Geopolitické bouře, které v roce 2014 tvrdě zasáhly trhy, se pravděpodobně neuklidní ani v příštím roce. Relativní klid začátkem roku 2014 se nyní jeví jako vzdálená vzpomínka. Po tom, co si mnoho investorů spálilo prsty třeba tím, že moc nebrali v potaz spor mezi Ruskem a Ukrajinou, je poměrně pravděpodobné, že nyní budou investoři reagovat na geopolitické obavy rychleji.
Na jedné straně by mohlo být pozitivní, když by velkými trhy daleko více hýbaly takovéto zprávy. Mohlo by to být velkým podnětem pro vlády přijmout patřičná opatření a jednat. Na druhé straně z toho pro investory spíše vyplývá velmi hrbolatá jízda.
Co jsou podle CNBC čtyři klíčová témata, z kterých mohou mít investoři v příštím roce obavy?
Ruské hřmění
Ruský vztah se Západem je nejhorší od pádu Berlínské zdi a jeho ekonomika se potácí na pokraji totální krize. V zajetí prudce volatilního rublu a také padající ceny ropy se může ruský prezident Vladimir Putin snažit ostře kritizovat – nebo jednat. Rok 2014 bohužel naznačuje, že bezpečnější je domnívat se, že si Rusko a jeho prezident Putin diplomatickou cestu nevybere, tvrdí CNBC.
Určitá moudrost může být v tom „jít proti davu a ignorovat krátkodobý horizont“, jak řekl CNBC Alan Higgins, šéf britské investiční kanceláře Coutts. Ten doporučuje nákup ruských akcií jako sázku proti všeobecnému konsensu.
„Na zkázu civilizace bych nesázel“. O ekonomice i geopolitice
Islámský stát, Taliban
Vzestup islámského státu zejména v Iráku a Sýrii, který je nyní po mimo jiné rabování bank a obsazení ropných polí v Iráku považován za nejbohatší teroristickou skupinu na světě, je jedním z nejvýznamnějších mezinárodních příběhů roku 2014. V prosinci, těsně poté, co byl v Sydney zastřelen ozbrojený muž, tvrdící, že je spojencem ISIS, „konkurenční“ islámští extremisté z hnutí Taliban vystupňovali svou kampaň v Pákistánu děsivým útokem na tamní školu.
Historie zatím naznačuje, že bude velmi těžké porazit tyto skupiny jen nálety, jako jsou ty, které v současné době provádí koalice vedená USA a že další útoky obou skupin jsou velmi pravděpodobné. Přidáme-li do mixu klesající cenu ropy, která omezí hospodářské vyhlídky, může kotel na Blízkém východě vřít více a déle, shrnuje CNBC.
Podle Any Jelenkovic, analytičky Eurasia Group, mají Libanon, Jordánsko a Turecko největší nechtěný „potenciál“ pokračovat v dominovém efektu konfliktu v Iráku a Sýrii. Zdůrazňuje také potenciál k růstu násilí na izraelských hranicích.
Čínské hranice
Není to jen Rusko, kdo čelí napětí kolem svých hranic – a snahy je posouvat. Možnost pro územní konflikt mezi Čínou a Japonskem nebo Indií (nebo dokonce oběma) byla zdůrazněna Alastair Newtonem, politickým analytikem banky Nomura, jako jedna z nejvíce znepokojujících otázek příštího roku.
Spory o čínsko-indické hranice jsou staletí staré. Indií kontrolované území Arunachal Pradesh, kde Indie buduje nové vojenské pozice, je místo, kde se nejpravděpodobněji očekává vzplanutí konfliktu. Čínské námořní spory s Japonskem v jižní a východním Čínském moři jsou také potenciálně třaskavé. Představitelé všech třech zemí jsou ale momentálně v polovině ambiciózních ekonomických reforem a budou se chtít zaměřit právě na ně, místo toho, aby se zapojili do drahých sporů se svými sousedy. Hlavním rizikem, podle KimEng Tan, šéfky Asia Pacific ratings S&P, je to, že nespokojenost s čínskými hospodářskými reformami vede k více agresivní zahraniční politice. Nicméně dokud zůstane čínská ekonomika silná, představitelé zůstanout zachovávat současné postoje.
Evropské volby
Klid je jen zdánlivě v Evropě. Série voleb v jednotlivých členským zemích ukazuje nervozitu a nárůst síly ultrapravicových skupin. V roce 2015 zamíří k volebním urnám lidé ve Velké Británii, Španělsku, Portugalsku, Řecku, Finsku a Polsku. Nevylučuje se ani možnost, že irský předseda vlády Enda Kenny přivede voliče k volebním urnám dříve, než bylo plánováno.
V případě Velké Británie a Španělska, tedy dvou ekonomicky a politicky nejvýznamnějších zemí regionu, se neočekává, že dojde k sestavení většinové vlády a naopak protievropské strany mohou hrát v rovnováze sil velmi významnou roli. Směřování k nacionalismu a nárůst anti-evropského sentimentu může být nakonec největší hrozbou pro Evropskou unii od dluhové krize eurozóny.
