Komunikace centrálních bank je zásadním prvkem měnové politiky. Jen málo ekonomů by nesouhlasilo. Je tak překvapující, že na stránkách ČNB vyšly dva poměrně nekonsistentní texty k posledním datům o inflaci.
Nejprve vyšel komentář ČNB ke zveřejněné inflaci od ředitele sekce měnové Krále. Král mluví jednak o vlivu spotřebitelské poptávky a zdražování služeb; a jednak o tlaku nákladů z tuzemské i zahraniční ekonomiky.
„Domácí cenové tlaky budou ještě … narůstat, a to … v souvislosti se zvýšenou spotřebitelskou poptávkou a postupným zrychlováním mzdové dynamiky. Ta bude …podpořena … znatelným zvýšením minimální mzdy.“ Podtrhávám: domácí poptávka a minimální mzda.
Z textu Aleše Michla s názvem „Nesmysly o inflaci“ byste jen těžko poznali, že jsou oba texty ze stejné instituce, pro kterou je důvěryhodnost, nezávislost a předvídatelnost klíčová vlastnost. Tak hned na začátku přichází obrana vlády (ach, ty volby), že prý je nesmysl, že by inflaci způsobila vláda (ech, minimální mzda).
Zbytek jeho textu působí tak, že celá inflace přišla ze zahraničí a je způsobená růstem cen surovin. O domácí poptávce nebo mzdách ani slovo. Čtenář se pak dočte, že o „tom“ (to vlastně nevím, co je) bude Michl ještě psát, aby nám „to“ vysvětlil.
Přiznávám, normálně bych se těšil, až nám „to“ bude Aleš Michl vysvětlovat. Jen nevím, jestli by nebylo v nejlepším zájmu měnové politiky, aby za ČNB v tuhle chvíli komunikoval někdo konsistentně a důvěryhodně; nejspíš tedy někdo jiný.
Text vyšel původně na Twitteru Michala Šoltése, pozn. red.
