Napotřetí to klaplo. Letošní Středoškolák roku Tomáš Čermák sbírá evropská a globální ocenění

Předloni první stovka, loni čtvrté místo a letos už vítězství. Tomáš Čermák strávil tři roky s žebříčkem Středoškolák roku, než skončil na samotném vrcholu. Letos už nešlo jeho mezinárodní úspěchy ignorovat. Spolu s vědkyní Annou Podmanickou vytvořil zařízení, které dokáže čistit vodu. Svou metodu, využívající studenou plazmu a fotokatalýzu, nazvali PURA. Mladí vědci za ni letos dostali evropské a následně globální ocenění Earth Prize, největší environmentální cenu pro mladé lidi ve věku 13-19 let.

Komunita kolem soutěže Středoškolák roku Čermáka fascinuje. Dle svého vyjádření tam potkal „divnolidi“, kteří stejně jako on chtějí posouvat tuto zemi dopředu. Líbí se mu také rozmanitost této komunity, která zahrnuje například umělce, podnikatele i aktivisty.

Čermák byl dokonce ještě před maturitou bezpodmínečně pozván ke studiu na prestižní londýnské škole Imperial College. Už loni dostal také smlouvu na Akademii věd. Maturita samotná byla pro něj nakonec letos největším oříškem. I když zde Čermák uznává, že si stres s ní spojený způsobil sám.

Aktuální vítěz soutěže také prosazuje více vědy už na středních školách. Díky tomu by se jí pak věnovalo více středoškoláků než teď. On sám oceňuje, že měl už na střední škole přístup k vysokoškolským fyzikálním kurzům. Způsob výuky fyziky na střední škole by ho naopak odpudil. Jak se vlastně dostal k projektu čištění vody? Jak se podle něj dá věda vysvětlovat jednoduše? Překvapilo ho něco na Akademii věd? Přečtěte si rozhovor s Tomášem Čermákem, vítězem žebříčku Středoškolák roku 2025.

Co pro vás znamená vítězství v soutěži Středoškolák roku?

Mám s touto soutěží delší historii. Poprvé jsem se do žebříčku Středoškolák roku dostal v roce 2023, kdy jsem se umístil v první stovce. Loni jsem se probojoval do TOP4 a letos už soutěž vyhrál.

Byl to pro mě neuvěřitelný moment, protože jde o stovku nesmírně inspirativních lidí, kteří ve svých 16, 17, 18 letech mění komunity kolem sebe. Když jsem si uvědomil, že mě tato soutěž provází už třetím rokem, upřímně mě to dojalo.

Kromě soutěže jste v poslední době řešil další milník, typický pro váš věk, a sice ukončení středoškolského studia. Jak dopadla vaše květnová maturita?

Nakonec dopadla na samé jedničky. Přestože jsem už před ní získal bezpodmínečné přijetí na Imperial College, maturita mě stresovala. Paradoxně nejvíc chemie, která se může zdát jako „můj“ obor. Ale byl jsem nervózní, protože český vzdělávací systém klade velký důraz na zapamatování, a já mám problém, že si strašně nerad takové věci pamatuju. Takže jsem trošku zápasil se systémem.

Co vidíte jako největší výzvu vašeho nastávajícího studia na Imperial College?

Imperial College se dlouhodobě umisťuje jako druhá nejlepší na světě. Největší výzva je tak proto plně využít příležitosti, které škola nabízí. Neslibuju si od ní, že mě naučí desetkrát víc věcí, ale že mi nabídne stokrát víc možností. Chci je využít naplno, a proto si musím držet otevřenou hlavu.

Proč jste vlastně začal řešit problém antibiotické rezistence? Co vede středoškoláka k tomu, že začne řešit takový komplexní problém?

Dostal jsem se k němu v podstatě náhodou. Během covidu byl velkým problémem nedostatek respirátorů. Začal jsem proto řešit, jak by se daly dezinfikovat. Tehdy jsem se poprvé setkal s jedním nadějných kandidátů na vyřešení tohoto problému, studenou plazmou, které jsem se začal víc věnovat. Začal jsem proto doma skládat první prototypy z levných komponent, například pomocí levných zdrojů napětí z Aliexpressu– a kvůli nim mi pak občas probíjel celý pokoj.

Předloni, po dvou letech tohoto domácího experimentování, jsem chtěl projekt posunout. Hledal jsem odpověď na nedořešenou otázku, jak se dá studenou plazmou efektivně dezinfikovat senzitivní materiály, které například nemůžete umístit do trouby nebo vysokého tlaku. V průběhu toho výzkumu jsem se zapojil do jedné kampaně na čištění vody a ona fungovala. A tak jsem se dostal k čištění vody.

Co byla největší překážka vašeho projektu PURA?

První překážkou bylo pro středoškoláka jako já se vůbec k takovému výzkumu dostat. Kontaktoval jsem strašně moc expertů, ale ozvali se jen dva. Zbytek mě ignoroval nebo odmítl.

Druhá výzva je dostat se na takovou úroveň znalostí, abych mohl dělat výzkumnou práci. Abych zkrátka mohl designovat experimenty. Moji kolegové mají o dva až tři akademické tituly víc než já, a tak jsem musel dohnat strašně moc věcí, abych jim stačil.

Docela mě překvapuje, že vůbec nezmiňujete peníze. Ty nebyly problém?

