1. Co očekávat od dnešního zasedání bankovní rady? Že ponechá stávající kurzový závazek, nebo že na vývoj v eurozóně a očekávanou deflaci v lednu zareaguje dalším oslabením kurzu?
Česká národní banka na svém únorovém zasedání ponechá klíčové úrokové sazby na stávající úrovni, tj. na úrovni takzvané technické nuly. Zároveň velmi pravděpodobně oznámí prodloužení trvání současného intervenčního režimu do konce roku 2016, nebo dokonce až za jeho horizont. K další intervenci za oslabení koruny se zatím neuchýlí, ale možnost takového zásahu nevyloučí – podobně jako jej nevyloučila po svém zatím posledním, prosincovém měnověpolitickém zasedání. ČNB bude vyčkávat, zda a do jaké míry se zásadní deflační tlak v podobě poklesu cen ropy na světových trzích promítne do inflačních očekávání firem a domácností a do jaké míry bude mít potenciál oslabit domácí poptávku. Bude také vyčkávat, jak se do inflačních očekávání v eurozóně a zprostředkovaně také v České republice promítne oznámení rozšíření programu širokého odkupu aktiv Evropské centrální banky také o státní dluhopisy členských zemí eurozóny, k němuž se ECB zavázala na svém lednovém měnověpolitickém zasedání. Může si vyžádat řádově měsíce, než se obě popsané záležitosti do očekávání potenciálně promítnou, a ČNB v této době nejspíše nebude aplikovat silnější zbraň z arzenálu svých nekonvenčních měnověpolitických zásahů, tj. nebude podruhé intervenovat za oslabení koruny.
ANKETA: Co (ne)udělá ČNB: Výhled inflace dolů, ale co koruna?
2. Jak se liší současné deflační tlaky od těch v roce 2013? Jsou „bezpečnější“ díky jádrové inflaci, která už je „bezpečně nad nulou“?
Z perspektivy ČNB tomu je opravdu tak, že současná situace není tak nebezpečná jako ta v roce 2013, a to navzdory tomu, že nyní se česká ekonomika podle všeho už nachází v deflaci, zatímco tehdy tomu tak nebylo. Jedním z faktorů, proč to tak ČNB vidí, je opravdu ten fakt, že jádrová inflace (resp., žargonem ČNB, korigovaná inflace bez pohonných hmot) je nyní zřetelně kladná, poprvé od konce roku 2008 přesahuje jedno procento. Dalším faktorem je také třeba to, že deflace se zatím nepromítá do zpomalování spotřeby. Nedochází tedy k tomu, že by spotřebitelé vyčkávali s nákupem v očekávání nižších cen. To potvrdila i včerejší čísla k maloobchodním tržbám, podle nichž měli maloobchodní prodejci po několika krizových letech konečně pořádné před- a povánoční „žně“.
3. Existuje aktuálně nějaká hrozba, která by mohla snížit i vývoj té jádrové inflace? Co případně?
Taková hrozba bezpochyby existuje, ale zatím není akutní. Pokud by se deflační prostředí začalo promítat do zpomalování růstu reálných příjmů a obecněji do ochabování domácí poptávky, ČNB by jistě zbystřila a pravděpodobnost další intervence za oslabení koruny by stoupla.
4. Pokud je současný pokles cen ropy pozitivní šok (i dle ČNB), tak lze si představit, že ČNB bude na deflaci nereagovat i např. několik měsíců po sobě? Jak dlouho by to ale „vydržela“?
Efekt poklesu ceny ropy vyprchá na podzim letošního roku. Ceny ropy, které budou tou dobou realitou, se již budou srovnávat s nízkou loňskou základnou. Meziročně tedy deflace způsobená poklesem cen ropy „zmizí“, alespoň statisticky. Otázkou zůstává, do jaké míry prosákne deflační vývoj do té doby do širší, reálné ekonomiky, do inflačních očekávání firem a domácností, do mzdových vyjednávání a tedy potažmo do celkové poptávky.
5. ČNB argumentuje tím, že nynější měnové rozhodnutí se samozřejmě netýká „dneška“, ale období za 12 až 18 měsíců – lze si představit, že tam už tedy budeme „bezpečně“ v tolerančním inflačním pásmu?
Ne, tou dobou budeme stále svědky deflace nebo nízké inflace. Období deflace nebo nízké inflace skončí nejdříve v průběhu roku 2017.
