Státní rozpočet za rok 2014 skončil mnohem nižším schodkem, než s jakým se počítalo. Místo rozpočtovaných 112 miliard jen necelých 78 miliard. Takový závěrečný účet je v prvé řadě výsledkem postupného oživování tuzemské ekonomiky, které zvýšilo objem inkasa daně z přidané hodnoty či daně z příjmu právnických osob. Oživování se začalo prvními známkami projevovat v létě 2013, řadu měsíců před nástupem současné vlády. Té tak poměrně dobrý výsledek „spadl do klína“.
I za nižšími než předpokládanými výdaji je třeba zčásti vidět hospodářský růst. Ten například zapůsobil ve směru nižšího objemu čerpaných sociálních dávek. Zároveň si však nelze nevšimnout velkého rozdílu mezi rozpočtovanými výdaji a těmi skutečně realizovanými. Rozdílu většího, než jaký by odpovídal lepšímu než očekávanému vývoji české ekonomiky v roce 2014. Podobné nadhodnocení výdajů charakterizovalo už předešlý rozpočet, ten na rok 2013, který sestavovala Nečasova vláda.
Dlouho se tradovalo, že jediným ekonomickým expertem v ČR, který umí sestavit státní rozpočet, je Eduard Janota. Nabízí se tak otázka, zda citelný rozdíl mezi rozpočtovanými čísly a výslednou realitou není primárně odrazem toho, že po Janotově smrti v roce 2011 tu expert jeho kalibru chybí.
Pravděpodobnějším vysvětlením zůstává to, že na ministerstvu financí v posledních letech vzali za svůj, v jeho určité obdobě, postup státních podniků v době socialismu. O něm pamětníci, například ekonom Zdislav Šulc, hovoří jako „obráceném minimaxu“. Podniky před rokem 1989 často postupovaly tak, aby docílily co nejnižšího plánovacího závazku. Snažily se byrokratické centrum, z něhož byla ekonomika řízena, přesvědčit, že toho vyrobí spíše méně než více – že jejich produkční minimum je vlastně maximem. Centrální plánovači neměli k dispozici detailní informace o skutečných možnostech výroby, a tak je leckterý podnikový ředitel „převezl“. Když se pak dělal závěrečný účet, plán hravě plnil, či dokonce překonával.
Existuje možnost, že podobnou „hru o parametry“, řečeno opět se Šulcem, dnes s veřejností hraje ministerstvo financí. Rozpočtuje nadsazené schodky, aby pak snadno splnilo plán. Jako třeba loni. Je-li tomu tak, širokou veřejnost asi ještě půjde balamutit. Horší to ale bude s mezinárodními investory. Pokud ti shledají, že v Letenské ulici se tyto kulišárny dějí pravidelně rok co rok, zahrnou je do svých očekávání. Budou automaticky předpokládat, že deficit v daném roce bude výrazně nižší než ten rozpočtovaný. Postupem času tak již vládě nebude stačit pouhé splnění plánu, ale jenom jeho výrazné překonání, tj. citelně nižší deficit než ten rozpočtovaný.
Doufejme ale, že v Letenské rozpočtovat umějí, a také v to, že na žádné nastíněné kulišárny nemají ani pomyšlení. Pro českou ekonomiku by to tak bylo dlouhodobě nejlepší.
Vyšlo v E15.