Byly, ale to se tak nějak předpokládá. Už v minimálně dvou svých projektech jsem měl jako podmínku, že musejí být co nejlevnější. Když jsem se věnoval výzkumu radiace, tak jedním z cílů bylo nadesignovat velmi levný Gamma spektrometr. Ten komerční běžně stojí od 200 000 do půl milionu korun. Já jsem ho chtěl postavit doma, a tak jsem navrhl takový, který stál lehce přes deset tisíc.

S nedostatkem peněz jsem se musel naučit žít. Vše musím vymýšlet s ohledem na zanedbatelný rozpočet.

Jak se dá váš nápad na čištění vody převést do byznysového řešení? Máte už nějaké nabídky od investorů?

Řeším teď s Aničkou, kam směřovat náš projekt. Jestli to bude cestou pokračování v základním výzkumu nebo založením spin-offu. Což ale nezáleží jen na mně, protože já mám na starosti jen část s plazmou, zatímco třeba práce s fotokatalýzou hodně závisí na Masarykově univerzitě.

Byznysový potenciál v našem projektu je, ale my dva středoškoláci nezvládneme vyčistit vodu v celé Evropě. To je zkrátka obrovský strukturální problém a je potřeba, abychom se jako společnost shodli na nutnosti ho vyřešit. Abychom uspěli, musí spojit síly výzkum, stát i soukromý sektor – a právě k tomu má Česko obrovský potenciál.

Už jste zkusil žádat o české nebo evropské granty?

Budeme je řešit, ale zatím nejsem schopen jen s Aničkou všechno ukočírovat, takže všechno má svůj čas.

Říkáte, že věda je sice složitá, ale dá se představit jednoduše. Jakým způsobem?

Mám obrovskou výhodu, že nemám v rodině ani jednoho vědce. Takže když si chci doma popovídat o vědě, musím všechno srozumitelně vysvětlit. Chci, aby mé vysvětlení lidi obohatilo a třeba i nadchlo.

Věda je úžasná, fascinující a strašně zajímavá, vysvětluje svět kolem nás. Přijde mi jako strašná škoda, kdybych do svého vysvětlení nedal svou vášeň pro ni. V mém vysvětlování je samozřejmě spousta zjednodušování a paralel. Například vysvětluju, jak agresivní částice v plazmě napadají „zlé“ molekuly léků.

Co je podle vás potřeba, aby studenti měli větší zájem o STEM (přírodní vědy (Science), technologie (Technology), techniku (Engineering) a matematiku (Mathematics))?

Je úžasné pozorovat tyto obory v praxi. Kdybych studoval fyziku na střední škole, ze středoškolských učebnic, tak se jí nikdy nebudu věnovat. Víc odpudivý předmět bych těžko našel. Naštěstí jsem měl už v prváku na střední škole možnost studovat univerzitní kurzy prvního ročníku, americké „advanced placement“. A díky tomu jsem objevil, jak úžasná je fyzika.

Důležité je ukazovat a vysvětlovat studentům, co to je a jak to opravdu vypadá. To byl jeden z důvodů, proč jsem založil STEM_HUB, spolek sdružující studenty se zájmem o obory STEM.

Představit vědu není jednoduché, ale hrozně mě to baví. Věda nám ukazuje, co svět kolem nás dělá. Nejsou to jen vzorce padající z nebe. Proč by moje spolužačka, která jde studovat práva, měla znát Archimédův zákon ve vzorci? Ten budu spíš potřebovat já. A když na to přijde, snadno si ho dohledám. Ona ho určitě potřebovat nebude.

Ale ve chvíli, když začnete dospělým lidem vysvětlovat, jak funguje klimatizace nebo stoupačky, tak je to úplně fascinuje.

Každého baví, když se věda vysvětlí poutavě. Ale je přece tak strašně důležité chápat, jak funguje svět kolem nás. To je potřeba vysvětlovat a ukazovat. Oprostit se od memorizační koncepce, která s vědou nemá v praxi příliš společného. Proto organizujeme ve STEM_HUBu workshopy, přednášky od vědců či studentů. Protože pro mě nejcennější věc, jakou jsem kdy udělal, je, že jsem se vědě začal věnovat už na střední.

Umělá inteligence dnes nabývá na významu. Využíváte nějak tuto technologii pro vaše bádání?

Snažím se umělou inteligenci využívat. Sám se ji učím, protože vždy přemýšlím, co jí svěřit a co ne. Co mi může usnadnit a naopak zkomplikovat.

Hodně konzultuji s umělou inteligencí. Také po ní chci, aby mi našla zdroje ke konkrétnímu tématu. Naopak, nezadávám jí, aby mi vygenerovala text.

Co jste si odnesl z vašeho pracovního pobytu na Akademii věd?

Že u nás existuje obrovský potenciál. Máme velkou výhodu, že máme Akademii věd plnou schopných lidí. Ale ne vždy úplně dobře funguje propojení se soukromým sektorem. Výborně tento model funguje v jiných státech, ale u nás je zatím v plenkách.

Čeho vlastně chcete v budoucnu ve svém životě dosáhnout?

Mě hrozně baví řešit problémy. Když nějaký vidím, tak mám hroznou chuť ho řešit. Například – neexistuje komunita pro středoškoláky, kteří se věnují vědě a technologii? Musím ji založit. Existuje problém se špinavou vodou? Pojďme ji vyčistit.

Chci se prostě ohlédnout a vidět za sebou konkrétní vyřešené problémy. To je asi můj dlouhodobý cíl. Chvíli mi vždy trvá, než se pro něco nadchnu. Ale jakmile se tak stane, tak jdu za každou cenu.