V létě roku 2008 utrpěl americký finanční sektor jednu z nejhorších ran v historii. Akciový trh rozkolísaný krizovou situací na trhu s rizikovými hypotékami vedl ke krachu americké investiční banky Lehman Brother a následné masivní globální krizi.
6 let poté se nacházíme v post-krizovém období. Přesto, při pohledu zpět na období mezi lety 1945 až 2008 vidíme, že frekvence finančních krizí a recesí je poměrně vysoká. V průměru ekonomika projde jednou krizí za 58 měsíců. Jinými slovy, statisticky vzato bychom měli očekávat, že na začátku příštího roku, konkrétně v dubnu 2015 přijde krize nová.
Světová ekonomika je nyní propojena více, než tomu bylo dříve. Finanční trhy jsou silně regulovány, zatímco kapitálové trhy se rozšiřují napříč Asií, Afrikou a Latinskou Amerikou. Bankovní sektor je dominován několika silnými hráči. Mexiko, Indonésie, Nigérie a Turecko (země MINT) přicházejí do centra pozornosti poté, co Brazílie, Rusko, Indie a Jižní Afrika zklamaly (země BRICS). Evropská ekonomika se díky krizi na Ukrajině potácí nad propastí a s velkou pravděpodobností se dočká nového programu QE. USA jsou stále nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou světa a jejich ekonomika prochází značným obrozením. Napříč vyspělými ekonomikami probíhá proces snižování zadluženosti vlád. Úrokové sazby a výnosy vládních dluhopisů jsou na historických minimech a akciové trhy se zotavily na předkrizové úrovně.
Čeho by se měl tedy finanční svět obávat? Podle serveru Seeking Alpha existuje osm scénářů, jež by mohly způsobit finanční krizi. Pro některé z nich je prevence jednoduchá. Pro ostatní, si nemůžeme být jisti, zda lze vůbec něco udělat. Některé z nich znamenají bezprostřední ohrožení a některé z nich jsou dlouhodobější, méně dramatické zdroje nestability.
Bublina akciového trhu
V období mezi červnem 2013 a červnem 2014 dosahoval výnos světových akciových trhů v průměru 18 procent. Samozřejmě, výnosnost byla rozprostřena nerovnoměrně. Trh v Indii zaznamenal až 30procentní růst na rozdíl od Číny, jež vrátila investorům pouhých 8 procent. Důvod tohoto růstu lze hledat jak v lepších finančních údajích firem, tak i v přebytku likvidity a nedostatku alternativních možností, kam vložit peníze. První z uvedených lze brát jako pozitivní zprávu. Ostatní dva důvody už tolik pozitivní nejsou. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Shiller nedávno podotkl, že rozdíl mezi cenami akcií a firemními zisky je nyní větší, než tomu bylo v předkrizových obdobích v roce 2000 a 2007. Pokud by se měly trhy vrátit na své normální úrovně, průměrný akciový trh by musel klesnout asi o 30 procent.
Čínský bankovní systém
Stínové bankovnictví (půjčování finančních prostředků skrze nebankovní subjekty nebo mimo kontrolu finančních regulačních orgánů) v současné době představuje více než 100 procent HDP v USA a asi 70 procent v Číně. Pro Čínu tento fakt však představuje větší problém nežli pro USA a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, čínský bankovní sektor je chráněn před zahraniční konkurencí – v zemi mohou nezávisle operovat pouze místní banky. Výsledkem je, že právě čínské banky jsou momentálně největší banky světa. Jsou to právě čínské banky, jež jsou příliš velké na to, aby mohly padnout. Druhým důvodem je to, že velká část čínských stínových úvěrů směřuje do centrální vlády a provinčních vlád. Bankovní regulace v Číně je považována za velmi přísnou, ale každý si dokáže představit, co by se mohlo stát, pokud začnou být regulátoři zainteresováni. S velkou pravděpodobností tak bude další bankovní krize vyvolána právě čínskými bankami.
Energetická krize
Energetická krize by tentokrát nebyla způsobena nedostatkem energetických zdrojů – spíše naopak. Technologický pokrok a rostoucí dodávky plynu v USA vytvořily z břidlicového plynu silnou geopolitickou zbraň. V případě, že by americký Kongres umožnil vývoz energií, by se globální ceny energií výrazně snížily. To by bylo sice pozitivní zprávou pro firmy, ale na druhou stranu by to mohlo ještě prohloubit už tak napjatou situaci v Rusku a způsobit geopolitické problémy v západní Asii. Tyto země spoléhají na poptávku po energii ze západní Evropy a Číny, kde náklady na energii mají v současné době negativní dopad na konkurenceschopnost a kde by byla levnější energie vítanou alternativou.
