Zatímco čas plyne a dolar nadále posiluje své postavení na devizových trzích, napříč finančním spektrem panuje předpoklad, že dominance dolaru bude pokračovat i v příštím roce.
Čerstvé injekce stimulu ze strany Evropské centrální banky a japonské Bank of Japan měly za následek, že jak jen tak euro v posledních týdnech několikrát pokořily svá mnohaletá minima, čímž podpořily boj proti deflaci. Politici v Austrálii a na Novém Zélandu vzhledem k jejich několik let trvajícímu boji proti nadhodnoceným měnám taktéž vítají růst dolaru. Mnoho rozvojových trhů se zdá být spokojených se současnou situací, jelikož slabší měna vede k obnovení hospodářské rovnováhy.
Navíc je patrné, že ani politici v USA nemají k současné situaci námitky: dokonce se zdá, že tiše souhlasí s tvrzením prezidenta ECB Maria Draghiho, že kurz je produktem měnových politik, u nichž je momentálně patrná divergence vzhledem k různým ekonomickým podmínkám.
Avšak kombinace silnějšího dolaru společně s dramaticky nízkými cenami ropy způsobuje ve světě chaos – tlačí ruský rubl do volného pádu a šíří se do poměrně robustních rozvojových trhů, zatímco investoři prchají do bezpečí k jenu a švýcarskému franku. Dokonce i dolar utrpěl ztráty v minulém týdnu, nicméně včerejší jestřábí prohlášení Fedu, zdá se, přesvědčilo investory o probíhající divergenci mezi politikami centrálních bank a vše nasvědčuje tomu, že dominance dolaru na měnových trzích přetrvá i v roce 2015.
Znovuzvolení Šinzó Abeho za japonského premiéra znamená pokračování uvolněné měnové politiky a slabšího jenu. Cílené dlouhodobější refinační operace v kombinaci s čerstvými obavami ohledně řecké politické stability zvyšují naději, že ECB přistoupí ke kvantitativnímu uvolňování nebo rozsáhlým nákupům vládních dluhopisů. Mezitím Federální rezervní systém zůstává na cestě zvyšování úrokových sazeb od poloviny příštího roku.
V takovémto prostředí není potřeba mnoho, aby se síla dolaru stala spíše prokletím než požehnáním.
Ještě předtím, než došlo k hromadnému výprodeji na rozvojových trzích, varoval Claudio Borio z Banky pro mezinárodní platby (BIS), že vzestup dolaru by mohl vést ke krizovým situacím na trzích, na kterých mají společnosti velké dluhy v cizí měně.
Alan Ruskin z Deutsche Bank říká, že situace se nejvíce podobá roku 1997, kdy prudký pokles ropy byl vytvořen směsicí slabé poptávky mimo USA a silnějšího amerického dolaru. Ten konstatuje, že současná turbulence byla trvalým rysem finančních trhů v pozdních 90. letech a myslí si, že pravděpodobně bude pokračovat v roce 2015.
Steve Barrow, ze Standard Bank říká, že růst dolaru je do mnohem vyšší míry zapříčiněn politikou ECB a BoJ, nežli politikou Fedu – a že to by se mohlo brzy změnit. „Zatímco Fed bude směřovat ke zvyšování úrokových sazeb, momentálně blahodárná síla dolaru by se mohla obrátit ve zhoubnou,“ říká, a dodává, že očekává propady akcií a stoupající volatilitu.
Povede tedy kombinace rostoucího dolaru a slabých cen ropy některé centrální banky k explicitnější obraně svých směnných kurzů?
Některé rozvojové trhy se již snaží bránit. Skokové navýšení úrokových sazeb, ke kterému přistoupila v pondělí ruská centrální banka, připomíná taktiku Ruska během dluhové krize v roce 1997. Více stabilní rozvojové trhy, a to i ty, které by měly těžit z levnější ropy, se taktéž potýkají s problémy.
Mexiko, které zajistilo svůj vývoz ropy pro příští rok, pokračuje v dolarových aukcích za účelem stabilizace pesa a Turecko bylo nuceno urychlit aukce cizích měn, zatímco se lira dostávala pod tlak.
Vznikající otázkou je, zda se Čína uchýlí k devalvaci své měny za účelem ochrany své zpomalující ekonomiky – krok, který by jisto jistě otestoval americkou toleranci silného dolaru. V současné době Peking udržuje juan více méně stabilní vůči americkému dolaru, a to prostřednictvím denního fixování směnného kurzu.
Někteří analytici se domnívají, že dočasné čínské manévrování slouží jako nástroj k odvrácení kritiky z Washingtonu a že Peking by mohl přistoupit k oslabení renmibi za účelem podpory růstu v příštím roce. Jiní argumentují, že Čína má pragmatický motiv, a sice vyhnout se náhlému odlivu kapitálu. „Navzdory nedávnému překvapivému snížení sazeb je zřejmé, že renmibi není používán jako nástroj sloužící k stimulaci čínské ekonomiky,“ dodává Chris Turner, stratég ING.