Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka, Jakub Seidler
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací první situační zprávy a nové makroekonomické prognózy. Podle ní se inflace bude v letošním roce pohybovat pod 2 % a na počátku roku 2027 se vrátí do těsné blízkosti inflačního cíle. Se základním scénářem prognózy je konzistentní přibližná stabilita úrokových sazeb v první polovině roku následovaná jejich mírným zvýšením.
Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako vyrovnaná. Do budoucna jsou podle A. Michla stále otevřené všechny možnosti vývoje sazeb. Cílem je udržet dlouhodobě nízkou inflaci a zůstat jestřáby bojujícími proti inflaci.
V rámci debaty o nastavení měnové politiky byl diskutován vliv administrativních změn cen plynoucích z převodu poplatku za obnovitelné zdroje energie na státní rozpočet, které sníží celkovou inflaci v letošním roce pod inflační cíl. Bankovní rada se shodla, že se jedná o jednorázový faktor, na jehož primární dopady měnová politika nemá reagovat. Podle E. Zamrazilové vliv těchto regulatorních zásahů odezní v horizontu jednoho roku a nepředstavují snížení poptávkových inflačních tlaků v ekonomice. J. Seidler zmínil, že inflace pod 2% cílem z titulu administrativních vlivů dosavadní úvahy o nastavení měnové politiky příliš nemění. Dodal však, že i tyto administrativní faktory mohou postupně přinášet sekundární dopady, které budou působit protiinflačním směrem skrze nižší inflační očekávání, tlumenější dopad indexace ve smlouvách či umírněnější vyjednávání o mzdách. Stejně tak ale podle něj nelze přehlížet ani související proinflační faktor v podobě zvýšení disponibilního důchodu domácností, na což poukázala i E. Zamrazilová.
Diskutována byla i další témata měnové politiky. Podle J. Fraita by v současné době dávalo smysl mírně zvýšit sklon výnosové křivky prostřednictvím mírného posunu jejího krátkého konce směrem dolů. Delší sazby setrvají za daných okolností na relativně vysokých hodnotách a lehký pokles krátkých sazeb nepovede k nárůstu úvěrové dynamiky. J. Kubíček zmínil, že růst peněžního agregátu M3 je sice v současnosti podprůměrný, ale celkové úvěrové agregáty včetně emitovaných dluhopisů rostou svižně. Současně poptávka domácností po aktivech, jako jsou nemovitosti, zůstává silná. Tento smíšený vývoj tak indikuje, že úrokové sazby ČNB nejsou příliš vysoké a nepůsobí ani expanzivně, ani restriktivně. V mírně expanzivním směru ale podle něj bude působit vývoj veřejných financí. K. Kubelková uvedla, že přísná měnová politika má v současné situaci smysl, a to minimálně do momentu, než data potvrdí, že dochází k odeznívání fundamentálních domácích inflačních tlaků. Podle J. Procházky je nyní ČNB v dobré pozici a s odezněním některých inflačních rizik se může otevřít prostor pro mírný pokles úrokových sazeb.
Z hlediska cenového vývoje byl diskutován zejména vývoj jádrové inflace a cen služeb. J. Kubíček uvedl, že jádrová inflace pokračuje v kolísání pod třemi procenty. Její pokles v listopadu nebyl začátkem jasného dokončení dezinflačního procesu, neboť momenta jádrové inflace v prosinci naopak zrychlila. K. Kubelková prozatím nespatřuje pozitivní vývoj inflace ani v sektoru služeb, ani v oblasti bydlení a jádrová inflace je podle ní nadále zvýšená. J. Seidler poukázal na fakt, že dezinflační trend ve službách byl v loňském roce poměrně slabý a v druhé polovině roku se do jisté míry zastavil. Perzistenci jádrových cen dokládá i skutečnost, že se na konci roku 2024 očekávalo podstatnější zpomalení jádrové inflace během roku 2025, ke kterému ale nakonec nedošlo. Letos k cenovému vývoji podle něj mohou protiinflačně přispět ceny potravin, které mají potenciál ovlivnit inflační očekávání. Jedná se však o volatilní položky spotřebního koše, jejichž vývoj se může náhle obrátit.