Nová realitní bublina
Podmínky v letech 2005-2007, jež vedly ke vzniku realitní bubliny, jsou zpět: nízké úrokové sazby, rostoucí poptávka a rostoucí ceny nemovitostí na některých trzích. S ohledem na faktor poptávky v běžných tržních podmínkách, jedinou atraktivní investicí pro institucionální investory jsou nemovitosti a akcie. Výsledkem je, že ceny těchto aktiv rostou.
Banka pro mezinárodní platby nedávno vydala informace o cenách v oblasti nemovitostí na několika trzích. V období od konce roku 2007 do konce roku 2013, ceny rezidenčních nemovitostí v Číně vzrostly o více než 80 procent, v Brazílii o 60 procent a o 15 procent v Kanadě. Existují i obavy z bublin v jiných zemích, například ve Švýcarsku a ve Spojených arabských emirátech. Ať tak či onak, realitní bubliny bezesporu představují pro finanční svět riziko.
Selhání firem
Momentální normou pro firmy je mít alespoň BBB rating. Ve Spojených státech zbývají už jen tři firmy, které se mohou pyšnit ratingem AAA: Johnson & Johnson, Exxon Mobil a Microsoft. V roce 1982 jich bylo 61. Vzhledem k tomu, že úrokové sazby jsou nízké, společnost vidí výhody v oblasti dluhového financování. To však také znamená, že firmy jsou extrémně citlivé na změny úrokových sazeb. Typické hodnocení BBB je za posledních pět let spojeno s pravděpodobností selhání dosahující 4 procent. Z toho důvodu bychom měli očekávat, že v příštích pěti letech asi 16 společností z indexu S&P500 je předurčeno ke krachu. Jedna z nich by mohla být novým Enronem.
Geopolitické krize
Od Nigérie po Ukrajinu, od Sýrie po Venezuelu, mapa globálních rizik ukazuje příliš mnoho horkých oblastí, kde by geopolitické události mohly potenciálně vyvolat světovou krizi. Proč by se měl někdo starat o Ukrajinu nebo o Sýrii? Důvod lze hledat v tendenci finančních trhů přehnaně reagovat na politické události. A vzhledem k finančním vazbám mezi zeměmi, negativní sentiment například v Číně může vyvolat zhroucení trhu v USA a naopak. Neměli bychom zapomínat na poučení z první světové války (tento rok jsme si připomněli její 100. výročí). Motýlí efekt může mít v politice tragické následky.
Chudoba
Během několika posledních desetiletí se svět stal bohatším a více prosperujícím než kdykoliv předtím. Zatímco procento obyvatel pohybujících se na hraně naprosté chudoby je dnes nejnižší v historii, absolutní počet chudých stále roste. V tomto kontextu je příjmová nerovnost jedním se sociálních bojů, s kterým se společnost musí potýkat. Avšak, problém s bojem s nerovností příjmů je, že obvyklé řešení (typicky daně) brání konkurenceschopnosti zemí. To je jedna z dlouhodobějších krizí, jež bude vyžadovat inteligentní vedení, aby nedošlo k neefektivnímu řešení.
Peněžní krize
Svět je zaplaven hotovostí. To je výsledek politiky založené na kvantitativním uvolňování a v minulých letech praktikované velkými centrálními bankami po celém světě. Přebytek likvidity v systému se soustřeďuje mezi finanční a nefinanční podniky. Citigroup disponuje více než 487 miliardami dolarů v hotovosti (pro srovnání – rozpočet české republiky pro rok 2014 dosahuje jen něco málo přes 50 miliard dolarů), technologický gigant Apple má na kontě asi 150 miliard dolarů. Je paradoxní, že v některých případech jsou banky a firmy tak bohaté, že by si mohly koupit celé země. Společnost je momentálně v situaci, kdy centrální banky tisknou peníze, které budou muset později vytáhnout ze systému zpět. Víme, jak kvantitativní uvolňování funguje, ale nevíme jak jej ukončit.
