V únoru odcházející člen bankovní rady České národní banky Pavel Řežábek v interview pro Hospodářské noviny si ohledně intervenčního režimu ČNB servítky rozhodně nebral. S jistou mírou nadsázky lze tvrdit, že v podstatě přirovnal intervenční režim z listopadu 2013 k invazi USA do Iráku.
Jednalo se dle něho totiž o rozhodnutí založené na mylných informacích („Pokud bychom v době rozhodování o přijetí kurzového závazku například měli k dispozici skutečná čísla o spotřebě domácností, možná by dopadlo vše jinak“), na zveličení neexistující deflační hrozby („Tehdejší obava z deflační spirály byla nemístná.“) a bez jasné exitstrategie pro případ, že by se měnově-politický zásah nefungoval dle očekávání („Přenos kurzu do ekonomiky je mnohem rychlejší než u úrokových sazeb. Pak se bavíme o tom, že za půl, tři čtvrtě roku jsme měli mít jasný výsledek. Ten výsledek se však nedostavil.”). Je to jenom povídání bankéře, jemuž nebylo vyhověno v otázce nastavení měnové politiky, nebo má toto hodnocení oporu v realitě?
Co se mylných informací týče, je pravdou, že data o spotřebě domácností byla posléze revidována směrem nahoru. ČNB se však musí rozhodovat na základě dat, která jsou aktuálně k dispozici, takže uvažovat nad pozdějšími revizemi je bezpředmětné.
Co však relevantní je, je skutečnost, že žádná data té doby neukazovala na deflační mentalitu spotřebitelů. ČNB sice data o inflačních očekáváních domácností nezveřejňuje, očekávání nefinančních podniků však byla celý rok 2013 výrazně kladná (na rok dopředu nad 2 %), spotřebitelská důvěra od počátku roku 2013 rychle rostla a od léta 2013 meziročně rostly i maloobchodní tržby, u aut ve 2. a 3.čtvrtletí dokonce v průměru meziročně o více než 6,5 procenta.
Řežábek (#ČNB) k intervencím: Neměli jsme to dělat – Roklen24.cz https://t.co/iD1NgCbzBN prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/cTobgoLWlt
— Roklen24.cz (@roklen24) 26. ledna 2017
Absence odvážné exit strategie je výtka také relevantní. ČNB v intervenčním režimu setrvala i poté, co se ukázalo, že jeho přínos je diskutabilní. Růst průmyslové produkce, maloobchodních tržeb či poptávkové inflace (harmonizované inflace bez energií, potravin a regulovaných cen) byl totiž v roce 2014 i 2015 nerozeznatelný od Polska, Maďarska či Slovenska, kde žádné umělé oslabování měny neprobíhalo. V Polsku, které mělo celou dobu výrazně vyšší reálné sazby, se pak žádná deflační spirála nedostavila ani s více než dva roky trvající deflací (během které v průměru ceny klesaly meziročně o 0,8 procenta). Že by vývoj v ČR byl v případné deflaci výrazně jiný, je dle mého nepravděpodobné.
Je pochopitelné, že ČNB se obávala posílení koruny po exitu dle původního plánu (začátkem roku 2015), když už pro nic jiného, pak pro dopad na svou kredibilitu. Zkušenost okolních zemí však dává tušit, že by k žádné deflační tragédii nedošlo. Nyní se prudkého posílení koruny tolik obávat nemusí, je to ovšem výměnou za odhadem skoro 40 mld. EUR ve vyšších devizových rezervách ČNB. A je otázkou, co je lepší.
KB: Korunu po exitu asi čeká zvýšená volatilita, posílení nejisté – Roklen24.cz https://t.co/M3XQUQiXSd prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/im0wZMP0t9
— Roklen24.cz (@roklen24) 2. února 2017