Debata se vedla i ohledně vývoje ekonomické aktivity. Podle E. Zamrazilové je ekonomika v dobré kondici a opírá se o silnou spotřebitelskou poptávku a vývoz. J. Kubíček vyhodnotil růst ekonomiky jako nadprůměrný a v současnosti lze podle něj konečně pozorovat i mírně oživující průmysl a robustní vývoj zahraničního obchodu. Protiinflační riziko však spatřuje ve slabé dynamice firemních investic. Podle názoru J. Procházky je vývoj v průmyslu nadále utlumený, a to do značné míry kvůli přetrvávající slabé zahraniční poptávce, jejíž oživení se nedostavuje. V důsledku toho se v české ekonomice otevírají nůžky mezi vývojem průmyslu
a maloobchodu, což odráží i strukturální změny v české ekonomice, včetně posunu ve spotřebě od zboží ke službám. Podle J. Fraita se ekonomika začíná přehřívat, ale nefinanční podniky příliš neinvestují a situace v českém průmyslu není z hlediska marží a ziskovosti nijak oslnivá. Je otázkou, zda tato kombinace bude mít proinflační dopad z titulu oslabování produktivity, nebo protiinflační dopad skrze snižování podnikových nákladů.
Předmětem debaty byla i dynamika mezd a vývoj na trhu práce. E. Zamrazilová a J. Seidler upozornili, že růst mezd je nadále zvýšený. E. Zamrazilová připomněla, že nová prognóza očekává růst mezd nad 6 %, zatímco rovnovážná hodnota jejich růstu se pohybuje okolo 4,5 %. J. Seidler uvedl, že růst mezd je nadále silnější ve službách, kde jej bude podporovat nedostatek pracovníků, který je stále silněji vnímán v sektoru služeb jako bariéra růstu. J. Procházka část pozorovaného růstu mezd a s ním souvisejícího růstu cen přisuzuje strukturálním změnám a přizpůsobovacím mechanismům, které by měnová politika neměla brzdit. Ani vyčerpaný trh práce, který již negeneruje rostoucí zaměstnanost, nevnímá nutně jako cyklický jev. Podle J. Kubíčka je vývoj na trhu práce nejistotou. Pomalý nárůst nezaměstnanosti v kombinaci s poklesem volných pracovních míst však podle něj naznačuje, že nárůst nezaměstnanosti není výlučně strukturální povahy.
V rámci vývoje v zahraničí byla diskutována zejména protiinflační rizika. Podle K. Kubelkové je velmi pravděpodobné, že geopolitická situace projde v následujících měsících dalšími otřesy. To zákonitě ovlivní ekonomický sentiment a ochotu investovat, což bude brzdit oživení zahraniční poptávky. Zároveň uvedla, že ačkoliv je případné pozdější oživení v Německu v tento moment méně pravděpodobné, než jak vyplývalo z podzimní prognózy, může mít na českou ekonomiku významný dopad. J. Frait upozornil na slabé globální inflační tlaky a pravděpodobnost, že některé zahraniční centrální banky ve snaze o podporu plné zaměstnanosti přikročí k dalšímu uvolňování měnové politiky. Poukázal rovněž na rizika související s neobvykle vysokými valuacemi některých segmentů akciových trhů nebo trhů alternativních aktiv. Podle jeho názoru lze již pozorovat drobné poruchy tržní likvidity související s nedostatečným oceněním rizik v oblasti soukromých úvěrů a komerčních nemovitostí. Tato rizika jsou navíc propojená se zvyšujícím se svrchovaným rizikem. Jakmile v jednom segmentu nastanou potíže, přenesou se do dalších oblastí a vytvoří tlak na reakci centrálních bank. Podle J. Kubíčka však na potenciální korekci na finančních trzích nelze reagovat preventivně. Podle E. Zamrazilové byl protiinflačním rizikům plynoucím ze zahraničí v poslední dekádě připisován příliš velký význam, a to i v situaci, kdy domácí poptávka generovala proinflační tlaky. To byl jeden z důvodů příliš volné měnové politiky, která přispěla k síle inflační vlny vyvolané postcovidovými problémy a energetickou krizí.
Bankovní rada na svém jednání ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Dvoutýdenní repo sazba tak zůstává na 3,50 %, diskontní sazba na 2,50 % a lombardní sazba na 4,50 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů bankovní rady.

