vystoupit z EU, zbavit se mnoha regulací a prosperovat. Za nejhorší možnost považují autoři udržování současného statu quo, kdy britský růst svazuje byrokracie a přeregulovanost pocházející z Bruselu.
Každoroční administrativní náklady regulací jsou vyčísleny na 7,6 miliardy liber, k tomuto číslu dospěla Britská obchodní komora (The British Chambers of Commerce). Výzkumníci Business for Britain k tomu dodávají, že zatímco podle jejich průzkumu do EU přímo exportuje své zboží či služby jen 5 % podnikatelů a firem, evropské regulace dopadají na 100 % z nich. Tyto věci jsou do podrobností popsané v části studie. Tam si autoři všímají nízkého vlivu Británie na rozhodovací procesy v EU, který se bude s postupem času a s pravděpodobnou pokračující integrací eurozóny stále zmenšovat. Dominantní státy eurozóny Francie a Německo si spolu s Itálií a dalšími státy mohou prosadit téměř všechno, bez ohledu na názor liberálněji naladěných Britů, kteří mají jen minimální šanci se zatěžující byrokracii vyhnout. Británie je tak dle autorů v rámci EU na cestě ocitnout se v permanentním přehlasování od členů eurozóny s integrační agendou stále těsnější unie.
Toto tvrzení je doloženo konkrétními fakty. Ve funkčním období mezi 2009 a 2014 britští europoslanci hlasovali proti 576 návrhům, 485 z nich se ale přesto staly zákony. Za dobu britského členství v EU se britský zástupce v Radě EU v 55 případech snažil zabránit přijetí návrhů Komise. Neuspěl ani v jednom případě. To je znepokojivé, protože jakákoliv změna smluv by musela projít i přes Radu.
V další části práce se autoři zabývají tím, jaké změny by měly být dojednány. V první řadě by měla skončit doktrína „stále těsnější unie“ vytyčená už Římskou smlouvou. Dále je nutné zbavit 95 % podnikatelů a firem nutnosti řídit se evropskou legislativou, když neexportují do EU. Jen za vlády Davida Camerona přišlo z EU 4700 regulací o celkovém množství asi 20 milionů slov. Byznysmen tak musí strávit v průměru 55 minut týdně čtením, jen aby si udržel přehled o nových pravidlech. Británie se má pokusit získat zpět pravomoci v oblasti sociálních a pracovních předpisů. Respektovaný think-tank Open Europe spočítal, že tyto zákony stojí britský soukromý i veřejný sektor dohromady 8,6 miliardy liber ročně. Změny vztahu s EU mají mít za cíl podle Business for Britain ochránit City a finanční služby, a také ochránit Británii od problémů eurozóny. Měl by se seškrtat rozpočet EU, aby se ušetřily peníze daňových poplatníků a v neposledním řadě by členské státy měly získat kontrolu nad imigrací a Británie právo vetovat evropskou legislativu.
Tyto reformy by vyžadovaly změnu unijních smluv. To se podle dosavadních reakcí kontinentálních politiků nezdá příliš reálné. Studie Business for Britain se tak velmi podrobně zabývá i možností Brexitu, kterou považuje za lepší variantu, pokud se výše zmíněné požadavky nepodaří prosadit.
Pro případ odchodu z EU počítají autoři studie výhody velmi konzervativně. Vycházejí dokonce z předpokladu, že by Británie nezůstala součástí EHP (Evropského hospodářského prostoru) a nevstoupila ihned do EFTA (Evropské společenství volného obchodu), a že by měla prostě obchodní vztah s EU upravený čistě na základě pravidel WTO s tím, že Británie by unilaterálně žádná cla na EU neuplatňovala. V takovém případě počítají autoři s tím, že by vláda zhruba 5,1 miliardami liber ročně exportérům kompenzovala cla, kterým by ze strany EU mohli čelit. Vzhledem k tomu, že je Británie dlouhodobě čistým plátcem do EU se zhruba 9 miliardami liber ročně, pořád by díky vystoupení z EU asi 3,9 miliardy liber ročně ušetřila. A to by pro každou domácnost vytvořilo roční úsporu 933 liber.
Úspory jsou kalkulovány například z následujících položek (nejde o zdaleka kompletní výčet):
V rámci společné zemědělské politiky Britové nyní doplácí cca 1 miliardu liber na cizí zemědělce. Další úspory a zlevnění potravin by mohlo být dosaženo změnou systému podpory vlastních zemědělců. Potenciální zisky z opuštění společné rybářské politiky jsou dokonce vyčísleny na 2,8 miliardy liber. Administrativní náklady EU regulací nedopadají jen na podniky. Úspory veřejného sektoru mohou extra opatrným odhadem dělat půl miliardy liber. Nejškodlivější regulace WEEE (Waste Electrical and Electronic Equipment recycling directive) a REACH (the Regulation on Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals) stojí Británii podle odhadů Evropské komise 325 až 600 milionů liber. Snížit by se mohly některé daně, zlevnily by potraviny i oblečení.
Přitom není jediný důvod, proč by EU nechtěla s Británii obchodovat bez cel. Británie má s EU celkem velký obchodní deficit a naopak značný přebytek s okolním světem. Jako největší trh je Británie pro Evropu atraktivní obchodní partner. V porovnání evropských zemí do ní míří také zdaleka nejvíc zahraničních investic. Británie se tak nemá, proč obávat samostatnosti. Naopak by se její situace po vystoupení z EU oproti dnešnímu stavu velmi zlepšila, a to i když jsou brána v potaz rizika a odhady dělány konzervativně.
V průzkumech zatím stále jasně vede možnost zůstat v EU, ale to je částečně způsobeno i tím, že lidé by si nejraději přáli reformy a volnější svazek s EU a dávají Cameronovi šanci zkusit ho vyjednat. Ostatně to by si přáli i autoři „Change or go“. Než současné průzkumy mínění je mnohem důležitější sledovat, co se nyní odehrává v pozadí. Výsledkem takové sondáže je poznání, že se velmi rychle rozšiřuje tábor organizací a významných osobností, které jsou ochotny vést kampaň za vystoupení z EU, pokud nepřijdou významné reformy. To se bude týkat i velké části občanů, kteří teď dávají vyjednávání svého premiéra šanci.
Všichni ale tušíme, že rychlá změna unijních smluv je nyní mimo realitu. Bez ní nebude mít Cameron občanům co nabídnout. Těžko jim může vzkázat, ať hlasují pro zachování Británie v EU ve vztahu, který sám tak dlouho kritizoval.
